Třetí ročník procházky vernisážemi olomouckých nezávislých galerií XY Olomouc se uskutečnil 20. dubna 2017 a zapojilo se do něj na sedm výstavních prostorů. Autoři místně i obsahově specifické akce početnému publiku představili tvorbu současných umělců, kteří působí nebo působili na ústecké umělecké scéně.
Půldenní kulturně-umělecká událost vznikla na základě spolupráce olomouckých nezávislých galerií v roce 2015 a věnovala se brněnské umělecké scéně. V roce 2016 měli návštěvníci události možnost spatřit práce umělců z Ostravy.
Letošní ročník začal v 16:00 na Dolním náměstí v prostorech budoucí Galerie XY, která bude součástí plánovaného kulturního centra Divadla na cucky (dále DNC). Kurátorka Monika Beková ve vrchním patře centra představila interaktivní instalaci Ivany Zochové Room-mate. Zochová v ní navazuje na únorovou výstavu Návod k použití (Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem), na které se představila s několika dalšími ústeckými umělci. V Olomouci pracuje s částmi rostlin, které propojuje provázky s kusy křídy a interaktivním zapojením diváka do instalace demonstruje environmentální dopad lidského zásahu. Kurátorka Monika Beková propojení rostliny s křídou vnímá jako parafrázi vztahu rostliny a země, který můžeme vztáhnout i na samotný prostor výstavy a Olomouc obecně. Nově budovaný kulturní prostor v centru města je a vždy bude závislý na podpoře lidí (ať prostřednictvím donátorství, grantové podpory nebo budoucí návštěvnosti) stejně jako rostliny na jarní Floře Olomouc, která v nedalekém pavilonu A začala ve stejný den nebo květnová Divadelní Flora, kterou pořádá samotný správce budoucího centra. Vystaveným modelem, který vznikl spojením takřka neviditelných provázků s jednotlivými subjekty v jasně ohraničeném prostoru (malá galerie vs. malé město), Ivana Zochová vystihla (ať vědomě či nevědomě) olomoucký ekosystém, v němž naprostá většina návštěvníků XY 2017 (ať vědomě či nevědomě) žije.
V dolním patře téhož prostoru se nachází výstava Situace, na které kurátoři Monika Beková, Jan Krtička a Robert Vlasák představili tvorbu studentů ateliéru Přírodních materiálů Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dále FUD UJEP) v Ústí nad Labem (seznam vystavujících studentů viz událost). Různorodé projekty spojuje způsob práce s prostorem a návštěvníkem. Interakcí mezi divákem a daným místem autoři navazují na koncepci Ivany Zochové, což můžeme považovat za faktor sjednocující obě výstavy. Oproti výstavě v horním patře je v přízemí environmentální rozměr nahrazen rozměrem humánním. Umělci vtahují návštěvníky do předem dané „situace“. Nežádají přitom po nich nic víc, než aby se zapojili do pomíjivé současnosti, definované prostorovými možnostmi provizorně zřízené galerie a tranzitem galerijních návštěvníků. Nepřímo tak apelují na divákovu reciprocitu, na současnou „situaci“ centra či celé olomoucké kulturní scény.
V půdním prostoru kulturního centra se uskutečnila ještě jedna výstava. Kurátorka Nela Klajbanová s Adélou Bierbaumerovou a Magdalénou Gurskou v „hodinové“ galerii představily dílo ústecké ilustrátorské skupiny Nýbrž (seznam vystavujících viz událost), která výstavu Hnědá věnovala fenoménu této barvy.
Výstavy s potenciálem zasáhnout olomoucký ekosystém v Galerii XY potrvají do 10. května, hnědá výstava se konala pouze po dobu jedné hodiny, crowdfundingová HIT- HIT akce DNC na zbudování centra končí 31. května a situace spolu-bydlení, pokud bychom se měli držet názvů výstav, se odvíjí sama od sebe.
V Galerii Monitor kurátorka Marie Meixnerová představila výstavu Paleta plná barev doktoranda FUD UJEP Zdenka Svejkovského. Prostřednictvím barevného spektra Svejkovský minimalisticky prezentuje vztah mezi novými a „starými“ novými médii. Kurátorka v 171 monochromatických videích, spojených do jednoho cyklu na serveru YouTube, spatřuje meditativní dílo, které vyzývá k sakrální kontemplaci.
S tímto názorem, jež byl pro Meixnerovou základním instalačním impulsem, se divák může lehce ztotožnit zejména díky prostorové dispozici galerie. Analogickou koncepci vztahu prostoru a díla spatřuji např. v kapli Marka Rothka v Houstonu. Zvážení kontemplativního rozměru je pak na každém návštěvníkovi, který má tuto možnost do 30. června. Meixnerová v Galerii Monitor a na jezuitském konviktu dosáhla vzniku druhé provizorní kaple, což vnímám jako velmi zdařilé. Zajímavé by jistě bylo (ať třeba krátkodobé) přenesení výstavy do barokní kaple Božího Těla, která se nachází na protilehlé straně jezuitského konviktu. Svejkovského předkládaný vztah mezi novým a „starým“ novým by zde znásobil vztah nového a starého.
O další výstavu se v Uměleckém centru Univerzity Palackého postaral Filip Kartousek, který v olomoucké Hidden Gallery představil dílo Štěpánky Sigmundové. V Oh man, look at those cavemen go. Sigmundová divákům předložila myšlenku, že brambory, které ochránily Evropu na počátku 19. století před cyklickými hladomory a astronauta Marka Watneyho z filmu Marťan udržely při životě na jiné planetě, jsou něčím víc, než se zdají býti. V návaznosti na další filmy nebo nejrůznější teorie reaguje na rozpor mezi potřebami inženýrů a zemědělců, které doplňuje například o technický popis vesmírných těles podle tvaru jednotlivých odrůd brambor. Autorka s divákem pracuje téměř filmově a po vzoru filmových blockbusterů prezentuje palčivé téma prostřednictvím science fiction a absurdní konspirační teorie. Výstava trvala do 26. dubna.
Z Uměleckého centra UP se diváci přesunuli na Vitrínu Denisku. Kurátor Alexandr Jančík uvedl výstavu Prázdná charakteristikou tvorby Richarda Loskota. Loskot doplnil Jančíkova slova popisem své práce s moderními technologiemi a fascinace světlem a zvukem. Loskotova olomoucká práce s prostorem, pro kterou použil elektronickou fólii, divákovi prezentuje snahu o dosažení toho, co se nachází za obecnou formou vitríny a vystaveného díla. Návštěvníci tak mají výjimečnou možnost vidět ohýbání prostoru současného finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého (nominován 2012, 2014 a 2017), kteří se Olomouci bohužel neocitají tak často. Výstava trvá do 20. května.
V prostoru nádvoří Staroměstských kasáren našla po dobu trvání XY 2017 útočiště Výstavní síň HROB. Kurátoři Radim Scholaster a Pavel Šuráň představili práci Venduly Prchalové, která si pro výstavu SURSUM připravila instalaci se studií vosku na nakloněné křišťálové ploše. Název výstavy „Sursum“ (latinsky „vzhůru“) odkazuje na děje vznikající při hoření. Jeho nejpatrnějšími projevem jsou plamen a stoupání proudu tepla. Nepatrné je naopak gravitační působení na vyhořelý materiál. Procesuální instalace tematizuje nejistotu a protichůdnost v nazírání posledních věcí člověka. Ani zde se nemohu ubránit jisté konotaci (pravděpodobně neúmyslné jako vazba na stejně nazvanou olomouckou výstavu, která se konala v roce 1980) uměleckého díla s místem výstavy a jeho návštěvníkem. Výstava, uspořádaná v běžně nepřístupném prostoru kasáren, které patří nechvalně známému olomouckému podnikateli s realitami v centru města, expresivně kontrastuje s nezávislou uměleckou scénou stejně jako stékající černý vosk na průzračném křišťálu. Neberme však výstavu jako jakoukoliv třídní manifestaci, neboť to nebylo jejím záměrem. Spíše v ní hledejme, slovy kurátorů, vyšší rozměr činů lidských.
XY 2017 zakončila výstava V novém řádu, nové řádění v Galerii W7. Kurátorka Monika Beková představila malby Terezy Haspeklové, která ve své tvorbě konstruuje nové reality a nové řády. Nutno souhlasit s Bekovou, že práce Haspeklové vychází z degradace obecných krás, kterých dosahuje nahodilým použitím opozitních témat jako jsou například špína smogu, prachu a různorodých nánosů nečistot. Výstava potrvá do 30. května. Celou akci zakončila videoartová prezentace ve freskovém sále Komunitního prostoru W7; po ní následovala after party ve Vertigu.
Souhrnně lze konstatovat, že všechny výstavy umožnily obecenstvu zhlédnout kvalitní mladé umění, kterého je v Olomouci vidět poskrovnu. S radostí jsem pozoroval, že vkus olomouckých diváků podstatně nelpí pouze na “vysokém“ umění, které mu je servírováno v etablovaných institucích; půldenní procházky se navíc zúčastnili i přes nepřízeň počasí. Kolize termínu XY 2017 s vernisáží výstavy Fascinace skutečností v Muzeu umění Olomouc mě však vede k závěru, že onen ustavičný pocit provázanosti vystavených děl a olomouckého (uměleckého) ekosystému, který jsem výše zmínil, prostě nemůže být náhodný. Proto si s letošního ročníku XY Olomouc budu pamatovat především práci s prostorem a jeho (d)o-byvatelem, která se nesla napříč jednotlivými výstavami. Nejvíce to vystihovaly výstavy v Galerii XY, Galerii Monitor a Vitríně Denisce, které stále probíhají (komentovaná prohlídka v Galerii XY se koná 9. května).
