Giacometti – Picasso – Chirico: Helmut Klewan v Oblastní galerii v Liberci

0
48

Již jen do 1. října mají návštěvníci možnost shlédnout výstavu Giacometti – Picasso – Chirico v Oblastní galerii v Liberci. Tato výstava je po Augsburgu a Vídni posledním městem, v němž se sbírka rakouského galeristy a sběratele Helmuta Klewana představí. Pro zájemce navíc Oblastní galerie pořádá komentované prohlídky.

Ačkoli je výstava pojmenována po třech velikánech moderního výtvarného umění, návštěvníka, který by očekával výstavu, představující dílo těchto tří umělců, musí nutně zklamat. S trochou nadsázky lze totiž říci, že výstava spíše mapuje vývoj výtvarného umění od konce 19. století po současnost a zároveň představuje Klewanovu sbírku.

Výstavu otevírají díla umělců, po nichž je pojmenována. Nejdříve si návštěvník všimne Giacomettiho působivě nasvícené bronzové sochy Klec, což z pohledu na tuto skulpturu vytváří opravdu impozantní zážitek. Dále následuje několik Giacomettiho menších plastik a také některé jeho malby. Námětem všech jeho vystavených děl je otázka postavení člověka ve společnosti. Picasso je na této výstavě uveden kvašem Akt stojícího muže a ženy a později i několika drobnějšími kresbami. Posledního z trojice, představitele tzv. metafyzické malby Giorgia de Chirico, prezentují  obrazy Piazza d´Italia, Zneklidňující múzyPiazza d´Italia s koněm.

Dále lze výstavu rozdělit na několik výraznějších okruhů, například autoportréty a portréty, poměrně výrazně je na výstavě zastoupeno art brut, dále zde najdeme díla, která mají za cíl diváka šokovat a poměrně překvapivě také díla, pracující nějakým způsobem s kýčem.

Okruh autoportréty zastupují především práce Francise Bacona, Marie Lassnig a její studentky Reginy Götz. Na příkladech těchto tří autorů můžeme sledovat různá pojetí malířství i sebe sama. Zatímco Baconovy autoportréty jsou ovlivněny požitím drog a v důsledku toho také změněným viděním sebe sama, autoportréty Marie Lassnig zobrazují spíše deformace těla samotného než jeho vidění. Autoportréty Reginy Götz poznamenala její choroba, proto tematizují různá fyziologická měření.

Portréty, prezentované na poměrně malé výstavní ploše, přibližují nejrůznější výtvarné techniky a styly. Nutno podotknout, že vystavené portréty tvoří pouze malý zlomek Klewanovy sbírky portrétů, celkem jich vlastní něco okolo devíti set. Za všechny zde uveďme například vystavený Massonův portrét André Bretona, vlastní fotografii Mana Raye či Rodinovu bustu Honoré de Balzaca.

Samostatný okruh tvoří art brut, které představují výtvarníci Jean Dubuffet, Louis Soutter, či Gaston Chaissac  a jeho kolážovitá díla se silnými černými konturami navracející se k dětské malbě.

Mezi tři nejvíce šokující umělce z celé sbírky lze dle mého názoru zařadit Piera Manzoniho, Güntera Bruse a Hermanna Nitsche. Manzoniho dílo Umělcovo hovno (plechovka obsahující 30 g exkrementů, jejíž cena se v 60. letech rovnala ceně 30 g zlata) vyvolává i dnes otázku: „Co je ještě umění a jaká je jeho hodnota?“ Günter Brus je dalším umělcem, jehož díla si kladou za cíl šokovat. Tento umělec ve svých dílech často tematizuje násilí či sadomasochismus. Tvorbu Hermanna Nitsche přibližuje několik obalů na vinylové desky, při jejichž realizaci použil převážně krev (Nitsch je ostatně známý převážně svými happeningy, při nichž je krev zvířat používána jako médium malby).

Poměrně překvapivé se může zdát, že Klewan sbírá také kýč či díla nějakým způsobem s ním pracující, například palety Hanse Zatzky či autoportréty Armanda Françoise Josepha Henriona, který se ve svých dílech s nalíčenou maskou pierota snaží zachytit nejrůznější výrazy lidské tváře, od radosti ke smutku. Kuriozitu tvoří jakási koláž Pocta Františku Josefovi I. neznámého umělce, kterou chtěl Klewan vystavit, když se dozvěděl, že budova Městských lázní, v nichž dnes Oblastní galerie sídlí, byla vybudována u příležitosti 50. výročí vlády Františka Josefa I.

Co do plochy, poměrně velký prostor je dán dvěma sochám, a to soše Dát nebo vzít II Louise Bourgeoisové a surrealisticky laděné soše Vzdálený příbuzný Méret Oppenheimové. Na výstavě jsou dále představeni umělci Christian Ludwig Attersee, Bernard Buffet, Al Hansen, André Masson, Arnulf Reiner, Kurt Schwitters ad.

Závěrem si neodpustím drobnou (a velmi pozitivní) poznámku k výstavním prostorám. Oblastní galerie sídlí v bývalých Městských lázních, které byly přestavěny na galerii. Výstava samotná zabírá prostory, kde v minulosti býval bazén. Ten byl sice zakryt, ale na jeho přítomnost upozorňují osvětlené panely v podlaze. Zachovány zůstaly také tematické nápisy typu „plavky ždímejte do výlevek“ a tyrkysově natřené kování také upozorňuje na bývalé využití objektu. Celkově vzato objekt nepopírá svou někdejší funkci, což výstavním prostorám dodává na zvláštní atmosféře a originálnosti.