Téma

Monumentální socialistická Bratislava vol. II

26.5.2023

Památek z období sorely a brutalismu od monumentální architektury přes sídliště až po miniaturní plastiky najdete v Bratislavě mnoho. První díl fotoreportu a povídání nás zavedl k UFO, Slovenské národní galerii, Slovenskému rozhlasu, hotelu Kyjev a Prioru. Začtěte se nyní do pokračování a nasajte socialistickou atmosféru spolu se mnou.

Obytný dům na Medenej ulici

Naprostým unikátem je lehce zapadlý a málo známý obytný dům v Medenej ulici. Projekt domu vznikl v roce 1968, stavba však byla dokončena až v roce 1974 architekty Juliánem Hauskrechtem a Štefanem Svetkem, který byl jedním z autorů Slovenského rozhlasu.

Jde o velmi zajímavé řešení ubytování a o jeden z mála příkladů použití teras v husté zástavbě centra města. Sedmiposchoďový dům se zubovitým zalamováním přechází do úzké terasovité fasády v místě, kde ulice mění svůj směr, čímž vzniklo velmi atypické nároží s rozšiřujícími se zelenými terasami. Jedná se vskutku o dynamickou a plastickou architekturu moderny šedesátých a sedmdesátých let.

Vznešený Slavín

Další ze zastávek, které jsme ze socialistické Bratislavy navštívili, byl Slavín rozprostírající se nad Bratislavou v její severozápadní části. Monumentální památník sovětských vojáků padlých během 2. světové války na území západního Slovenska byl projektován mezi lety 1954–1959 a dostaven v roce 1960. Architektem byl Ján Svetlík.

Hřbitov ukrývá 6 845 padlých vojáků. Vysoký obelisk měřící 37,5 m stojí na sloupové síni krychlového tvaru. Na jeho vrcholu je postava vojáka s vlajkou od Klementa Trizuljaka. Celý areál je osazen řadou výtvarných děl ve znamení sorely padesátých let. Vidět můžeme mohutné dveře s reliéfy Rudolfa Pribiše, ale také dvě sochy po stranách schodiště k obelisku – Nad hrobom spolubojovníka od Tibora Bártfayho a Po boji od Jána Kulicha. U schodiště již ze Slavína dolů jsou dvě sousoší Vďaky od Jozefa Kostky.

Celý komplex působí jako tichá a vznešená vzpomínka, kde můžete obdivovat nejen krásnou sorelu, ale i monumentalitu památníků a neuvěřitelný výhled na celou Bratislavu.

Budova Národní rady Slovenské republiky

Pár metrů od Bratislavského hradu se nachází jeden z architektonických skvostů, jenž je na pomezí socialistické tvorby a tvorby nově vzniklé republiky, kterým je budova Národnej rady Slovenskej republiky. Budova se začala stavět v červnu roku 1986, avšak dostavena byla až po rozpadu nejen Československé socialistické republiky, ale i České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1993. Jejími architekty byli Ľudovít Jendreják, Peter Puškár a Ján Šilinger. Budova je monumentální a jejím největším prostorem je vstupní hala s rozlohou 1 070 m².

Vzhledem k tomu, že se jedná o budovu, jež se začala stavět během let normalizace a měla být původně určena pro působení jedné politické strany, tak se v roce 1989 vedly spory, co s tehdy rozestavěnou budovou. Nakonec ji dostavěli, aby sloužila původnímu účelu pro Parlament Slovenské republiky. Dovnitř budovy se bohužel mimo výjimečně otevřené dny pro veřejnost nedostanete, ale i tak ji lze obdivovat z exteriéru.

Před budovou stojí totiž bronzová socha ženy s květinami s názvem Vítanie od sochaře Jána Kulicha. Socha je vysoká skoro 5 metrů a váží 3,5 tuny. Od budovy vede směrem dolů na Námestie Alexandra Dubčeka kaskádovitý vodopád, který naplňuje spodní nádrž vodou a uprostřed ní je plastika Lípa od ak. soch. Juraja Hovorky z roku 1992. Celá budova s vodopádem a kašnou je obložená travertinem a je odsud krásný výhled na Bratislavský hrad.

Drobná milá setkání

Po celé Bratislavě najdete jednotlivé umělecké prvky sorely. Za některými jsme šli přímo a některé jsme potkali náhodou. Jeden z těch náhodným byl Pomník víťazstva s podtitulem pamätník oslobodenia Červenou armádou z roku 1946 od sochaře Jozefa Kostky a architekta Milana Škorupy na Náměstí Eugena Suchoňa.

Dalším náhodným byla Labutí fontána v Medické zahradě, která je dílem ak. soch. Pavla Mikšíka z roku 1986.

Kousek od Slovenského rozhlasu je na budově polikliniky reliéf od Rudolfa Pribiše z roku 1961.

Po cestě ze Slavína na kraji Horského parku zpět do centra jsme potkali sochu Sediaca z roku 1985 od ak. soch. Alexandra Trizuljaka.

Krásný prostor na oddech spolu s fontánou Radosť zo života najdete v Grasalkovičově (Prezidentské) zahradě za Grasalkovičovým palácem, sídlem prezidentů Slovenské republiky. Fontána je dílem sochařů Tibora Bártfayho a Karola Lacka z roku 1978.

Závěrečné rozloučení s Bratislavou

Na řadu socialistické architektury však v Bratislavě narazíte náhodou a až poté zjišťujete, co je zač. To se nám stalo např. s Domem umění od architekta Miloše Chorváta z roku 1965 nebo s budovou Nejvyššího soudu Slovenské republiky od Vladimíra Dedečka, projekt 1977–1978, realizace 1984–1991 s reliéfem Vůle lidu od Alexandra Trizuljaka.

Bratislava skrývá spoustu zajímavých, krásných a fantastických realizací, kterými nejsou jen ta hlavní turistická lákadla. Chce to pouze otevřít mysl moderní architektuře a umění z období sorely a najdete jich mnohonásobně více než zde přítomné tipy. Vřele k tomu doporučuji například knihu Retro Bratislava – Socialistická Bratislava v rokoch 1948–1989 od Jána Laciky z roku 2018.