Za příjemnou půlhodinu chůze z centra Lvova, kdy míjíte budovy Lvovské univerzity s neuvěřitelnými socialisticko-sovětskými mozaikami, dorazíte k velkolepé neogotické bráně, za níž se skrývá jeden ze skvostů největšího města západní Ukrajiny – Lyczakowský hřbitov. Za pouhých 40 hřiven (37 Kč) si můžete koupit neuvěřitelný zážitek při prohlídce jednoho z nejrozlehlejších a nejúchvatnějších hřbitovů, jaký jsem na svých cestách potkala.
Mozaika Léto a Podzim na fasádě Národní univerzity veterinární medicíny a biotechnologie Stepana Gzhytskyj ve Lvově, autor – Sergiy Babkov, Yuriy Fozekosh, 1996
Lyczakowský hřbitov byl založen v roce 1786 a je tak jedním z nejstarších v Evropě. Stal se hlavní nekropolí pro městskou smetánku. Byla zde pohřbívána pouze městská inteligence vyšší a střední třídy – pracovníci kultury a vědy či politická elita. V jeho prvních letech se hřbitov rozkládal na několika kopcích čtvrti Lychakiv. Do dané lokality byl přemístěn kvůli rakousko-uherskému ediktu císaře přikazujícího přesun všech hřbitovů za hranice města. Původní projekt připravil Karol Bauer, jenž byl vedoucím botanické zahrady Lvovské univerzity.
V polovině 19. století byl hřbitov rozšířen Tytusem Tchórzewskym, jenž vytvořil současnou síť uliček. Následně se stal hlavním městským hřbitovem, kdy důsledkem této skutečnosti řada okolních hřbitovů zanikla. Zůstal pouze Yanivskiy hřbitov s hroby dělnické třídy a Nový židovský hřbitov. Lyczakowský hřbitov sloužil všem křesťanským náboženstvím – římským katolíkům, východní katolické církvi, protestantům i pravoslavným.
Na současnou podobu hřbitova měly velký vliv historické peripetie. Lvov spadal až do roku 1918 k habsburskému Rakousko-Uhersku. V roce 1918 vznikla Západoukrajinská lidová republika, která však neměla dlouhého trvání. Mezi 1. a 2. světovou válkou připadlo město 2. Polské republice a po 2. světové válce byl Lvov připojen k Ukrajinské sovětské socialistické republice Sovětského svazu. Většina přeživších obyvatel byla vyhnána do bývalých německých oblastí přidělených Polsku po konferenci na Jaltě. Tímto historickým milníkem započalo ničení historických monumentů a památek na hřbitově. Do roku 1971 bylo zničeno neskutečné množství soch, avšak v roce 1975 byl hřbitov vyhlášen historickou památkou a jeho degradace tak skončila. Od 80. let 20. století je hřbitov neustále přestavován, rekonstruován a opravován. Od roku 1991 (vznikla Ukrajina po zániku SSSR) je celý areál nekropole pod dohledem Akademické rady muzea a získal status muzea díky dochovanému sepulkrálnímu sochařství a příkladů krajinné architektury.
Hřbitov se rozkládá na rozloze více než 42 hektarů a stal se místem odpočinku pro téměř půl milionu lidí. Již za hlavní bránou Vás ohromí celá řada neogotických hrobek zámožných rodin. Při vstupu si kromě vstupenky kupte raději i mapu, jelikož bez ní máte velkou šanci se ztratit nebo přijít o krásná zastavení u hrobů význačných osobností. Jak už to tak bývá, první oblast hřbitova za vstupní branou je přeplněna hromadou hrobek a náhrobků, které pochází z nejstarší periody tj. konce 18. a počátku 19. století, avšak najdeme tu i náhrobky datující se až do roku 1675. Spletitými uličkami se procházíte po 86 částech/polích a obdivujete jak hřbitov samotný a jeho zákoutí, tak náhrobky a sochy, jež je zdobí.
Po nejstarších částech následují hrobová pole rebelů, bojovníků, vojáků a obětí, která se střídají s oblastmi starých hrobů, jež jsou zarostlé zelení a připadáte si v nich jako v hrobovém pralese.
Jako první spatříte pohřeb účastníků anti-ruského lednového povstání let 1863-1864. Hlavním pamětním monumentem je hrobka Szymona Szydlowského (praporučík Vitebské oblasti). Náhrobek vznikl po jeho smrti v roce 1906 a vytvořilo jej studio Aleksandra Zagórskiego. Zobrazuje postavu důstojníka v rolnickém šatu držícího prapor Vitebské oblasti s orlem a archandělem.
Dalším z monumentálních pohřbů jsou hroby vojáků ukrajinsko-galicijské armády padlých v letech 1918-1919. UGA (ukrajinsko-galicijská armáda) byla vojenská formace Západo-ukrajinské národní republiky během polsko-ukrajinské války. Autory projektu jsou architekti M. Fedyk, malíř I. Havryshkevych a sochaři D. Krvavych a M. Posikira. Celému poli vévodí sloup uprostřed kopce nesoucí bronzovou sochu archanděla Michaela s dubovou větví v levici a mečem v pravici znázorňující symboly slávy a odvahy.
Na úpatí pomníku je žulová zeď se čtyřmi podzemními kryptami, v nichž jsou uloženy ostatky význačných osobností jako byli Oleksandr Tysovskyj (1886-1968, zakladatel ukrajinské organizace mladých skautů „Plast“, profesor Lvovské univerzity), Mykhailo Haluszczynskyj (1878-1931, první velitel Ukrajinského Sich Riflemen – první vojenská jednotka Ukrajinské republiky lidí, vedoucí společnosti „Prosvita“ a jeden ze zakladatelů UNDO – Ukrajinské národní demokratické aliance), Dmytro Vitovskyj (1887-1919, plukovník UGA, jeden z hlavních osobností ukrajinského polistopadového povstání 1918) a Severyn Levytskyj (1890-1962, pedagog a prominentní osoba „Plast“). Důležitým prvkem panteonu je „Oltář paměti“ tvořící půlkruh, kde se na žulových deskách nachází vyrytých 239 příjmení střelců UGA padlých v bojích za Lvov (1918-1919). Čestné pole pohřbů oblasti 76 je umístěno pod UGA památníkem a obsahuje hroby politických vězňů, vojáků a účastníků, jež zahynuli v Antiteroristické operaci (ATO) na východní Ukrajině.
Třetí velkou oblastí hromadných pohřbů je památních polských vojáků padlých během let 1918-1920. Je zde pohřbeno 2859 vojáků, z nichž většina padla během ukrajinsko-polské války, někteří jsou padlí z Bolševické armády. Památník byl postaven před rokem 1939 podle projektu studenta 5. ročníku architektury na Architektonickém oddělení Lvovské polytechnické univerzity – Rudolfa Indrukha (1892-1927). Komplex se skládá z rotundy obsahující kapli, dvou katakomb, studny, hrobek amerických pilotů a hrobů letců pod vedením T. Kościuzska a francouzských pěšáků legie Józefa Gallera. V roce 1934 byl dokončen triumfální oblouk, který je v půlkruhu propojen dvanácti dórskými sloupy a dvěma pylony se jmény bojišť. Tento komplex byl vykraden a zdemolován během sovětské nadvlády, avšak roku 1989 začal být restaurován a renovován díky financím polské vlády. Veřejnosti byl zpřístupněn v roce 2005.
Z nejvzdálenějšího místa Lyczakowské nekropole se pomalu vracíme kolem již mladších hrobů s řadou skvělých sochařských děl 2. poloviny 20. století i 21. století, až přicházíme k posledním dvou velkým pohřbům.
První z nich je čestné pole pohřbů oblasti 67 těsně vedle hlavní brány hřbitova. Obsahuje hroby význačných postav ukrajinské politiky a kultury, bojovníků za svobodu Ukrajiny a „Sto nebeských hrdinů“. V roce 1991 si veřejnost vyžádala jeho vybudování a o sedm let později se podle návrhů architekta J. Churylyka a sochaře V. Yarycha začalo se stavbou.
Posledním vojenským komplexem je The Field of Mars – Marsovo pole, jež je umístěno až za hradební zdi lvovského hřbitova. Má obdélný tvar o rozměrech 13×6 metrů a nalezneme na něm 360 hrobů s 3 600 vojáky Sovětské armády, jež zemřeli během 2. světové války, a obětí Národního výboru pro vnitřní záležitosti. Hroby tvoří podzemní krypty s náhrobky na zemi, kdy všechny mají jednotný ráz – jsou z labradoritu a jsou odděleny leštěným červeným granitem.
Odkazy:
Tištěná mapa hřbitova
http://www.lviv-lychakiv.com.ua/en/
https://en.wikipedia.org/wiki/Lychakiv_Cemetery
https://pl.wikipedia.org/wiki/Szymon_Wizunas_Szyd%C5%82owski
https://en.wikipedia.org/wiki/Ukrainian_Sich_Riflemen
