Každý, kdo se vydá na cestu do Barcelony, chce vidět především kostel Sagrada Familia od světoznámého španělského architekta Antonia Gaudího. Pokud vás ovšem nadchne spíše středověká architektura a umění, neměli byste vynechat návštěvu tzv. Barri Gótic neboli gotické čtvrti. V této části se, kromě množství jiných památek, nachází sídlo barcelonského arcibiskupa, katedrála sv. Kříže a sv. Eulálie (katalánsky: Catedral de la Santa Creu i Santa Eulália), jejíž vznik se datuje do období 13. až 15. století. [1]
Barri Gótic v sobě skrývá neskutečně středověkou atmosféru. Člověk má pocit, jakoby se vrátil v čase a připadá mu až neuvěřitelné, kolik staveb se zde z tohoto období zachovalo. Tento dojem je naprosto oprávněný, neboť čtvrť Barri Gótic vznikla sice prakticky celá ve 20. století, zato na středověkých fragmentech. Nápad vystavět Barri Gótic se objevil již v 19. století, nicméně byl realizován až ve 20. století, kdy se vyhrotila situace okolo katalánského nacionalismu, která si žádala katalánskou stavební tradici založenou na mínění, že středověk byl pro Barcelonu obdobím největšího rozkvětu. Projekt se rozvinul po dvou etapách anti-katalánských diktatur ve 2. čtvrtině 20. století. Výstavba Barri Gótic ukazuje schopnost architektury vystihnout minulost a identitu prostředí, udržuje si formální souvislosti závislé na čase, který se odehrál mezi jejím vznikem, závěrečným dokončením a proměnlivou ideologií doby.
Současná katedrála se nachází v části Barri Gótic a stojí na základech raně křesťanské baziliky, o které máme informace ve Vizigótských textech z roku 599. Jedná se o první zmínky o existenci kostela sv. Kříže. Baptisterium vznikalo pravděpodobně již za biskupa sv. Pacia ve 4. století n. l. V roce 877 nalezl barcelonský biskup Frodoí ostatky sv. Eulálie na hřbitově Santa Maria del Mar, nechal je přenést do krypty raně křesťanské stavby a od této doby se kostel nazývá sv. Kříže a sv. Eulálie. Stará stavba však byla v 11. století zničena při nájezdu Arabů, kdy shořela značná část celého města. V roce 1508, za vlády hraběte Ramona Berenguera I. Starého a jeho choti Almodis (oba jsou v katedrále pohřbeni), se přistoupilo k vysvěcení románské baziliky i přilehlých klášterních budov. Stavba gotické katedrály započala až ke konci 13. století, kdy byl 1. května roku 1298, za pontifikátu biskupa Bernata Pelegri, položen základní kámen. Dostavba katedrály se datuje rokem 1430, ale fasáda a průčelí zůstaly nedokončeny. [2]
Samotný gotický kostel prošel třemi vývojovými stádii. V první fázi byl naplánovaný celý půdorys, postaven ochoz s věncem kaplí [3], presbytář s oltářem a kryptou [4] a pseudotransept. Poté se pokračovalo třemi loděmi s postranními kaplemi navazujícími na chór. Konstrukce baziliky pokračovala klášterem, dokončeným roku 1448.
Barcelonská katedrála je tedy trojlodní bazilikou s přilehlými kaplemi, zakončená ochozem s věncem kaplí. Lodě jsou rozděleny na pět polí klenutých křížovou klenbou, z čehož jedno pole je součástí nartexu navazujícího na hlavní vchod. Na jižní straně přiléhají ke katedrále klášterní budovy s rajským dvorem. [5]
Barcelonská katedrála vznikala sice již od 13. století, zůstala však nedokončená a ponechaná bez fasády. Stejně jako v Miláně či v Kolíně se v 19. století rozhodla zbohatlá střední vrstva obyvatel dostavět svůj symbol města. Roku 1860 přislíbil Manuel Girona, bohatý barcelonský obchodník, katedrálu realizovat z jeho finančních prostředků. Důležitou postavou dostavby byl Pau Pifferer, jenž jako hlavní proklamátor romantismu ve Španělsku, zkoumal již od roku 1848 středověké nákresy katedrály, které nakonec vydaly současnou podobu průčelí. Pifferer také považoval za nezbytné korunovat stavbu kupolí na pravoúhlém půdorysu, umístěnou přímo nad hlavním průčelím tak, aby mohla konkurovat postranním dvou věžím. Fasáda průčelí byla nakonec projektována architektem José Oriol Mestrem a budována mezi léty 1887–1890. Ústupkový gotický portál se nachází uprostřed průčelí, skládá se z vysokého lomeného oblouku s archivoltami, na prostředním sloupku je zobrazen žehnající Kristus a na ústupcích se nachází dvanáct apoštolů. Archivolty jsou doplněny postavami proroků, králů, anděly či svatými. [6]
Po vstupu do katedrály se otevírá vysoký, vzdušný prostor. [7] Nepřehlédnutelné jsou chórové lavice ze 14. a 15. století jako jedno z nejdůležitějších sochařských děl katalánského gotického stylu. Na zadní straně lavic se nacházejí erby Řádu zlatého rouna z 16. století. Zajímavý je také pulpit vytvořený Pere Cangladou a Matíesem Bonafé. Baldachýny a fiály nad nimi realizoval sochař Michael Lochnener a jeho dílna na konci 15. století. Návštěvníka také zaujme množství malířských děl a užitého umění umístěného v kaplích. Zmínila bych alespoň kapli Proměnění Páně s deskovým oltářem z poloviny 15. století, zobrazujícím výjevy ze života Krista od Bernata Martorella či oltář Tří těl a tří cest v kapli sv. Šebestiána, sv. Tekly a Neposkvrněného srdce Panny Marie z konce 15. století.
Zdroje
- Josep M. Martí Bonet, Barcelona Cathedral, Barcelona 2012.
- Edward Steese, The Great Churches of Catalonia, Parnassus VII., 1935, s. 9–12.
- Joan Ganau, Invention and Authenticity in Barcelona’s Barri Gótic, Future Anterior: Journal of Historic Preservation, History, Theory, and Criticism, 2006, č. 2, s. 10–23.
- Thomas K. Beddall, Gaudí and the Catalan Gothic, Journal of the Society of Architectural Historians, 1975, č. 34, s. 48–59.
