Zdeňka Saletová (*1980) je česká výtvarnice, jejíž studijní cesta vedla přes zlínské gymnázium, Zlínskou soukromou vyšší odbornou školu umění až na Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošla ateliéry Jana Koblasy, Miloše Šejna a Jindřicha Zeithammla. Průřez její tvorbou představila Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně pod souhrnným názvem z – NIT – ra. Výstavu je možné zhlédnout do 27. 2. 2022 ve čtrnácté budově Baťova institutu.
Výstava reflektuje tvorbu od roku 2008 do současnosti. Již z nejranější tvorby, jež je zde zastoupena například cyklem Polštáře, je zřejmá inklinace k sochařství.
Díla z následujícího období mají poněkud opačný charakter, kdy se autorka tematicky zaměřuje na rodné Slovácko. Z počátku je barevnost redukovaná, objevuje se pouze spoře v náznacích. Vrýváním do sádrové plochy je dotvářena část halenky, jejíž výšivka je akcentována pigmentem červené nebo modré barvy. V lidové tématice pokračuje, nyní však využívá plně struktury a barevnosti folklórních ornamentů, zobrazuje části oděvu tiskařskou barvou na plátno.
Okolo roku 2018 tvoří především menší formáty, stěžejním médiem je papír, jenž přetrvává v její tvorbě dodnes. Papír jako křehký, poddajný materiál se dokáže změnit i s minimálním zásahem, a tím umožňuje širokou škálu přístupů. Těchto vlastností si je výtvarnice vědoma, přistupuje k materiálu s respektem a soustředěností. Dalším významným prostředkem se stala nit. Barva se v obrazech redukuje na bílou, rudou a černou.
Zdeňka Saletová vytváří povětšinou nekonkrétní oválovité motivy, kombinuje různé druhy stehů, nitě nechává často nezapošité volně vystupovat mimo formát. Plastičnosti dosahuje vrstvením stehů na sebe, využívá i slepotisk, kdy otiskuje něžné drobnosti jako vlásenky nebo krajkovou košilku.
Současná tvorba je na výstavě, mimo jiné, zastoupena cyklem Modlitby. Opakuje se zde obrazec připomínající okvětní plátek, ve skutečnosti se ale jedná o siluetu modlícího se člověka, pozorovaného ze shora. Tento námět spolu s hrubým plátnem, monochromním koloritem a jemným bronzovým pigmentem v sobě koncentruje meditativní atmosféru.
Přestože zde nejsou zastoupena ve velké míře díla ryze sochařského charakteru, jejich odkaz se díky vrstvení materiálů, důrazu na struktury či drobným sádrovým objektům, jež jsou zakomponovány do obrazů, zrcadlí i v závěsných plátnech. Syntézou těchto dvou uměleckých forem vznikají v podstatě závěsné reliéfy.
Tvorbu Zdeňky Saletové jsem do nedávna neznala, první setkání mě ale velmi příjemně překvapilo. Výstava stojí za návštěvu a jsem ráda, že se autorce věnuje větší pozornost.
