La Boujeau: Smyslné chansony se špetkou šťavnatého swingu

Přáli byste si, aby váš život neměl šedivé tóny nudy a stereotypu? Toužíte jej mít kapku více labužo? To vám můžeme splnit, alespoň na jeden večer.  Dne 18. 3. 2017 v 18:00 se v Olomouckém ArtUm Centru rozezní sametový hlas zpěvačky Ivy Kevešové Stáncové z hudebního uskupení La Boujeau (čili Labužo). Můžete se těšit na repertoár prošpikovaný pořádnou dávkou hutného, surového a přesto něžného chansonu s prvky rychlého a rozpustilého swingu.

Zde by bylo na místě prozradit, co to onen chanson je. Není to žádné kouzelné zaklínadlo ani nadávka, jak by se mohlo zprvu zdát, ale francouzský ekvivalent českého slova píseň. Kořeny tohoto hudebního žánru sahají již do 13. století. Písně měly jednoduchý rytmus i melodii a texty většinou obsahovaly notnou dávkou nadsázky, humoru a satiry.  V 19. století přišla velká éra moderního pojetí chansonů. Tato forma groteskních a často divadelně zbarvených písní našla své místo v kabaretech. Kompletní změnou textů se z jednoduchých popěvků a melodických skladeb najednou stala hodnotná umělecká díla. Texty chansonů tvořili především přední básníci a poetové své doby. Mezi nejslavnější interprety tohoto hudebního žánru jednoznačně patří nekorunovaná královna francouzského chansonu Édith Piaf, Jacques Brell, Charles Trenet, Yves Montand, Hana Hegerová, Szidi Tobias a mnoho dalších.

A právě typické písně Édith Piaf budete moci slyšet z úst neméně talentované a charismatické Ivy Kevešové Stáncové. Zpěvu se věnuje již od školních let, kdy se od sboru přes dixie-landovou kapelu HB band dostala až k vlastní kapele, ve které může uplatnit francouzštinu a nadšení pro chanson.

Kapela vznikla v roce 2010 a dnes se skládá z těchto členů: Petr Stojan (piano), Vladimír Veselý (kontrabas), Miloš Pohl (bicí), Martin Stánec (klarinet, saxofon), Iva Kevešová Stáncová-(vokál). Autorský název La Boujeau vznikl v roce 2016. Kromě koncertů v domovské Olomouci a okolí, kapela běžně vystupuje na uměleckých vernisáží, svatebních obřadech či soukromých akcí.

Já jsem se s Ivou setkala v prostorách malé vlídné olomoucké kavárny. V pohodlných křesílcích, jsme nad šálky zapředly nit hovoru. Když mluvila o zpěvu a Francii, v očích ji hrály plamínky a já z nich vycítila obrovské nadšení i pokoru. Přesně v tomto okamžiku, přede mnou sedí osoba, která žije svými sny. Za celou redakci StuArtu vám moc přeji, abyste si také našli cestu k tomu svému a žili naplno v každém okamžiku. Protože život, To je velké labůžo! Tak se do něj s chutí zakousněte.

 
Milá Ivo, v úvodu bych se ráda zeptala, jak vaše skupina vůbec vznikla a jak dlouho již vystupujete?
Zhruba od roku 2010 existuje uskupení, které hraje chansony. Název La Boujeau jsme křtili teprve loni a i obsazení se (mimo mě a bubeníka:-)) postupně vykrystalizovalo.

Dne 12. 5. 2016 jste vystupovali v Olomouckém ArtUm centru. Diváci vás bouřlivě přivítali a s velkým zaujetím si vychutnávali jednu píseň za druhou. Jaký máte z vystoupení pocit vy osobně?
Koncert v ArtUmu patřil k těm podmanivým zážitkům, kdy funguje chemie jak na podiu, tak mezi podiem a hledištěm, moc jsem si to užila. Publikum bylo skvělé a i kluci se shodli, že se jim bezvadně hrálo. Za  mě tedy moc fajn.

Prozradíte nám, při jaké příležitosti se zrodil nápad pojmenovat skupinu La Boujeau, čili labůžo.
La Boujeau je můj autorský lingvisticko-hudební žert. Vznikl z touhy mít vlastní název kapely, jenž by nebyl pouze mým jménem + slovem kapela, jak tomu bylo původně. Zároveň jsem chtěla, aby bylo patrno, že půjde o „něco s francouzštinou“, což jsou chansony. A tak vzniklo francouzsky znějící slovo, jež ve francouzštině neexistuje a česky je v něm to labužo, což chceme, aby to pro všechny bylo… mňam!

Jste jediná žena ve vašem hudebním uskupení. Jak zvládáte ukočírovat 4 muže?:)
Přiznám se, že mi to vyhovuje. Tedy, vyhovuje mi být ta jediná žena. Jinak kluky nijak nekočíruju.

Máte opravdu velmi krásný, sametový hlas. Věnujete svému zlatu v hrdle speciální péči?
Děkuji za poklonu! O speciální péči jsem se snažila hodinami zpěvu u paní učitelky Schulmeisterové, kde jsme se věnovaly správné technice zpěvu. Nabyté dovednosti využívám při rozezpívání. Jinak se snažím před koncertem o dostatek spánku a alespoň částečný hlasový klid. Zejména únava je na hlase a na pocitu „síly v kramflecích“ při zpěvu velmi znát.

Jak jste si našla cestu k hudbě? Máte v této oblasti formální vzdělání?
Myslím, že nevím:-) Skutečně nevím, jak přesně jsem našla cestu k hudbě, nebo jestli jsem ji vůbec hledala. Psychologicky vzato ve mně hudba vzbuzuje libé počitky, tak mě to k ní táhne. Trošku závislost… Fyziologicky vzato nejsem předurčena ke dráze sportovce, je mi dobře, když jenom tak můžu někde postávat a otvírat pusu… Takže asi tak. 🙂

Co se týče rodinné anamnézy, tak na tom má podíl maminka s tatínkem. Oba se mnou zpívali… táta hraje na kytaru a z dětství mám živé vzpomínky na společné zpívání za jejího doprovodu. Pak mě dali na zobcovou flétnu do ZUŠky a tím začali finančně dotovat mé formální vzdělání. Takže jsem prošla ZUŠkou, školním orchestrem a hlavně sborem u paní Boženy Halvové a následně Palorou (pěvecký sbor při gymnáziu Jana Opletala v Litovli, pozn. red.) pod vedením Marcely Barvířové, kde jsem dostávala první příležitosti k sólovému zpěvu a jsouc asi skrytým exhibicionistou, zůstala jsem u toho.:-)

Ve vaší kapele se nachází velmi zdatní a dobří hudebníci. Vy sama ovládáte hru na nějaký hudební nástroj?
Ano, kluci jsou opravdu brilantní muzikanti, pročež mě to stojí spoustu peněz za šaty a jiné serepetičky, abych trochu zamaskovala, kdože je tu nejslabším hudebním článkem. Rodiče mi po flétně dovolili ještě klavír a saxofon (viz předchozí otázka), ale žádný nástroj bohužel neovládám tak, abych si mohla dovolit předvádět s ním něco na veřejnosti, kromě estrády ovšem.

Prozradíte nám, proč se zabýváte právě zpěvem šansonů? Umíte si představit, že byste se realizovala i v jiném žánru?
Protože se mi strašně moc líbí! Protože z nich mám blahem zimomriavky. Protože miluju francouzštinu. A protože mě uspokojuje, když můžu tu radost z nich sdílet a zpívat ji dál. A protože jsem zpívala i s jinými uskupeními (HB band – dixie, Big Band při ZUŠ Na Vozovce a Žerotín), dovedu si představit i jiný žánr. Zpívat něco od Aznavoura s big bandem, hmmm… Taky je mi blízký soul a lidovky. Jestli si manžel založí cimbálovku, rozvedu se s ním, pokud mě tam nenechá zpívat! 🙂

Co pro vás znamená ráno? Máte nějaké své rituály, zvyky, bez kterých nelze začít den?
Mám ráda jarní a letní rána víkendového typu. Vstát brzy, vychutnat si u knížky dobrou snídani a vědět, že nic nemusím a zároveň můžu, co chci.

Většinu písní zpíváte ve francouzštině.  Jistě tedy máte k Francii vřelý vztah, byla jste tuto kouzelnou zemi již navštívit?
Francouzštinu jsem samou láskou vystudovala a rok strávila na jihu v Perpignanu (Université Via Domitia). Měly jsme s kamarádkou sen procestovat Francii celou a navštívit hlavní město každého regionu. První region, Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées, mám tedy za sebou. Od letošního roku regiony zredukovali z 27 na pouhých 18, takže neztrácím naději, že se mi cestovatelský sen ještě vyplní.

Nyní vám položím zajímavou otázku k zamyšlení. Představte si, že byste měla možnost  vrátit se v čase a setkat se s Edith Piaf. Bylo by něco, co byste jí ráda sdělila?
Kdybych měla tu čest, tak bych se jí nejspíš jen a jen ptala!

Jaká píseň je pro vás významná nebo vám dokáže zpříjemnit den?
Miluju „I wish I knew how it would feel to be free“ od Niny Simone. A velmi silný vztah mám k „Je suis malade“.

A jedna otázka na tělo. Považujete se za melancholickou bytost či věčnou optimistku?
Cha! Celý život se snažím o to být věčnou optimistkou! A přicházím na to, že právě ta snaha asi zrovna dokazuje, že v jádru jsem trapně melancholická, že ten optimismus nemám tak úplně v celém krevním řečišti. Takže sinusoida mezi nahoře a dole, v různě velkých amplitudách.:-)

Máte nějaké projekty, hudební plány či projekty, o kterých, byste čtenářům chtěla něco více prozradit?
Máme v plánu natočit CD, kde budeme v současné sestavě. Tak bych ráda navnadila naše fanoušky současné i možné budoucí… mohou se těšit.

Velmi děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám i nadále daří těšit své fanoušky!
Děkujeme mockrát a přejeme všem krásné dny!

Více informací na: http://www.iva-kevesova.cz/

SDÍLET
Předchozí článekStriga: O lásce a umění bez hranic
Další článekVesmír uvnitř
Absolventka Střední školy sociální péče a služeb v Zábřehu (obor: Humanitárně výchovná činnost). V současnosti studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci speciální pedagogiku pro 2. stupeň ZŠ a střední školy a výtvarnou tvorbu se zaměřením na vzdělávání. "Předmětem mé práce je umění v jeho ryzí, surové podobě, a také skutečnost, že žít na světě je leckdy také velké umění. Zachycovat jedinečné momenty lidského bytí, hledání smyslu, radosti v tvůrčím konání a nacházení nových cest ve spletité síti života."