Začátek letního semestru spolek Studium Artium otevře výstavou diplomové práce MgA. Vojtěcha Jehličky „Plastic Ocean“. Vernisáž proběhne ve středu 12. 2. 2020 v 18:00 v Galerii Podkroví Uměleckého centra Univerzity Palackého a výstava bude následně k vidění do 10. 3. 2020
„Plastic Ocean“ – tak se nazývá diplomová práce Vojtěcha Jehličky, která poukazuje na velký problém moderní civilizace.
Dnešní zrychlené době vládne konzum. Je to pohodlné a máme vše, co si přejeme. Stačí si jen zajít pár kroků do obchodu a vzít si z regálu cokoliv, po čem právě teď toužíme. A když nás nějaká věc omrzí, tak ji vyhodíme. Jakou má pro nás cenu? Však když si umaneme, koupíme si ji znovu… Ale kolem nás se nachází problémy, které nevyřešíme mávnutím proutku. Problémy, které jsme si způsobili sami a také si je musíme sami vyřešit. Konzumní civilizace má i své temné stránky.
Vojtěch při svých studiích na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér grafiky prof. Jiřího Lindovského 2012-2016 a posléze doc. Dalibora Smutného 2016-2018) odjel v roce 2017 v letním semestru na stáž do Indonésie (Institut Seni Indonésia, Yogyakarta). Po návratu domů se mu začaly vracet vzpomínky na prožitou cestu. Všude jen plasty. Plavaly v moři, či se pálily na ulici. Člověk se při nádechu kouře z „ohniště“ plného plastů dusil. Nikde se netřídilo a ulice i řeky se plnily plastovým odpadem. Vzpomínky mu vířily hlavou a posléze začal své pocity, jako každý umělec, projektovat na papír. Už dříve se Vojta věnoval životnímu prostředí (v dětství navštěvoval skautský oddíl a v roce 2013 – 2014 vytvořil první sérii obrazů s tématikou plast vs. živá hmota) a návštěva Indonésie ho hluboce zasáhla.
Výstava se skládá z kreseb a tří rozměrných plastických obrazů. Při tvorbě užíval výraznou barevnost, motivy vrstvil pomocí šablon a přidával do obrazů plastické prvky. Díla představují vzpomínku na moře, kdy se potápěl a podmořský svět hýřil všemi barvami. Avšak – co je korál a co je igelitový pytlík? Co je organická a co anorganická hmota? Co je živé a co mrtvé? Plasty se rozkládají na mikročástice, jež se prolínají společně s podmořským světem, který zároveň přetváří. Větší plasty se shlukují v celé „nové ostrovy“, které plavou po moři. Výše položené otázky a pocity vyjádřil pomocí abstraktních forem, jež strhnou diváka a vyvolají v něm rozporuplné pocity. Jsme opravdu pány tvorstva, anebo jen ničitelé planety? Jak moderní doba a materiály vizuálně mění náš svět? Vše se v dnešní době prolíná.
205×155, 2018
Celá výstava diváka vtáhne do problematiky moderního člověka. Skrz „okno“ obrazu nám ukáže odvrácenou stranu našich životů. Prvek plastu zde autor pojal metaforicky právě použitím sprejů a šablon, které aplikuje na přírodní materiály – papír a plátno. Samotné šablony jsou již jednou použité papíry (Vojtovy nepovedené grafiky z minulých let), které prezentujeme na výstavě, a tvoří součást celku. Naším cílem je nenásilně poukázat na čím dál rychlejší proměny na naší planetě, ale zároveň dát najevo, že máme ještě čas tento nenávratný proces změnit.
Vojtovy práce byly k vidění již v řadě měst a galerií, jmenujme alespoň pár. Např. v roce 2015 se uskutečnila výstava Žít v krajině v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě, ateliérová výstava Neví o tom v Ukradené galerii v Českém Krumlově, v roce 2016 a 2017 účasti na kolektivních výstavách Grafiky roku v Clam-Gallasově paláci v Praze, či v roce 2018 Ze tmy ke světlu v kavárně Prostě kafe v Praze a Future ready v kampusu Hybernská v Praze.
