Ing. Arch. Ondřej Chybík: „Nepotřebujeme být Niemeyeři, abychom mohli mít tyto sny.“

Rozhovor s nedávno oceněným laureátem České ceny za architekturu Ing. arch. Ondřejem Chybíkem, absolventem brněnského Vysokého učení technického v Brně (VUT) a spoluzakladatelem úspěšného atelieru Chybik + Kristof Architects & Urban Designers.

Galerie nábytku, Showroom, Brno-Vinohrady 2015

Přál jste si být vždy architektem?
Vždycky.

A proč zrovna architektem?
Táta učil na škole a vždycky mi přišlo lepší zamýšlet se nad tím, jak by mohly být věci krásnější. Architekt vlastně zlepšuje životní prostředí a snaží se zlepšovat věci, tvář města, tvář domu, tvář bytu. Takže tato chuť zlepšovat věci byla od začátku důležitá.

Konzultujete své projekty s tatínkem?
Konzultujeme některé dílčí věci, ale vždy je to hroznej boj. Spíš mu to ukazuju, aby věděl, co dělám.

Architekti stárnou pomaleji… Souhlasíte?
Architekti stárnou stejně rychle jako normální lidi a my jsme takový normální smrtelníci. Většina architektů si to nemyslí, ale já ano.

Ondřej Chybík (vlevo) a Michal Krištof (vpravo)

Máte oblíbeného architekta nebo budovu?
Kaplický… ne proto, že by se mi jeho architektura líbila po formální stránce, ale líbil se mi ten jeho boj, za každou cenu chtěl být inovativní.

Jak vzpomínáte na svá studijní léta (VUT, Curych, Graz)
Velmi dobře. Myslím si, že Fakulta architektury v Brně má tradici a je dobrá. Diplomku jsem dělal u docenta Havliše a obrovskou super výhodou byla, také možnost odjet do zahraničí, nejprve na Erasmus do Grazu a potom do Vídně na praxi… takže paráda.

Ovlivnili váš přístup k architektuře a urbanismu vaši pedagogové?
Havliš ovlivnil mě i Michala, mého parťáka, ale spíš to bylo v tom, že mezi námi fungovala obrovská pluralita názorů. Mohli jsme si cokoliv vybrat… neexistovala tam žádná výrazná dogmatika toho, co má být nebo toho, co nemá být architektura. Spíš to byla taková velmi otevřená demokratická platforma pro tvorbu. Ale hodně zajímavý přístup měl i Karel Doležel, který po nás chtěl ostrý koncept, vždy mít něco nad tím domem… nějakou základní teorii, což vlastně dodneška děláme.

Jak vaši tvorbu ovlivnila stáž ve Vídni?
Vídeň mě ovlivnila hodně, ale také paradoxně Kodaň kde jsem nikdy nebyl, protože tam pracoval můj kolega Michal.

Co předcházelo spolupráci s Michalem Krištofem?
Oba jsme soutěžili na škole, do jisté míry jsme byli rivalové. Ale potom jsme v posledním ročníku spojili síly a vytvořili studio. Takže jsme o sobě věděli, věděli jsme, že oba máme nějaké kvality, vzájemně jsme se sledovali, což logicky vyústilo ve spolupráci.

Chybik + Kristof Architects & Urban Designers

Jak vypadaly vaše začátky?
Museli jsme se sžívat. Na začátku byl první úspěch… vyhráli jsme společně první soutěž. To bylo zažehnutí naší profesní lásky, ale pak samozřejmě jako v každém partnerství i v našem byly různé náročné etapy… měli jsme málo práce apod. Dnes ale máme atelier, 40 lidí a funguje to dobře.

Úspěch zavazuje. Bylo těžké splnit očekávání, které do vašich dalších projektů vkládala veřejnost po vašem velkém úspěchu na počátku vaší kariery?
Ne, já doufám, že je naplňujeme.

Jak získáváte zakázky?
Většinou je vyhráváme v soutěžích.

Jak dnes probíhají architektonické soutěže?
Architektonické soutěže tu vždycky byly a budou. Spousta projektů, které vyhrají soutěž, se ve finále postaví, ale není to pravidlo. Aktuálně je u nás situace výrazně lepší, než byla.

Váš nejoblíbenější projekt?
Mám teď sadu nejoblíbenějších projektů. Je to vinařství do Dobšic na Moravě, projekt pro Lesy ČR, fasáda z židlí… všechny věci, které děláme, jsou oblíbené, nemám žádné neoblíbené. Nejraději však mám náš ateliér. To co se každý den na našich stolech a stolech našich spolupracovníků děje je neuvěřitelně zajímavé.

 

Lesy v lese, Nové sídlo Lesů ČR, Hradec Králové 2017

Dočetla jsem se, že jste vynalezli CITY moduly. Co to je?
CITY moduly jsou normální moduly, které mají šikmé hrany a díky těm šikmým hranám se dají skládat do takových ne úplně normálních uskupení. To znamená, že se z toho dá udělat kruh nebo třílístek.

Použili jste to u projektu pro Lesy ČR?
Ne, tohle je modul, který děláme s KOMou pro města.

Který projekt bylo nejtěžší prosadit u klienta nebo investora?
Nejtěžší jsou nejkomplikovanější projekty… to znamená, když děláte například školu nebo nemocnici. Když děláte rodinný dům tak asi zhruba víte, jak funguje. Když děláte školu, tak je tam spousta provozů, které jsou vám trochu jasné. Když děláte nemocnici, tak je to pro vás něco úplně nového, protože jste tam nestrávila žádný čas, a když, tak v nějaké anestezii. Takže navrhovat tyto věci, které jsou velmi specifické svým programem a uspořádáním… aby všechny vazby fungovaly správně, aby se tam třeba nekřížili rozřezaní a nerozřezaní lidi na chodbách, aby ty koridory byly správně nakreslené je velmi těžké.

Na čem váš ateliér momentálně pracuje?
Zhruba na 40 projektech… nedokážu to vyjmenovat. Na příklad na Zvonařce tady v Brně, tu jsme teď dali do médií. Není to jenom nádraží, ale i veřejný prostor, veřejná budova, to nás zajímá.

Cítíte se jako architekt nebo spíše urbanista? Co z toho je vám bližší?
Všechno dohromady, protože ta profese je velmi komplexní a musí se to kombinovat, dávat dohromady.

Vinařství Lahofer, Dobšice 2015

V čem podle vás spočívá přínos architektury a urbanismu pro společnost?
Je to lakmusový papírek společnosti. Jak je společnost vyspělá, tak je kvalitní její architektura.

Je něco co byste opravdu rád navrhl?
Úplně všechno… pěkné velké domy, ale i malé domy, náměstí, další čtvrť nebo mrakodrap. Cokoliv…

Takže se cítíte jako Oscar Niemeyer a chcete postavit celé město?
Nepotřebujeme být Niemeyeři, abychom mohli mýt tyto sny. Kaplický to říkal hezky… ještě jednu vilu u moře, ještě jednu galerii, ještě jednu… a ještě cosi říkal o těch domech. Já už to vidím… je to fakt pěkné.

Jaký je váš pohled na současnou českou architekturu v rámci Evropy?
Velmi optimistický. Myslím si, že čeští architekti jsou velmi kvalitní, dobří a jsou ve světě neobjevení. Naše architektura má velmi dobrou vzestupnou tendenci a navazuje na tradiční kvalitní architekturu, která se stovky let vyvíjela.

Takže to je možná úkol naší generace… vyvést českou architekturu do zahraničí.

Podaří se to vám nebo vašim žákům?
Doufám, že se to podaří nám i našim žákům.

Vinařství Lahofer, interiér, Dobšice 2015

Doba socialismu dobrou českou tradici nepřerušila?
Taky tam byly dobrý věci. Byli tam vynikající architekti, kteří dělali super věci… Hubáček, SIAL, Práger, na Slovensku se dělali super věci.

Jaký máte postoj k socialistické architektuře?
Frank Lloyd Wright říkal democracy builds, takže demokracie je důležitá. Typizace byla katastrofální… pro architekturu úplně likvidující. Ale ne vždycky, protože i paneláky mají dobré typologie, mají dobrý byty. Jak jsem říkal, v té době vznikla řada hodně kvalitních domů. Ať je to Máj, nebo jsou to některé hotely, Hubáčkův Ještěd atd. To jsou úžasná díla úžasných architektů, kteří museli bojovat… kromě vlastních problémů a osobních vztahů s dalšími architekty, a taky s establishmentem.

Kde hledáte inspiraci?
Ve všem kolem… všechno je architektura. Celý život je jedna velká inspirace.

Velmi se mi líbí, když vyjedu někam mimo Brno… kamkoli, ať je to v Česku, nebo v zahraničí a objevuju nečekané věci, které se potom dávají do projektů.

Jste spíš minimalista?
To se mění projekt od projektu. Daleko víc mě zajímá prostředí než tvar… kam ten dům zapadne a jaké prostředí vytvoří venku a vevnitř. To je pro mě inspirativnější než to, jak je vytvarovaný.

Největší výzva?
Všechno je výzva, protože i malý kousek náměstí je obrovská výzva… nepodělat to.