Zuzana Doe Arduwath: Příběhy šperků s křehkou duší

Čas žhavých letních paprsků zvolna dohasíná a naše všední dny se začínají barvit do podzimních tónů. Pro nás v redakci nastal ideální čas, kdy se nejčastěji ocitáme v náruči kaváren ve společnosti laptopů a hrníčků s horkým čajem. Podzim je zkrátka nejen období spadeného listí, ale také množství rozhovorů s celou řadou zajímavých osobností.

Svůj příběh nám s chutí naservírovala také nadaná umělkyně a šperkařka Zuzana Doe Arduwath. Se zaujetím jsme se nechali vtáhnout do jejího neobyčejného světa. V uměleckém prostředí se pohybovala již od dětství a takový svět ji naprosto učaroval. Rozhodla se v něm setrvat, a proto vystudovala Střední uměleckou školu textilních řemesel v Praze. Od roku 2014 se naplno a zcela věnuje výrobě cínovaných a tepaných šperků obohacených o drahé kameny či minerály. V její tvorbě se snoubí mimořádná dávka preciznosti se smyslem pro estetické cítění. Nejčastěji se nechává inspirovat keltskou mytologií, světem elfů, víl a kouzelných bytostí. Každý šperk z její dílny je unikát a vypráví svůj neobyčejný příběh. Slyšíte jej také?

Veškeré šperky si můžete prohlédnout zde: www.facebook.com/JewelryArduwath/

Milá Zuzi, dokázala by ses v pár řádcích charakterizovat? Jaké směsice vlastností v tobě kolují?
Jsem svobodný člověk, bytost, která má několik základních potřeb a jednou z nich je tvoření. Jsem partnerka, sestra, snacha, teta. Jsem ale především umělec v mnoha směrech. Lidé, co mě znají, pro mě mají pár jmen jako například elfka, čarodějnice, víla, živel. Miluju humor, literaturu, krásu, přírodu a dobré jídlo.

Prozradíš našim čtenářům, v jakém životním období ses dostala k výrobě šperků? A proč tě uchvátila právě tato technika?
K této technice jsem se dostala náhodou. Nejprve jsem se chtěla jen podívat, jak se takové šperky vyrábí, ale pak jsem byla „donucena“ si to i vyzkoušet. Nejprve mi to vůbec nešlo, ale nevzdala jsem se. Sehnala jsem si materiál a první nástroje. Mnoho věcí, jako třeba kleště, jsem už měla dříve. U této techniky mě oslovila různorodost vzorů a způsobů, jak s cínem pracovat. Mimo jiné se mi líbila dostupnost potřebných propriet.

Ovlivnilo tě nějakým dramatickým způsobem působení na střední umělecké škole?
Škola, kterou jsem absolvovala, byla mírně řečeno tvrdá. Dala mi ovšem spoustu zkušeností a jednu naprosto zásadní věc – trpělivost. Naučila jsem se zde kreslit a malovat realitu a také šít, navrhovat a realizovat své nápady.

Máte umělecké „geny“ či předpoklady také v rámci rodiny?
Ano, máme, sahají hluboko do našeho rodokmenu.  Oba moji rodiče jsou umělecky i obchodně zdatní a živí se šperkařinou spoustu let. Všichni mí sourozenci prošli kurzem kreslení a malby. Pro začátek mé značky bylo rozhodující to, že jsem měla podporu rodiny – jak finanční, tak psychickou.

Lákají tě případně také jiné šperkařské techniky?
Mám ráda stříbro jako koncový zákazník, ale práce s ním je dimenzionálně odlišná od techniky cínování. Práce se stříbrem mě nenaplňuje, proto ji přenechám zkušenějším.

Tvoříš pod uměleckou značkou Jewelry Arduwath. Jak tento název vznikl a co pro tebe představuje?
Jméno Arduwath nemá konkrétní význam – je vymyšlené. Poprvé jsem ho slyšela před lety od člověka, který je pro mě velmi důležitý, a když jsem začínala se šperky, chtěla jsem se prezentovat pod konkrétním názvem a došlo na toto jméno, které mě provázelo celý život.

Každý z nás si v dětství vysnil určitý typ povolání. Čím ses chtěla stát jako dítě ty?
Já jsem tvrdila rodičům, že budu mít pět zaměstnání – na každý den v týdnu jedno. Byla jsem velmi ambiciózní dítě, chtěla jsem být spisovatelkou, návrhářkou, lékařkou nebo veterinářkou, protože ráda pomáhám a samozřejmě popelářem, abych se mohla vozit na autě :). Vždy ve mně ovšem převládalo umění. Byla jsem to dítě, co si kreslí v hodinách ve škole a dostává za to poznámky.

Existují nějaké limity, které znemožňují vytvořit nějaký typ šperku právě technikou cínování?
Vždy jsem zákazníkům tvrdila, že jedinou hranicí je jejich fantazie a moje zručnost. Je to pravda, ovšem narazila jsem na situace, kdy jsem měla potíže šperk udělat dle návrhu. Například je poměrně těžké dělat ostré hrany, rovnostranné obrazce, miniaturní šperky nebo naopak hodně velké. Roli hraje, jak si materiál připravím, jak ho použiju a kdy. Je to hodně o přemýšlení, každý krok má své pořadí.

S jakými kameny a kovy nejčastěji pracuješ a proč?
Pracuji s ocelí na konstrukci šperku, dále se slitinou cínu a stříbra, kterou šperk spojuji a v neposlední řadě touto slitinou i modeluji. Šperky vyrábím tak, aby vydržely po celý život majitele, neměly by se ošoupat, ohnout ani poničit. Tyto kvality se neustále učím a budu asi po celý život. Kameny miluju všechny, ale mám své oblíbence. Z pracovního hlediska musí kámen vydržet teplotu, se kterou pracuji, a celkově proces výroby. Osobně miluji a nosím Měsíční kámen, Prehnit a Chromdipsid.

Kolik času průměrně strávíš nad jedním šperkem?
Od 20 minut do 3 dní. Rozhodující je velikost šperku, počet zasazených kamenů, propracovanost. Každý šperk dokončuji do posledního detailu, aby byl v rámci možností perfektní. Před finálním dokončením testuji i jeho pevnost, vyváženost a ostrost hran.

Co pro tebe šperk jako umělecké medium znamená?
Šperky jsou skvělým nástrojem, jak vyjádřit sebe sama. Ženám dodávají sebevědomí, pomáhají nám se začlenit do společnosti. Pro mnoho lidí to jsou talismany. Krásně provedený šperk, který majiteli sedí, je dokonalým doplňkem. Já se velmi ráda podívám na výstavě na extravagantní šperky ve vitríně, sama v běžném životě ale volím menší kousky, a jelikož šperky nikdy nesundávám, tak k sobě musí ladit.

Na jakém žebříčku se podle tebe drží české šperky a ozdoby oproti těm světovým?
Česká republika a Slovensko jsou v cínařství naprosté špičky a nemáme konkurenci. Mám prostudovaný takřka celý svět v oblasti cínařství a naše ženy, z části i muži, jsou v tomto oboru vážně nejlepší. Máme spoustu umělců, kteří tuto techniku dotáhli k dokonalosti a našli si svůj styl. Můj sen bylo zařadit se do této skupiny těch nejlepších. Jestli se mi to podařilo, nechám na posouzení ostatních.

Tvé šperky jsou z velké části inspirované světem fantasy, vílami, elfy a bohatstvím z náruče přírody. Chtěla by ses v takovém bájném světe skutečně ocitnout? Jaká by byla tvoje role v takové společnosti?
Je pravda, že se u mě objevují především Yggdrasily – stromy života, Evenstar – Večernice a šperky s elfskou tématikou. V tomto světě svým způsobem žiji, mám velkou fantazii a můj milovaný partner v něm žije se mnou. Ve světě fantasy bych byla lesní čarodějnice – léčitelka/lovkyně, která měla maminku elfku a otce druida. Pomáhala bych svými kouzly a ve volném čase se učila šermu, lukostřelbě a chovu zvířat.

Máš jistě v zásobě spoustu plánů i nápadů. Odkud nejraději čerpáš inspiraci, múzu. Případně kdy se ti tvoří nejlépe a potřebuješ k tvorbě nějaké rituály?
Musím být šťastná, smířená. Mám svou mini dílnu, zařízenou čistě prakticky, ovšem na mém stole musí být i živé kytky. Inspiraci čerpám hodně z přírody, z procházek lesem, ze zvířat, ale také sama ze sebe. Připadá mi, že mám v sobě studnu plnou nápadů a někdy mi nedají spát. Leckdy mě ale inspiruje i zcela nesouvisející věc. K práci potřebuju hodně pití, nebýt hladová. Před konkrétním šperkem na přání si pročtu znovu požadavky zákazníka a promyslím si plán. Poté potlačím rozum a nechám promlouvat srdce.

Na jakou metu chceš do budoucna své šperky ještě posunout?
Chci vyrábět čím dál propracovanější kousky, používat minerály vyšší kvality. Říká se, že aby člověk byl mistrem v oboru, potřebuje to řemeslo dělat 10 000 hodin. Toto číslo jsem již předčila, ale učit se budu až do smrti a ještě kousek dál.

Foto: Edit Biro photography

Máš nějaké šperky od „kolegů“ šperkařů, ať už tuzemských, nebo těch zahraničních?
Ano, nejčastěji jako dárky. Potěší mě ozdoby do dredů nebo užitné malé předměty. Nosím neustále prsteny z mé dílny, někdy i přívěsek. Náhrdelníky střídám podle nálady a situace.

Kdyby byla možnost porozumět „řeči“ kamenů. Co bys těm svým oblíbeným nejraději řekla a co ony tobě?
Kamenům bych řekla, že jsou nádherné a nemají tušení, jak nás činí šťastnými. Kameny by mi odpověděly, že je to skvělé a ať se tedy těšíme krásou a nedáváme místo zlu.

SDÍLET
Předchozí článekVolná
Další článekSeznam (umění jinotaje)
Nel Foberová
Absolventka Střední školy sociální péče a služeb v Zábřehu (obor: Humanitárně výchovná činnost). V současnosti studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci speciální pedagogiku pro 2. stupeň ZŠ a střední školy a výtvarnou tvorbu se zaměřením na vzdělávání. "Předmětem mé práce je umění v jeho ryzí, surové podobě, a také skutečnost, že žít na světě je leckdy také velké umění. Zachycovat jedinečné momenty lidského bytí, hledání smyslu, radosti v tvůrčím konání a nacházení nových cest ve spletité síti života."