Andělé všude kam se podíváš

0
14

S novou podobou fasády Muzea umění v Olomouci přišla mimo jiné i výstava Šumění andělských křídel, která potrvá do 5. 3. 2017. Výstava seznamuje s vývojem zobrazení anděla v evropském výtvarném umění od gotiky po současnost. Zaměřuje se také na pojetí a historické srovnání vyobrazení anděla. Pro výstavu se podařilo získat přes 200 exponátů ze sbírek českých muzeí a galerií, dále ze sbírek církevních institucí a sbírek soukromých.

Rozvržení děl v rámci výstavy, která probíhá v Muzeu umění Olomouc (Trojlodí) a v Arcidiecézním muzeu (Galerie), není chronologické, poněvadž se kurátorky snažily propojit staré umění se současným a nastolit zde dialog. Pozorovat proto můžeme díla „roztříděná“ do skupin dle rolí anděla: Zprostředkovatel nebo Posel, Průvodce, Ochránce či Adorant a oddíl Anděl. Toto uspořádání je vzhledem k rozsáhlosti a odlišnosti děl i témat dobře zvolené. Na druhou stranu se návštěvník hůře orientuje v chronologické posloupnosti.  Například jeden obraz od Jana Zrzavého se nachází v Muzeu umění a druhý v Arcidiecézním muzeu, aby se dostaly mezi jiné anděly, do různých kontextů tvůrčí činnosti a napomáhaly tak divákovi „dešifrovat zprávu“, kterou mu chtějí jednotlivá díla sdělit.

V obou expozicích můžeme spatřit zobrazení anděla v různých médiích – obraz, fotografie, socha či video. Nejvíce zastoupené jsou obrazy, respektive malba, kresba, mědirytina, litografie, studie, lept, strojopis, roláž a další. Kromě jmenovaných technik zde nalezneme i rozličné materiály jako papír, dřevo, textil atd. Ač je výstava tematicky poměrně úzce vymezená, je zároveň v mnoha směrech obsáhlá a pro návštěvníky tím více zajímavá, proto podle mého názoru dokáže oslovit širokou veřejnost.

Návštěvník může shlédnout anděla v klasických náboženských scénách (např. Zvěstování Panně Marii, Útěk do Egypta), postavu anděla samotného i jeho abstraktního ztvárnění.  Z velkého počtu prezentovaných prací zde uveďme alespoň několik příkladů – Hora andělů, Opilý anděl, Muzicírující anděl, Velký žíznivý anděl, Pohřbený anděl ad. Jelikož každý příchozí interpretuje vystavené práce individuálně, dostává možnost nalézt svého vlastního anděla nebo anděly. Z různých znázornění anděla si také odnáší spoustu pocitů. Některá díla jsou vtipná a veselá, jiná smutná a dojemná, další duchovní, některá až příliš drastická a jiná hraničí s kýčem. Svůj „tradiční“ atribut – křídla, andělé mají či nemají, nacházejí se zde ve skupinkách nebo osamoceni a to v různých formátech. Zkrátka, všude spousta andělů, dokonce i žalmy na zdech v Trojlodí s tématem korespondují a dotvářejí atmosféru výstavy. Samozřejmě nechybí ani katalog výstavy a doprovodné akce, kterých vůbec není málo: komentované prohlídky, přednášky, workshopy, filmy atd. Skupina Tak co? k výstavě navíc složila znělku s názvem Na dně mých talířů.

Šumění andělských křídel, pohled do expozice, Olomouc, Muzeum umění. Foto: Lucie Výprachtická

Celkově pokládám výstavu, jejíž téma je nesmírně obsáhlé, za velmi povedenou. Každý návštěvník si v rámci představené koncepce jistě najde „to své“. Ať už ho zaujme vývoj zobrazování anděla, pocity, které v něm vyvolaly nebo cokoliv jiného, jednoznačně bude z muzea odcházet umělecky i duševně nasycen.