Striga: O lásce a umění bez hranic

0
31

Věříte na kouzelné bytosti? Na elfy, skřítky a hodné čarodějky? Možná jste se jich vzdali stejnou rychlostí, jakou jste vyskočili z dětských botiček. Ale víte, co je krásné? Dveře báječného světa fantazie jsou otevřeny dokořán pro každého z nás. Neváhejte a vstupte!

Dneska nás do toho svého vpustí talentovaná a nezávislá umělkyně Striga, česká výtvarnice, designérka, malířka a také tatérka. Čarokrásná žena se záplavou ohnivých vlasů. Silná osobnost s křehkou duší a srdcem na pravém místě. Milovnice koček, ostružin a čisté přírody. Její doménou je převážně perokresba doplněná o jemný akvarel. Do každého projektu se snaží vtisknout kus sebe samé a naservírovat kvalitní práci. Často čerpá inspiraci ze severské kultury a legend. Realizuje se také na tatérském poli. Navštěvuje jí velmi pestrá škála klientů. Prostřednictvím obrazů, pevně vrytých pod kůži, jim často pomáhá nalézt sebelásku a pocit sounáležitosti. Sama tvůrkyně je hrdou majitelkou mnoha tetování. Každé z nich vypráví svůj jedinečný příběh a má význam.

Vystudovala střední uměleckou školu v Ostravě a poté se věnovala studiu lingvistiky.

Nebraňte fantazii a snům, aby navštívily vaši realitu. A vychutnávejte každou minutu (ne)všedních dnů.

Striga
Prozradíš nám, kdo se skrývá pod uměleckým jménem Striga?
Rusovlasá čarodějka s rukama věčně od tuše. Její mysl se toulá ve sloupoví mračen nad tím překrásným stověžatým městem, které jí uhranulo už před dlouhou dobou. A hranice mezi snem a realitou pro ni nikdy neexistovala. Mám také ráda ostružiny a divoké bouře.

Jaké byly počáteční kroky, které tě zavedly na cestu umění?
Jakmile se mi dostala do ruky tužka, pero, štětec, hlína u cesty a trochu vody… nemohla jsem si pomoci. Nadto, je-li člověk introvertem, hledá způsoby, jak se vyjádřit a jak komunikovat s okolím. Já zvolila kresbu a poezii. Bylo to tak nějak samozřejmé.

Přála sis malovat, kreslit, zkrátka tvořit odmalička?
Ano. A pokud si něco přeji, cítím chvění, potřebu TO vyzkoušet (ať už je TO cokoliv), prostě to udělám. Nikdy nebyl a nebude lepší čas než chvíle, kterou právě žijeme. Nemá cenu čekat „až“. Mám pocit, že to je postoj, který uplatňujeme přirozeně už od malička, jen v nás postupem času okolí a naše vnitřní nejistoty zasévají zárodky strachu v převleku za racionální uvažování a skepsi, čímž tuhle schopnost zatlačujeme do pozadí a zdánlivě ztrácíme. Postupně se stejně všichni navracíme ke kořenům.

Vzpomeneš si na svůj úplně první obraz? Co na něm bylo znázorněno a jakou měl symboliku?
Nevzpomenu si přesně, ale pravděpodobně to byla má fantazijní zvířena. Milovala jsem (a stále miluji), když mohu vdechnout život podivuhodným snovým bytostem, které mají někdy základ v reálném světě. A někdy ne. 🙂

Škála výtvarných technik je velmi pestrá, jaké techniky jsou tobě nejbližší?
Často užívám akvarelu nebo metalického akrylu, ale nejbližší je mi obyčejná šelaková tuš. A poslední dobou mi čím dál tím víc chybí rytiny, které jsem vlastně naposled páchala na střední škole a pak jsem je nějak vytěsnila. Zase začnu.

Máš nějaké formální výtvarné vzdělání? čím Tě popřípadě škola obohatila.
Od mládí jsem chodila na lidušku (lidová škola umění) a následovala Střední umělecká škola v Ostravě. Ta mi ale poněkud vzala vítr z plachet, dále jsem se tedy rozhodla pokračovat ve studiu lingvistiky a ke kresbě a malbě jsem se vrátila až po pár letech.

Tenkrát jsem příliš bojovala sama se sebou a potřebovala jsem vlastní cestu. Objevovat a učit se tomu, co je mi blízké. Stejně je nakonec nejdůležitější, aby na sobě člověk ustavičně pracoval. Není to jen o talentu, ale o tvrdé a soustavné práci. Erich Fromm napsal knihu, která se jmenuje Umění milovat a mimo jiné se v ní píše, že na lásku je třeba pohlížet jako na umění – je třeba se mu věnovat, objevovat, chápat a přemýšlet nad ním. Je přirozená, ale ne samozřejmá. A je nutné se jí věnovat. 🙂

Povíš nám, jak vypadá tvůj pracovní kout či prostor?
Pro tetování mám dvě místnosti na Karlově náměstí jakožto mé slavné sklepní studio. 😉 Malé, tiché a kouzelné. S oblibou říkávám, že tam čas plyne jinak. Kreslím a maluji zpravidla ve svém pokoji, který je velký, světlý a ač bydlíme s milým v samotném centru Prahy, okna našeho půvabného stařičkého bytu hledí do vnitrobloku a přesněji do větví překrásného starého kaštanu.

Obligátní dotaz, jaká jsou tvá oblíbená místa, kde nejradši nasáváš inspiraci pro svoji tvorbu?
Pravděpodobně to budou knihy, lidé a celkově svět kolem mne. V posledních letech jsem konečně začala více cestovat a mé kroky rozezněly mnohdy až neskutečně snová místa přes tiché ruiny stromového chrámu v Kambodži, přes černé lávové pláže na Islandu až po zříceninu hradu v lesích nad mým rodným domem. 🙂

Nesmírně důležitá je pro mě také hudba. Miluji vážnou hudbu, stejně jako divoké noisové projekty anebo třeba (nejen) severský folk. V tomhle budu pravděpodobně dost nezařaditelná, ale nerada se ohraničuji pokusy o definice. Je to zbytečná ztráta času.

Kromě malířky jsi také vynikající tatérka. Jaké máš pocity, když lidem vtiskáváš obrázky do kůže?
Děkuji. Snažím se dělat vše nejlépe, jak v danou chvíli dovedu, ale člověk se učí celý život. 🙂 Poprvé jsem se nesmírně bála a pokaždé cítím téměř a něžné chvění, ne nepodobné pocitům při tom, když se zamilováváte.

Ve skutečnosti byly mé myšlenky, od té doby co si pamatuji, vždy jako neuvěřitelně divoký vír. Jako když křišťálovou holubici vrhnete vší silou proti zdi a ta se roztříští na tisíce malých kousků, které se rozletí všude kolem. To jsou mé nápady a to, co cítím. Když tetuji, tak se ten nekontrolovatelný proud zpomalí, jako když byste se najednou propadli vodní hladinou a vše se zklidní a zpomalí. V tu chvíli nevnímám čas a prostor a prožívám přítomný okamžik jako něco nepopsatelného. Jistě víš, jaké to je, když jsi duchem jinde. Představ si naprosté uvědomění si každé molekuly, každého atomu Tvého těla. Absolutní splynutí. Takové to je. 🙂



Jaká škála klientů si u tebe nejčastěji pořizuje tetování?
Máš-li na mysli jejich povolání, tak ta jsou diametrálně odlišná. A je kouzelné potkat texaského kovboje, izraelského pankáče nebo okouzlující egyptoložku. Jedno mají ale společné – jsou to nesmírně otevření lidé, kteří na sobě pracují a rozvíjejí se. A já mám tu nádhernou možnost ten vývoj sledovat a učit se.  Každý jeden člověk, se kterým jsem se v životě setkala, mě obohatil a jsem za něj ráda.

Sama jsi nositelka mnoha tetování. Prozradíš, kolik jich máš a kdy sis nechala vytvořit první?
Má tetování se postupně jala propojovat v jedno, obává se tedy, že pokusit se je spočítat, by bylo zbytečné. 🙂 První jsem si nechala vytvořit v 18 letech v salonu mého kamaráda v Ostravě. Mé tetování je můj rituál, galerie mého života, stejně jako válečné malování a poklona umění, které prostupuje celým mým životem.

Z tvých obrazů často sálá atmosféra protnutá severskými, mýtickými tématy. Čím tě tyto krajiny fascinují. A kam bys ráda zavítala?
Láska ke knihám a k severu je něco, čím jsem se nikdy netajila. Tu fascinaci ale asi vysvětlit nedovedu. Mám ji prostě v sobě. Nejvíce ze všech mých cest mě poznamenal Island. Dvě zrzky, jeden měsíc, stan a třicetikilová nálož krát dvě. Neuvěřitelná příroda a mentalita tamějších obyvatel namíchala nečekaný koktejl až bolestné touhy se tam stále vracet. Je to jako cesta domů. Jako další bych ráda Faerské ostrovy, Grónsko a ve skutečnosti také Sibiř. Tak uvidíme.

A v mrazivých, severních krajinách ještě chvíli zůstanu. Věříš na skřítky, elfy a víly?
Samozřejmě. 🙂

Striga ilustrace        
Pokud bys měla možnost žít více životů, dokážeš si představit, že bys vykonávala i jiné povolání? Jaké by to bylo?
Popravdě nedokáži. Vše, co dělám, je to, co mě v tuto chvíli beze zbytku naplňuje. Kresba, malba, šití, tetování… Pokud to někdy ucítím jinak, nenechám se ovládnout strachem a půjdu, kam mě má cesta povede. Jeden nikdy neví a za svůj dosavadní život jsem prošla tolika nesourodými pracemi, že si netroufám ani hádat, co přijde jako další. 😉

Jsi velmi výrazná a kouzelná osoba. Jaký styl oblékání a zdobení preferuješ?
Děkuji, jsi zlatá. 🙂 Sama si nijak výrazná nepřipadám a oblékám se různě. Mám ráda čarodějnické oblečení s velkými kapucemi, dlouhé rukávy, které mohu stáhnout až ke konečkům prstů, oděvy inspirované japonskými kimony anebo třeba jen staré otrhané kraťasy a tričko Sea Shepherd. V poslední době jsem se zbavila drtivé většiny svého šatníku a nechala si pouze kousky, které někdo vytvořil přímo pro mne a které mají možná i trošku sentimentální hodnotu.

Nepotřebujeme se obklopovat věcmi, sami jsme jedineční. V mém šatníku najdete hedvábný korzet, stejně jako lněné šaty, které nosila má maminka ve věku, ve kterém jsem teď já. Asi se nedá říci, že bych měla ustálený styl a držela se jen toho. Ráda si hraji a nezabývám se tím, co by se mělo nebo nemělo. A tento postoj prostupuje tak nějak celým mým životem.

Existuje umělec či umělci, které obdivuješ a ráda bys s nimi zahájila spolupráci?
Je jich nespočet. Žijící i ti, kteří zde kráčeli před staletími. Miluji výstavy, miluji možnost nahlédnout do něčích myšlenek tak hluboce, až mám pocit, že nás nedělí celé věky, ale délka paže a jeden jediný dotek. Byli by to spisovatelé, filozofové, malíři, farmáři… Cením si moudrosti a život je přeci svým způsobem také umění.

Kdy byla možnost jít na výstavu, kam by to bylo a koho bys určitě vzala s sebou?
Popravdě se chystám do Barcelony na mého oblíbeného současníka – Errordesign!, který tvoří plakáty a designy například pro The Swans nebo Russian circles. Ráda bych se vrátila do Empress Palace v Singapuru, kdy bych kurátorovi líbala nohy za tu fantastickou práci, kterou odvedl při jedné z nejkrásnějších výstav za celý můj život a pak bych se s radostí a láskou nechala opětovně pohltit Louvrem v Paříži. Vzala bych s sebou kohokoliv, kdo by chtěl, ale s největší pravděpodobností bych se mu stejně brzy ztratila. Není to cílené, jen se kolikrát do děl ponořím natolik, že čas a okolní svět pro mě přestává existovat.

Zajímalo by mě, co konkrétně ty považuješ ve výtvarném světě za kýč a nevkus?
Nevkus je vnímán subjektivně a pokud se mi něco nelíbí, nemám potřebu to komentovat (nejsem-li na to konkrétně tázána) a vypouštím to z hlavy. Za zoufalý nevkus považuji většinu reklam a billboardů, které můžeme vidět všude kolem nás. Bylo by krásné, kdybych vlastnila podobný zapalovač jako měl pan Albus Dumbledore a jediným cvaknutím nechala všechny billboardy zmizet. Pak bychom si třeba víc začali všímat okouzlující architektury, nádherného nebe a jeden druhého.

Čím nejradši zaplňuješ volné chvíle, pokud netvoříš?
Miluji dlouhé procházky, četbu a návštěvu divadel a kin. Což mi připomíná, že když nás majitelka jednoho z bytů, který se nám líbil, požádala, abychom s mým milým napsali něco o sobě, vznikl ukázkový text zmiňující dva nekuřáky se zálibou v umění, gramofonových deskách a knihách. Jinak ještě ráda běhám a učím se na skejtu. I když teď jsem jej až trestuhodně zanedbávala.

Je něco, co bys ráda vzkázala světu?
Láska není podmíněná – nemusíte si ji zasloužit. Dělejte a říkejte to, co cítíte a nebojte se vlka nic. 😉

Moc děkuji za skvělý rozhovor. Buď stále sama sebou a jedinečná, přeji hodně úspěchů!
Já děkuji a měj krásný den. A také ty další.

 

Více informací na:
https://www.facebook.com/Striga.artist/?pnref=lhc
http://striga-artist.wixsite.com/home/o-mne