Na vlně „euforie“ z nedávné a trochu rozpačité abdikace španělského krále Juana Carlose I. ve prospěch jeho jediného syna, Felipeho, knížete z Asturie, a s tím související intronizací nového španělského krále Felipeho VI. z 19. června 2014 jsem se rozhodla dnešní zajímavost věnovat právě prosluněnému Španělsku, respektive jednomu z jeho nepřeberných architektonických monumentů – Parku Güell, který byl dokončený v roce 1914, a tak v letošním roce slaví jubilejních 100 let své existence.
Park letos zároveň slaví 30 let na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jeho autor Antoni Gaudí by před několika dny oslavil své 162. narozeniny.
Barcelonský architektonický skvost PARK GÜELL, nebo chceme-li v originále Parc Güell, byl budován v letech 1900–1914. Jeho autorem není nikdo jiný než jedna ze svérázných ikon španělské novodobé architektury – Antoni Gaudí (1852–1926). Zadavatelem a mecenášem celé stavby byl katalánský průmyslník a politik Eusebi Güell (1846–1918), jehož jméno se díky přátelství a spolupráci s Gaudím stalo doslova „nesmrtelným“.
Podle Güellova ambiciózního plánu mělo uprostřed Barcelony, rušného a pulsujícího velkoměsta, vzniknout zahradní město, tichá a klidná oáza s kouskem přírody a výhledem na moře – místo pro rozjímání, relaxaci i odpočinek. Güell hledal inspiraci na britských ostrovech, kde se v té době budovaly rozsáhlé rezidenční parky, které měly představovat jakousi „protiváhu“ k tehdejší silné vlně industrializace.
Původně zde mělo vzniknout i 60 vil pro bohaté barcelonské finančníky, pro které Gaudí pečlivě rozčlenil trojúhelníkovité parcely hornatého terénu hory Turó del Carmel (La Muntanya Pelada). Každá vila měla být jednak zcela svébytná – neměla narušovat žádnou jinou ve svém okolí – jednak měla mít co nejlepší výhled na moře a dostatek slunečního světla po celý den.
Gaudího nejambicióznější projekt se budoval dlouhých 14 let a nebyl de facto nikdy dokončen. Práce nejprve zdržovaly a narušovaly, díky politické nestabilitě, časté nepokoje. Veškerou další plánovanou výstavbu zastavilo vypuknutí I. světové války a malý počet zájemců o 60 vil. Během 14 „budovatelských let“ vznikla vstupní brána, dva známé pohádkové pavilony, monumentální schodiště, soustava tunelů a viaduktů, Sala Hipòstila (Síň sta sloupů), dračí fontána s postavou salamandra (El Drac), slavná zvlněná lavička inspirovaná patrně otisky hýždí žen sedících na lavičce a návštěvníky tolik oblíbené centrální náměstí. Z plánovaných 60 vil byly nakonec vystavěny jen dvě, které obývali samotní stavitelé – Güell (Casa Trias) a Gaudí (Casa-Museu Gaudí).
V barcelonském Parku Güell je, stejně jako v jeho další tvorbě, dobře patrný autorův specifický náhled na svět, nikdy neutuchající fantazie, inspirace technologií mozaiky, milovanou přírodou, nejrůznějšími fantaskními živočichy, ještěry a jinými plazy. To vše utvářelo jeho „rošťácký“, ojedinělý a bohatý architektonický styl, ale i božskou atmosféru a duchovní kvalitu jeho děl.
„Konstrukční jednoduchost nadevše!“ A. Gaudí
Celá „barcelonská umělecká galerie pod širým nebem“ Antonia Gaudího je od roku 1984 spolu s několika jeho dalšími projekty zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Zdroje
- www.archiweb.cz/antoni-gaudi
- www.catalunya2011.blogspot.cz/2013/06/gaudi-park-guell.html
- www.mesto-barcelona.cz/antonio-gaudi
- www.whc.unesco.org/en/list/320
