Šárka Rooya Jiřičná: Na světě jsme proto, abychom prostě byli

Na svět přichází jako malinké planoucí, žhavé uhlíky a v konečné fázi jejich cesty se z nich stávají pevné tvary hrající všemi barvami. Už víte? Tak já vám to prozradím. Řeč je o vinutých perlách. Možná jste již o tomto druhu skleněných korálků slyšeli, a pokud ne, tak vám ráda povyprávím o jejich zrození krátký příběh.

Traduje se, že první zmínky o vinutých perlách byly patrné již v antice a to především v Mezopotámii, ve starém Egyptě a v malé míře také v Sýrii. Z těchto center se perly postupně dostávaly také na naše území a to prostřednictvím výměnného obchodu. Zde se výrobou zabývali Keltové, kteří dokázali vytvořit korálky všemožných tvarů v kombinaci s bohatě zdobenou plastikou. Takové výrobky byly údajně vyrobené ve velmi dobré kvalitě a nepodléhaly korozi. Později se sklo a skleněné korálky především hojně využívaly jako platidlo, neboť byly velmi vysoce ceněny pro jejich podobnost s drahými kameny.
     Podle četných archeologických studií byly první základy sklářských pecí objeveny na našem území na počátku 9. století. Na přelomu 14. a 15. století se ústředním místem pro výrobu stala Šumava, kde skláři vytvářeli perle pro tzv. páteříky neboli růžence, které poté vyváželi do celé západní Evropy. Postupem času zájem o skleněné perle narůstal, sílila jejich obliba. Na začátku 18. století se turnovští mistři skláři nechali inspirovat benátským sklem, v němž bylo ve velké míře užíváno také olovo. Výroba skla a perlí, byla přenesena na Jablonecko, které se stalo centrem sklářského rozkvětu a ne jinak je tomu i v dnešních časech.
Jablonečtí skláři se ve svém oboru stali záhy mistry a směle mohli konkurovat benátské produkci.
     V současnosti patří k nejproduktivnější oblasti bezesporu Podkrkonoší. Zde se tajemství tvorby vinutých korálků střeží jako rodinné dědictví. Čistě pro zajímavost. K výrobě perlí slouží plynový sklářský kahan, nad jehož plamenem se zahřívá skleněná tyč, která se následně v roztaveném stavu vine na drát pokrytý speciálním povlakem.¹

Šárka Rooya Jiřičná (*1969 v Košicích)
je česká, šperkařka, šéfredaktorka
časopisu Korálki, zakladatelka kreativního obchůdku ROOYA. Zabývá se šperky právě z výše zmiňovaných vinutých perel a proto bych Vám ji ráda představila a seznámila Vás s její tvorbou. Tato tvůrkyně celé své dětství prožila v malebném prostředí Petrova nad Desnou. Vystudovala gymnázium v Šumperku a poté její cesta za dalším vzděláním směřovala do Olomouce, kde získala magisterský titul na Přírodovědecké fakultě při Univerzitě Palackého.

K tvoření měla blízko již v útlém dětství, neboť si ráda kreslila, učila se plést, háčkovat a také šít. Poté se dostala k výrobě šperků a těm je věrná dodnes. Ve své tvorbě se zabývá především designem šperků z vinutých perlí, modelovaných ze stříbrné hmoty či smaltů. Na tři roky odjela do Itálie, kde vystudovala Murano Glass Academy pod odborným vedením tamního mistra skláře Davida Pense. Současně také studovala Art Clay Silver Academy. Momentálně žije v naší stověžaté matičce Praze, kde tvoří, píše do svého časopisu Korálki, provozuje korálkový a hobby obchod.

V tvorbě této milé dámy se snoubí jemnost, něžnost a zároveň i nečekaný kontrast. Vytváří šperky rafinované, hravé i vhodné pro společenské příležitosti. Experimentuje s materiály, barvami, tvary a zkouší stále nové postupy a inovace. Tvorbou šperků se zabývá více než 8 let a stále ji fascinují ty neomezené možnosti. „Odjakživa se ráda se zdobím, hledám vhodné kombinace šperku s oblečením a náladou, náramku s trikem či náušnic s botami“, říká usměvavá šperkařka.

Milá, Šárko, již jako malá slečna jsem Tvoji tvorbu nesmírně obdivovala. Kdy, ses rozhodla svůj život zasvětit tvoření?
O, děkuji, potěšila jsi mne. K tvoření mne přivedly maminka a babička, u nás doma se šilo, pletlo, háčkovalo a natíralo neustále. A navíc jsem díky rodičům vyrůstala s heslem: Nejvíc potěší dárek, který sama uděláš. To vše mne prostě nepustilo od tvoření ani na chvilku.

Lákaly tě vždycky šperky, nebo jsi zpočátku tvořila i něco jiného?
Šperky byly vlastně až to úplně poslední, co mne chytlo, v dospělosti. Od dětství jsem si malovala a kreslila, dělala koláže – papír byl vždycky mou velkou láskou.
A pak látky, příze, knoflíky, dekorování bytu i sebe.

Ve své tvorbě využíváš především sklo. Jak dlouho a kde ses učila vinout perle?
Učila jsem se tři roky v italských Benátkách u mistra Davida Pensa.

Láká Tě i jiný netradiční materiál, který si doposud nevyzkoušela?
Mám velké štěstí, že jsem toho už opravdu mnoho vyzkoušela, takže vlastně ani ne. Láká mne spíš udělat si více času na prohlubování znalostí o skle a trénování dovedností u sklářského kahanu. To teď na čas ustoupilo jiným projektům.

Máš nějaké formální umělecké vzdělání?
Nemám.

Založila si časopis Korálki a korálkovou prodejnu. Povíš nám o těchto projektech
více?

Časopis Korálki plný převážně korálkových projektů vydávám už desátým rokem. Vychází každý druhý měsíc. Mám radost, že je oblíbený a moc mě těší, že mnoho žen si ho kupuje i proto, že si váží mé práce a tak podporují jeho další vydávání.
Náš obchůdek Rooya na pražských Vinohradech je z půlky korálkárna a z druhé půlky obchod s výtvarnými potřebami. Je to moje láska, máme v něm spoustu pokladů v podobě korálků, kovových komponentů, nástrojů, barviček, lepidel, polymerů, razítek, papírů. Prostě ráj pro tvořivé duše. V naší krásné, světlé dílně se schází lektoři se svými studenty na kurzech a tím náš obchůdek vlastně zabydlují. Provozuji i e-shop.

Máš své oblíbené umělce? Ať již současníky nebo ty z dávné doby minulé.
Nejvíc mne uchvátili impresionisté svou lehkostí a hrou s barvami. V současnosti obdivuji sklářské umělce od nás i ze zahraničí.

Jak, se Ty nejradši zdobíš, jaké šperky se Ti líbí?
Mám ráda blýskavou krásu Swarovski krystalů a české sklo. Jsou překrásné i v kombinaci a třeba na šitých špercích. Nejraději mám náušnice, střídám je i během dne, když mám náladu. Ale třeba náramky mi na ruce překáží, ty moc nenosím.

Máš sny, které by sis chtěla vyplnit?
Ano, ale neprozradím.

Jak vypadá tvůj den, když se zadaří a máš volno?
Odjedu na chalupu, uvařím něco dobrého, pak vytáhnu pár plevelů z bylinkového záhonu a sednu si na sluníčko do houpačky. A večer, až sluníčko zajde, vezmu do ruky korálky nebo jehlice, pustím si k tomu pěkný film, zapálím spoustu svíček a jsem spokojená. Jsem přitom ráda obklopená svými blízkými.

Jsi neobyčejně nabitá pozitivní energií, máš recept na dobrou náladu?
Energii mi zvedají drobné i větší radosti. Snažím se si stále uvědomovat, že nic není samozřejmé. Že horká sprcha je nádherná, jídlo má spoustu chutí a každý den můžu mít jiné tričko nebo si uvařit kávu do jiného hrníčku. A taky, že mám kolem sebe báječnou rodinu, partnera, přátele. Mou velkou láskou jsou koně.

           

Já se považuji za velikou vetešnici, jak to máš ty? Jsi vášnivá sběratelka?
Bývala jsem a to veliká! Teď se ale spíš zbavuji věcí, které mi neslouží, a obklopuji se živou energií.

Nejen tvorbou člověk je živ, na čem si ráda pochutnáš a nikdy neodmítneš?
Opravdu ráda jím. Miluji asijské jídlo, mezi mé oblíbené patří vietnamská polévka Pho, karí nebo krevety smažené v mandlích. Miluji ledový salát, polníček, dobrý sýr, máslo, smetanu. Prostě pravé jídlo.

Vím, že máš dvě děti. Dcerka jde ve Tvých uměleckých šlépějích nebo se rozhodla budovat kariéru v jiné oblasti? A jak je na tom syn?
Dcera nepadla daleko od stromu. Pomáhá mi s časopisem i obchůdkem a je obdivuhodná. Má nápady, spoustu energie a umí to s lidmi. Syn také vyrůstal obklopen tvořením, je velmi zručný, ale dnes se věnuje jiné oblasti.

A poslední otázka. Chtěla bys něco čtenářům vzkázat? 🙂
Tvořte, tvořte, tvořte a nehleďte na praktičnost, nebo co tomu řeknou ostatní. Dotknete se tím své duše, zažijete nádherné momenty čistého bytí. Všechny trable na chvíli ustoupí. Proto jsme na světě, abychom prostě byli.

Velice děkuji. Přeji ať se Tobě, časopisu i obchodu velmi daří!

 

Více o tvorbě naleznete zde: http://www.koralki.rooya.cz/, http://www.fler.cz/sarka-rooya
¹Petr Nový, Jablonecká bižuterie, Praha 2008.