Jemné dívčí tváře, velké oči, jednoduché tahy perem, pastelové tóny. Takový je rukopis ilustrátorky, kterou bych vám ráda představila. Cestu k tvoření si našla již jako dítko, když si kreslila pro radost. Má velký cit pro estetickou souhru barev a zastává názor, že v jednoduchosti se skrývá ta pravá síla. Je to velká milovnice květin, puntíků a výtvarných potřeb. Sama říká, že kdyby bylo na ní, tak je její dům protkán pastelkami, hory štětců, barev a jiných důležitých pomůcek.
Její ilustrace jsou něžné, hravé, nabité pozitivní energií. Velmi často dominuje technika perokresby bez šrafury, místy dotvořená akvarelovými pastelkami či barvami. Celkový dojem obrázků tak působí lehce, nenuceně a s patřičnou dávkou důvtipu. Kromě kresby příležitostně maluje na plátno a kombinuje techniky. Autorka pravidelně přispívá svými ilustracemi do časopisu Gurmet. Ilustrovala také přebal knihy pro děti – „Potížistka proti své vůli“ od Marie. T. Lennonové.
Žije a tvoří v Praze a jejím dalším velkým snem je napsat knihu pro děti.
Sny v lidském životě jsou jako zářivé hvězdy. Neuchopitelné, krásné nic.
A já vám všem přeji, abyste věřili, snili a šli za svými cíli.
Milá umělkyně, co bys nám o sobě v krátkosti řekla?
Předně umělkyně je trochu moc vzletné, možná až přehnané. Já prostě kreslím. Žiji s rodinou v Praze, kde i pracuji. Ke kreslení a tvoření jsem se opravdu intenzívně vrátila až v posledních asi třech letech. Žádnou uměleckou školu jsem, kromě ZUŠ, nikdy nestudovala.
Tvořila jsi odjakživa? Nebo Tě někdo přivedl k myšlence tvořit?
Ano, kreslím a maluji od dětství. Bylo to tak nějak automatické, nikdo mne k té myšlence nepřivedl. Ani u nás v rodině nikdo žádné umělecké sklony neměl. V dětství si kreslí každé dítě a já prostě jen kreslila víc, opravdu hodně, moc mne to bavilo a už mi to zůstalo. V dětství jsem vždy snila o tom, že jednou budu ilustrátorkou knih pro děti.
Často si kupuji časopisy o vaření a stylu a nacházím tam Tvé ilustrace. Jak vzniká taková spolupráce s časopisy a kdo Tě tehdy poprvé oslovil?
K této konkrétní spolupráci mne oslovila tehdejší šéfredaktorka časopisu Gurmet přes mou stránku na facebooku. Daly jsem si schůzku a od té chvíle už to běželo. Nyní pro ně kreslím obrázky do každého čísla již rok a půl.
Tvé ilustrace jsou snové, milé a pohádkové. Jaký materiál a barvy nejčastěji používáš?
Nejraději používám různá pera, pastelky a designerské fixy a akvarel. Většinou je výsledkem kombinovaná technika. Pro plátna mám nejraději akryl. Jsem totiž hodně netrpělivá a moc mi vyhovuje, jak akryl rychle schne. Umělecké potřeby všeobecně jsou má velká slabost, moc ráda je chodím nakupovat. Je to vždycky taková radost. Někdo holt sbírá kabelky, já nakupuji barvy a štětce. Musím ale přiznat, že často
a ráda kreslím i digitálně na tabletu.
Umíš si vůbec představit, že bys ve své profesi podnikala něco jiného?
Mám vystudovanou vysokou školu, která s uměním nemá vůbec nic společného. Řadu let jsem pak pracovala v oblasti interiérového designu, takže představu o jiné profesi mám celkem jasnou. Kreslení ale vždy byl můj velký sen a jsem moc ráda, že jsem se k němu v posledních letech oklikou vrátila.
Máš nějaké výtvarné, umělecké vzory, které obdivuješ a kým se necháváš ráda inspirovat?
Vždy jsem obdivovala práce Amadea Modiglianiho a Egona Schieleho. Neřekla bych, že se jimi přímo inspiruji, ale jejich tvorba je pro mne srdcová záležitost.
Kdybys měla tu možnost pozvat kohokoliv na kávu či na dezert, kdo by to byl a proč?
Nevím, jestli by přijali mé pozvaní, ale byl to buď Pablo Picasso nebo Kurt Cobain.
A bylo by to jednoduše proto, že jsou to pro mne fascinující osoby. Musím říct, že si ale kávu a dezert s nimi neumím moc reálně představit 🙂
Tvé výrobky může čtenář vidět na Fleru, na Facebooku i na Tvých oficiálních stránkách. Nepřemýšlíš o výstavě?
Nad výstavou jsem zatím nepřemýšlela. Nemyslím, že bych měla v současné chvíli tolik prací, abych z nich poskládala výstavu.
Ve své tvorbě zachycuješ především ženy, dívky 
a holčičky. Tím je jasný Tvůj rukopis a každý pozná, že autorkou jsi ty. Máš však v záloze i jiné motivy, které bys chtěla seznámit se světem?
Dívčí a ženské tváře kreslím už tak nějak automaticky, je to pro mne absolutní radost a relaxace, proto jich asi vytvářím tolik. Jinak tváře a oči mne fascinují už od dětství. Jak jsem již psala výš, mám také velkou touhu ilustrovat knížky pro děti. Nějaké projekty už se rýsují, tak uvidíme.
Kromě kreslení, malování máš v repertoáru i jiné zájmy?
Kromě kreslení ráda cestuji a čtu. V poslední době jsem si oblíbila audioknihy, protože při jejich poslechu mohu dělat i další činnosti, například zrovna kreslit. Ráda také vylepšuji naše bydlení a zahradu. Mám moc ráda hortenzie, tak je sázím, kde to jde.
Máš nějaká přání, sny, která by sis ráda splnila?
Mým velkým snem je dát dohromady svou autorskou knížku pro děti.
Kde nejčastěji hledáš inspiraci, náměty pro tvoření?
Inspirace je všude kolem, v přírodě, ve městě, v časopisech, knihách, filmech i na internetu. Nehledám ale inspiraci nijak cíleně, spíš to vyplyne tak nějak podvědomě.
Co Ti spolehlivě zvedne náladu a vykouzlí úsměv na rtech?
Mé dcery. Jsou teď v období, kdy jsou neskutečně roztomilé, obzvlášť jejich vyprávění, to je něco.
Jaký Ty sama máš vztah umění? Co se Ti líbí a co už je pro Tebe za hranicí kýče?
Já osobně mám nejraději umění první poloviny 20. století, nejbližší je mi postimpresionismus a expresionismus. Jinak hranice kýče je hodně křehká a zároveň i dost individuální záležitost. Co jeden už považuje za kýč, může se druhému líbit. Je to otázka osobního vkusu, míry vzdělání i odbornosti v oblasti umění.
Máš oblíbené knihy? Pokud ano, jaké nesmí chybět ve Tvé knihovně?
Jako malá jsem milovala Astrid Lindgrenovou a Arthura Ransoma. Nyní čtu nejraději detektivky. Mám celou sbírku knih Agathy Christie a v poslední době čtu ráda
i současné autory.
Poslední dotaz bych směřovala na takovou trochu sci-fi otázku. Kdyby ses náhle ztratila v temném lese, co bys podnikla pro svoji záchranu?
Asi bych prostě šla a šla a hledala konec toho lesa.
Děkuji za milý rozhovor a přeji šťastnou ruku při realizaci ilustrací!
