XY 2017 a nezávislá olomoucká výtvarná scéna

0
109

Olomouc se pomalu, ale jistě probouzí ze zimního spánku a to i na poli nezávislé umělecké scény. V uplynulých dnech proběhl 3. ročník multižánrového Festivalu Olmützer Kulturtage a kulturně oživující Víkend v centru. Dne 20. dubna nás čeká již kultovní procházka vernisážemi olomouckých nezávislých galerií XY 2017.

A právě o historii, zaměření letošní procházky XY 2017 a olomoucké nezávislé scéně jsme si promluvili s některými jejich kurátory a dramaturgy – Monikou Bekovou, Alexandrem Jančíkem, Nelou Klajbanovou, Marií Meixnerovou a Pavlem Šuráněm.

Představte formát XY. Kdy a jak vznikl?

Pavel Šuráň: Výstavní procházku XY jsme založili na přelomu roku 2014/15 ve skupině kurátorů malých galerií jako ozvláštnění našich výstavních programů. Cílem bylo propojit naše většinou skromné vernisáže do jednoho komponovaného a mimořádnějšího odpoledne. V té době mělo více z nás vazby na brněnskou výtvarnou scénu kolem Fakulty výtvarných umění (FaVU VUT). Přirozeně jsme tyto vazby rozvinuli a podle výběru každého z nás jsme pozvali do Olomouce 7 autorů; sérii výstav pak zakončily 2 koncerty a DJ set.

Akce se setkala s obrovským ohlasem, bytové galerie překračovaly své kapacitní možnosti, užší uličky jsme blokovali a Olomoucí se vinul dvousetmetrový průvodový had. Podařilo se nám vytvořit koncentrovaný program a omamnou atmosféru, specificky podpořenou spoluprací dvou kolektivů ze dvou měst, a také nalákat nové příznivce současného umění do našich galerií. Vystavovali jsme velký rozptyl uměleckých forem: performance, kresby pro komiks, kartografický místní koncept, prostorovou instalaci zátiší, architektonický model, malby a projekci.

Které galerie se letos na XY podílejí?

Marie Meixnerová: Výstavní a obvykle vzemivykopaná výstavní síň funerálního umění HROB, veřejnoprostorovánaprotikebabová Vitrína Deniska, bezpečně ukrytá Hidden Gallery, věčně modrá Galerie W7, analogovědigiální a s automatem na kávu bytostně spjatá Galerie Monitor, pop-upová Galerie Nahoře, a především zcela nově vznikající Galerie XY – jde o “naši” galerii, která bude od nynějška fungovat i přes rok, v novém kulturním prostoru na Dolním náměstí v Olomouci. Rozvoj galerie a vůbec nutnou rekonstrukci celého nového kulturního centra můžete aktuálně podpořit na HIT HITU.  Kromě toho se část akce XY odehrává také v Komunitním a kulturním prostoru W7, bez jehož podpory by akce – podobně jako bez podpory PAF, z. s. – nemohla fungovat, a ve Vertigo clubu.

Jaké je zaměření letošního ročníku?

Alexandr Jančík: XY 2017 se soustředí na tvůrce se vztahem k Ústí nad Labem. Po Brně (2015) a Ostravě (2016) jsme zamířili pro nás do neprobádaných míst tvůrců spjatých s Fakultou umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (FUD UJEP).

První ročník byl zaměřený na brněnskou uměleckou scénu, druhý ročník se věnoval tvorbě umělců z Ostravy. Letos přichází na řadu Ústí. Co vás k tomu vedlo?

Monika Beková: Přišlo nám to přirozené a všichni jsme se na tom hned shodli. Po uměleckých fakultách na Moravě jsme zamířili na opačnou stranu ČR, udělali si kurátorský výlet a nasáli trochu ústeckého punku.

Marie Meixnerová: Brno a Ostrava jsou super, ale Ústí, to je až na druhé straně republiky… je to tak trochu exotika (jiný kraj, jiný mrav a možná i trochu jiný umělecký vkus) a pro olomoucké milovníky umění je obtížnější udělat si představu o tamější umělecké scéně. Tuší většinou fragmenty, jména, která do povědomí prorazila povětšinou třebas přes Prahu. Přitom Ústí je výspou vysokoškolského uměleckého vzdělávání, umělecká scéna je zde živá, mladá a proliferující. Přesto je tak daleko, že málokdy sednete do vlaku a vypravíte se tam, stejně jako se jen sporadicky ústečtí umělci vypravují do Olomouce. XY je tak příležitostí k vzájemného seznámení. A lokálnímu networkingu!

Jak vnímáte olomouckou výtvarnou scénu?

Alexandr Jančík: Já si upřímně uměleckou scénu Olomouce netroufám příliš hodnotit, neb ji nesleduji příliš systematicky a spíše nárazově a soustředím se spíš na import přespolních umělců, což je příklad PAFu Vitríny Denisky. Nicméně právě Deniska v letošním roce získala rezidenci v nikovém prostoru KonTexty v brněnské galerii TIC, kde od května do prosince 2017 proběhne šest výstav tvůrců spjatých s Olomoucí, které jsem se pokusil vybrat z těch, kteří jsou mi blízcí, přátelé, kolegové, kteří mají buď pro mě nesporné výtvarné kvality, nebo jsou prostě předmětem mého zvědavého očekávání. V tomto ohledu budou olomouckou výtvarnou scénu za jejími hranicemi reprezentovat Radim Měsíc, © merry, David Bartoš, Radim Scholaster, Martin Fišr a Vladimír Havlík, kteří pro mě představují minimálně mne známý kvalitní vzorek olomouckých tvůrců.

Nela Klajbanová: Podle mě Olomouc nabízí skvělé příležitosti jak mladým začínajícím umělcům, tak kurátorům a pořadatelům akcí. Neustále vznikají nové alternativní výstavní prostory, od bytových galerií přes kavárny a site-specific projekty. Myslím však, že v Olomouci chybí instituce, stálá galerie, která by systematicky prezentovala současné umění a poskytovala uplatnění v oboru také například absolventům uměnovědných oborů.

Označujete se jako „nezávislá“ scéna. Za minulého režimu byla oficiální a neoficiální scéna. Definujte váš status. V čem spočívá a jak se vymezuje proti „závislé“ scéně?

Monika Beková: Nezávislí jsme zejména v tom, že nám nikdo neurčuje, jaké výstavy bychom měli dělat, jaké umělce vystavovat. Oproti institucím máme svobodu ve výběru, který může být sugestivní. Dalo by se říct, že výstavní program zrcadlí nás samotné. V tom je to krásné. Některé galerie jsou nezávislé i po finanční stránce, kdy si veškeré akce financují z vlastní kapsy a fungují na přátelské bázi. Někteří však žádáme o grantovou podporu, bez které bychom galerie vedli pouze stěží, ne-li vůbec.

Alexandr Jančík: Myslím, že nás spojuje především pocit nezávislosti. Přirozeně vedle sebefinacování akce sháníme i grantovou podporu, byť zatím s menším úspěchem než bychom si představovali, město a kraj o akci zájem neprojevilo, takže čerpáme z ministerské podpory celoroční výstavní činnosti organizace PAF. Nicméně nejsme svázáni žádnými institucionálními tlaky, program si vytváříme na základě konsenzu a děláme to především s pocity vzájemné kulturní pospolitosti i nutkavé potřeby seznamovat olomoucké prostředí s tvorbou autorů z jiných českých měst, což považujeme za podstatné a soudě dle vysoké návštěvnosti i mediálního ohlasu předchozích ročníků se jedná o atraktivní koncept.

Divadlo na cucky bude v září na Dolním náměstí otevírat novou uměleckou scénu. Muzeum umění Olomouc již dlouho plánuje otevřít SEFO a Robert Runták se v Jungmannově ulici chystá otevřít prostor s rezidenčními ateliéry, výstavními síněmi pro umění ze své sbírky nebo mladé zahraniční umělce. Co si myslíte o těchto aktivitách, co přinesou městu a co nezávislé scéně?

Monika Beková: Spolu s Divadlem na cucky se z Wurmovy 7 přesune na Dolní náměstí i galerie. Respektive vznikne zcela nová galerie, Galerie XY. Na jejím výstavním programu se budou podílet kurátoři XY procházky, kteří nabídnou olomoucké veřejnosti to nejlepší jak z nezávislé, tak i profesionální umělecké scény.

Pokud se v Olomouci vybudují nové prostory, kde se bude prezentovat profesionální umění a budou zde rezidenční ateliéry, bude to skvělé. Olomoucká kulturní scéna bude obohacena o něco, co tu chybí. Nezávislé výtvarné scéně to podle mě rozhodně neuškodí, protože nezávislá scéna funguje na zcela jiných principech než ta oficiální a prodejní.

Viz Olomoucká nezávislá scéna na XY 2017