Dne 11. 5. by oslavil 110 narozeniny jeden z největších umělců 20. století – Salvátor Domingo Felipe Jacinto Dalí y Doménech (11. 5. 1904 – 23. 1. 1989). Proslul snovými krajinami s prapodivnými postavami a konstrukcemi, které se nás svým realismem snaží vtáhnout do autorovy nesmírně složité mysli. Zaznamenáno je mnoho jeho výroků, ale podle mne ho nejlépe vystihuje tento: „V šesti letech jsem chtěl být kuchařkou, v sedmi Napoleonem. Od té doby mé ambice stále rostly a s nimi i má megalomanie. Teď už chci být jedině Salvátorem Dalím, nic víc si nepřeji.“ Někdy také sám sebe oslovoval „Ach, Salvátore“, k čemuž rád doplňoval, „teď už znáš pravdu: když si budeš hrát na genia, staneš se geniem!“.
Na to, jak nesmírně komplikovanou osobností byl, poukazuje i jedna z mnoha „úsměvných“ příhod z jeho života. Jedna z nich se udála při přednášce na surrealistické výstavě Paranoid, prerafaelisté, Harpa, Marx a Fotány v Londýně (1936). Salvátor Dalí vyšel na podium, na němž měl přednášet, oblečený ve starém potápěčském skafandru se značkou automobilky mercedes, jež pocházela z chladiče auta. Pod jednou rukou držel kulečníkové tágo a v druhé svíral řemínky, na nichž byli připoutání dva bílí vlčáci. Mistr si však neuvědomil, že skafandr nemá přívod vzduchu, a tak po několika minutách přednášení začal lapat po dechu a sunout se k zemi. Většina přihlížejících si myslela, že to patří k vystoupení, ale několik přátel Salvátora Dalího poznalo, že se nejedná o součást přednášky. Přiběhli k němu a snažili se ho vysvobodit. Pomáhali si přitom kladivy a vším, co bylo po ruce, ale bez výsledku. Celou situaci vyřešil až údržbář, který hasákem povolil šrouby na helmě a vysvobodil, už dosti přidušeného, mistra ze skafandru. K tomu se dá snad dodat jen toto – buďme rádi za údržbáře.
Zdroje
- Robert Descharnes – Gilles Néret, Salvador Dalí: 1904–1989, Praha 2010.
