Katastrofé: Jsem dívka, která přestala kontrolovat svoje vnitřní světy

Když se řekne katastrofa, tak si všichni nejspíše vybavíme nějakou negativní událost, nehodu či tragický článek napsaný tučným červeným písmem v novinách. Nyní je však řeč o Katastrofé – nadané, krásné výtvarnici. Sama říká, že její umělecký pseudonym vznikl díky tomu, že je tak trochu „pohroma“.  Neplatí to však o její tvorbě. Vystudovala grafický design tiskovin, poté získala titul ze sociální pedagogiky.

Katastrofé (*10. 03. 1990), česká umělkyně, tatérka, prozaička

Svou uměleckou dráhu odstartovala zcela první výstavou Panoptikum, a to v kavárně Kabinet v pražských Dejvicích. Poté poctila svou přítomností také Olomouc, vernisáží nesoucí jméno Dolores, která se konala v lednu 2015 a vznikla na počest olomouckým Lolitám. Tedy dívkám a ženám stylizujícím se do oděvů čerpajících z viktoriánské doby a částečně také z rokoka.

1. dubna 2016 zahájila vernisáž pod názvem OBSCURE, na níž spolupracovala se skvělou fotografkou Lunou Torr. Vernisáž se konala v pražském burleska clubu – Bar Cardinal’s. 13. května 2016 Katastrofé zavítala zpět k nám na Moravu, konkrétně do Brna, a to s vernisáží PAGAN, oslavující magii přírodních sil.V poslední době pilně připravovala sérii tématických kreseb pro jedinečnou událost L´AMOUR NIGHT, tato akce se konala 21. května 2016 a kladla si za cíl odhalit tajemství ženské smyslnosti v její nejčistší podobě.

Pro mě je to jedna z kouzelných a také multifunkčních umělkyň u nás vůbec. Ve své tvorbě se zabývá kresbou, malbou, tetuje, ilustruje, vytváří šperky,… V obrazech zachycuje především ženskou krásu, surovou a nádhernou. Předvádí skvostné prádlo a korzety od jedinečné korzetiérky Riwyy Nerony. Mimo jiné se činí také v literární oblasti a vydává svou 1. sbírku.

Seznam činností a umů, jenž tato skromná tvůrkyně oplývá, by byl jistě ještě mnohem delší. Já jsem pro Vás tuto jedinečnou ženu a magickou čarodějku vyzpovídala, proto se pohodlně usaďte, a vnímejte umění každou svou buňkou.

Jsi pro mě velkým vzorem, jako umělkyně i jako lidská bytost. Pověz mi, kým se sama cítíš být. Kdo je Katastrofé? 🙂
Dívka, která přestala kontrolovat svoje vnitřní světy a tak se rozhodla pustit je ven. Jsem ten typ člověka, který je natolik nepoužitelný pro běžný život, že má v otázce existence na výběr ze dvou možností. Zemřít nebo ze své individuality udělat hodnotu. Tak jsem si (a rozhodovala jsem se asi třiadvacet let) vybrala tu těžší možnost 😉

   

Jaký materiál nejčastěji pro svou tvorbu používáš?
Jemný akvarelový papír. Krásně vsákne barvy, ale zároveň nelikviduje inkoustové fixy a linky jsou stále hladké. Ale celkově širokou paletu kresličských věcí. Grafity různých tvrdostí, inkousty, inkoustové fixy, akvarely, akryly…Teď jsem objevila metalické barvy, ze kterých jsem nadšená (protože se pod úhlem třpytí), kvaš. Zkusila jsem hodně technik, protože zkoušení něčeho nového je pro mě odpočinek (nenávidím stereotyp), ale vždycky nakonec skončím u svých linií a akvarelových skvrn.

 Co pro Tebe znamenají chvíle, které trávíš s tužkou v ruce a barvami?
Na jednu stranu je to práce. Povinnost a nezbytnost, která rozhoduje o tom, zda budu mít na placení účtů nebo budu muset být o hladu. Na druhou stranu mě kreativní činnost naplňuje. Nečinnost mě zabíjí, proto chvíle, kdy mohu dělat něco smysluplného a krásného, jsou pro mě nesmírně důležité.

Prozraď mi, když se naskytne chvíle, kdy máš volno – jak nejradši trávíš takové chvíle?
Sklenka něčeho dobrého v tichém, tmavém prostředí po boku mého muže, kdy se mohu věnovat básním nebo románu, je stav naprosto ideální.

Všimla jsem, že Tvé tělo zdobí tetování. Kdy ses nechala tetovat poprvé
a kolik tetování zdobí Tvé tělo?

Zatím je to devatenáct drobností, přičemž většinu jsem si tetovala sama. Vlastní kůže je totiž na zkoušení techniky nejlepší. Moje první tetování bylo někdy ve dvaceti? Nevím jistě, ale potřeba mít pokreslenou kůži, se ve mě probudila už, když jsem se naučila držet tužku. Je to taková osobní deformace, odjakživa na sebe kreslím a píšu slova, která mě napadnou. Jen jsou některá natolik důležitá, že si je chci do sebe vtisknout permanentně. Pro člověka, který se ztrácí v představách a nikdy neví, co je realita a co výplod mysli – je absolutno nesmírně důležité. Jako pevné body, kterých se dá držet.

Každý umělec má křehkou duši a často i tělesnou schránku. Pěstuješ nějaké sporty nebo jsi na tom podobně jako já? Tedy sportem těžce nepolíbená?
Nejsem schopná dělat činnosti, při kterých si přijdu jako idiot – což je u většiny sportů. Nicméně miluji pohyb. Dřív jsem tančila, žonglovala a šermovala, nyní se vracím k hula hoop (tanec s obručí), nekonečný procházky se taky počítají ne?

Jaký styl oblékání je Ti blízký?
Jsem názoru, že šatů a podvazků není nikdy dost! Nicméně žádný vyhrazený styl nemám. Moje oblékání pokryje všechno od pacientky ústavu pro choromyslné přes čarodějnici, co žere děti až po elegantní femme fatale. Ale až budu jednou bohatá, skoupím veškeré edwardian šaty, které seženu a budu chodit jenom v nich…
A v pyžamu 😀

Chtěla by ses setkat s nějakou dámou z doby minulé? Pokud ano, tak s kým a proč?
Nikdy jsem nevzhlížela k ženám. Sice naplňovaly mou estetickou duši, ale raději bych se dívala, jak se svlékají, než abych s nimi vedla rozhovor. Nicméně bych chtěla zažít intelektuální dýchánek, kde bychom Já, Freud, Nietzsche, Marilyn Manson, Lewis Carroll, Nabokov, Jan Švankmajer a Waterhouse pili whiskey a probírali nabízející se témata.

Jak vnímáš hudbu. Jaký žánr je pro Tebe jasným favoritem?
Hudební sluch je pro mě prokletím, protože mi většinou kazí zážitek. Pro mě je jasnou volbou vážná hudba, která v naší rodině hraje odedávna a mě nikdy nepřestane dojímat a okouzlovat. Mám svoje oblíbence ve všech žánrech, používám je jako podkres k tomu, co momentálně dělám. Když například píšu horor, potřebuji zvukovou kulisu, která tomu bude odpovídat a zároveň nenarušovat moje myšlenky.

Jsi velice krásná, tajuplná žena. Pověz mi, uměla by ses vžít do role magické čarodějky?
Tou přeci jsem.

Věříš na nějaké kouzelné bytosti?
Věřím, že existuje všechno, co jsme schopni vymyslet. To je hodně zjednodušená verze mojí filosofie, že věda a „kouzla“ jsou totéž. Ta naše potřeba všechno pojmenovávat a škatulkovat dělá pomyslnou propast mezi dokázaným a ještě neprokázaným.

Tvá tvorba je velmi specifická a jedinečná. Jaký obraz je pro tebe největší srdeční záležitostí?
Mám hodně obrazů, které ze mě ždímají emoce jenom se na ně podívám, jenže ty jsou veřejnosti skryté.

Je něco, co ve světě umění nemůžeš vystát, co zkrátka považuješ za hrozný kýč a vrchol nevkusu?
Toho by bylo! Denně se setkávám s výplody, které mě esteticky uráží. Nicméně se považuji za natolik objektivní, že se snažím nesoudit, aniž bych měla dostatek informací o díle či autorovi.

Máš nějaké vysněné místo a zemi, kam by ses velmi ráda podívala?
Do Skotska a do Louvre.

Považuješ se za věčně vysmátou optimistku nebo jsi více pesimista?
Jsem melancholický realista.

Máš za sebou vernisáž výstavy OBSCURE, na které vystavuješ spolu se skvělou fotografkou Lunou Torr. Do kdy výstava potrvá a jaké ohlasy jsi zaznamenala od návštěvníků?
Výstava bude nakonec z technických důvodů virtuální. Ohlasy jsou vždy pozitivní. Směsice obdivu a nadšení, která mě v tu chvíli naprosto rozzáří. Jenže patřím mezi ty nešťastlivce, kteří si zapamatují jen kritiku, takže vždy po nějaké době mám spíš pocit, že nikoho nezajímám a nikomu se nic nelíbí.

Jaké umělce, výtvarníky Ty sama obdivuješ a chtěla by ses s nimi setkat? Případně s nimi započít spolupráci?
Adoruji Slakinglizarda, každý jeho obraz je explozí vypointované, provokativní nádhery. Naše styly jsou od sebe ale natolik vzdálené, že spolupráce by byla dost groteskní. Pak jsou tu zahraniční umělci, jako Apollonia Saintclair nebo Yelena Bryksenkova, obě naprosto geniální.

Kromě kresby, malby, předvádění také píšeš. Chystáš se vydat svoji
1. sbírku. Jsi velmi činorodá a aktivní. Je něco, čím se nezabýváš, ale chtěla by sis to zkusit?

Chtěla bych vyrábět stříbrné šperky, navrhovat šaty, hrát na klavír a v divadle nebo možná spíš na plátně. Nicméně na to už bych se vážně musela naklonovat.

Kdybys měla tu moc, co bys na světě chtěla a ráda změnila?
Zlikvidovala bych lidskou hloupost. Kdyby lidé víc přemýšleli, byli schopni se vciťovat a hlavně měli potřebné vědomosti, spousta problémů by vůbec nevznikla.

Moc děkuji za skvělý rozhovor a přeji, ať se tvá tvorba stále posouvá k vyšším cílům!

http://jevoma.wix.com/marketamarikova
https://www.facebook.com/Katastrof%C3%A9-826793380718897/