Letos uplynulo pět set let od úmrtí nizozemského malíře Hieronyma Bosche. U této příležitosti bylo připraveno několik přehlídek jeho díla. Nejvýznamnější z nich lze až do 11. září zhlédnout v Madridu. Na výstavě v muzeu Prado, které disponuje největším počtem děl tohoto výjimečného umělce, bylo shromážděno 22 obrazů jemu připisovaných.
Filip II. obdivovatel Boschových obrazů
Největší soubor obrazů Hieronyma Bosche se nachází ve Španělsku. Bosch, vlastním jménem Jheronimus Anthonissoen van Aken (kolem 1450–1516), pocházel z malířské rodiny a již za svého života byl váženým malířem. Přestože působil po celý život ve svém rodišti ’s-Hertogenbosch (Bramantsko) a v jeho okolí, získaly si jeho obrazy brzy mezinárodní věhlas. Do Španělska se jeho díla dostala převážně již v 16. století, a to díky zájmu Filipa II. o ně. Král jako vášnivý sběratel shromáždil jednu z nejvýznamnějších sbírek italských, vlámských a španělských malířů 16. století, která tvoří významnou část sbírek madridského Prada. Zvláštní zájem měl právě o Boschovu tvorbu, jehož díla vyhledával a stal se jejich největším sběratelem. Jeho záliba v Boschových obrazech vycházela z toho, že viděl jejich náboženský a moralizující rozměr kritizující nešvary soudobé společnosti. Filip II. získal již krátce po malířově smrti řadu jeho obrazů a některé další si nechal alespoň kopírovat. Tato díla umístil v královských palácích, ale většina z nich směřovala do Escorialu. Z jeho sbírky pocházejí např. Zahrada pozemských rozkoší, Vůz sena, Klanění tří králů, Odstranění kamene bláznovství nebo Sedm smrtelných hříchů.
Nejvýznamnější přehlídka Boschova díla
Monografická výstava díla Hieronyma Bosche, která se právě koná v Madridu, představuje jedinečnou příležitost zhlédnout na jednom místě většinu jeho tvorby, rozdělenou vzhledem k obtížné dataci Boschových děl do tematických sekcí. V muzeu Prado, které má samo v expozici 6 Boschových děl, bylo shromážděno celkem 22 obrazů připisovaných Boschovi, 8 jeho kreseb, několik dílenských prací a desítky dalších dobových děl. Vystavená díla zapůjčila řada světových muzeí jako Albertina a Kunsthistorisches Museum ve Vídni, Museum of Fine Arts v Bostonu, The Metropolitan Museum of Art v New Yorku, National Gallery ve Washingtonu, pařížský Louvre nebo Museo de Arte Antiguo v Lisabonu. Z obrazů, u kterých se předpokládá, Boschovo autorství, na výstavě v Pradu chybí pouze tři. Část děl byla vystavena nejprve v Boschově rodišti, kde ale některé významné exponáty jako Zahrada pozemských rozkoší chyběly. Pouze v Pradu se tak se sešla Boschova mistrovská díla jako triptychy Zahrada pozemských rozkoší (Prado), Klanění tří králů (Prado) nebo Pokušení sv. Antonína (Museo de Arte Antiguo, Lisabon).
Přípravám největší přehlídky Boschovy tvorby se však nevyhnula polemika. Tu vyvolala únorová zpráva Bosch Research and Conservation Project (BRCP). Tato holandská komise, zabývající se Boschovým dílem, překvapivě odmítla autorství některých děl, považovaných tradičně za Boschova vlastní, a naopak další díla, která byla dosud označována pouze za dílenské práce, nově připsala přímo Boschovi. Mimo jiné zpochybnila také Boschovo autorství třech děl vystavených v Pradu (Odstranění kamene bláznovství, Pokušení sv. Antonína a Sedm smrtelných hříchů) a jednoho v Escorialu (Korunování trním). Prado závěry komise nepřijalo a stojí za Boschovým autorstvím.
Druhá výstava v klášteře El Escorial
Současně s výstavou v Pradu lze navštívit ještě druhou výstavu, která se u příležitosti tohoto výročí koná v klášteře El Escorial. Právě pro Escorial byla většina Boschových děl získaných Filipem II. určena, ale část z nich dlouhodobě prezentuje Prado. Escorialská výstava tak představuje pouze ta díla, která stále ještě neopustila zdi kláštera. Kromě Boschova Nesení kříže, zde můžeme vidět dílenskou kopii Korunování trním a nedávno zrestaurovanou escorialskou verzi Vozu sena. V Escorialu se nyní především nachází unikátní série tapiserií inspirovaná Boschovými díly. Série čtyř tapiserií (Zahrada pozemských rozkoší, Vůz sena, Pokušení sv. Antonína a Sv. Martin s žebráky) vznikla v Bruselu mezi lety 1550 a 1570 podle kartonů připisovaných Petru Brueghelovi staršímu. Původně patřila kardinálu Granvelle, diplomatovi Filipa II., a není zcela jasné, jak se dostala do královských sbírek. Obě výstavy se tak doplňují a nabízejí díky koncentraci velkého množství děl výjimečně komplexní pohled na Boschovu tvorbu.
