Je tu opět krásná červnová noc, která bude zasvěcena poznávání křesťanských církevních objektů. Noc kostelů 2017! Samotná akce „Lange Nacht der Kirchen“ vznikla v Rakousku ve Vídni v roce 2005, avšak již od roku 2001 se konaly v mnoha německých městech (Hannover, Hamburg etc.) „Lange Kirchennächte“, které sloužily jako inspirace pro vídeňskou verzi, jež se dostala do České republiky poprvé v roce 2009. Tehdy se jí účastnila pouze brněnská a plzeňská diecéze. Další rok se k události přidaly i ostatní diecéze a letos se můžeme těšit na 9. ročník.
Noc kostelů nechává návštěvníkům nahlédnout do kostelů, kaplí a modliteben křesťanských církví objektů mnohdy nepřístupných veřejnosti, které své brány otevírají pouze jednou do roka. Má nenuceně seznamovat s křesťanskými tezemi a poukázat na společenskou, kulturní a uměleckou hodnotu daných staveb prostřednictvím různorodých programů. Stává se prostorem setkávání a ukazuje nám umělecké skvosty v jiném světle – nočním světle. Některé kostely připravují komentované prohlídky, speciální mše, hudební koncerty, divadelní představení, můžete také nahlédnout do tajuplných prostor věží, krypt, varhanních kůrů, sakristií a klášterních zahrad. Mnoho ze zapojených objektů myslí i na nejmenší, a tak je vítají animačními programy a workshopy. Letošním motem se stal verš z Knihy Moudrosti 10,17: „Za dne jim byla záštitou, noc prozářila hvězdami.“
Do 9. ročníku se v Olomouci zapojilo 26 míst, kdy vedle známých kostelů jako dóm sv. Václava, kostel sv. Michala nebo kostel Panny Marie Sněžné, budou návštěvníci moci nahlédnout například do kaple Panny Marie Bolestné na Církevním gymnáziu Německého řádu, kaple Ducha Svatého v Hospicu na Svatém Kopečku či dominikánského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie.
My se blíže seznámíme s kaplí Božího Těla, spadající pod Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci. Objekt kaple byl postaven v 15. století na místě dřívější židovské synagogy. V letech 1721–1724 proběhla přestavba z renesanční na pozdně barokní kapli, umístěnou v proluce mezi novou budovou školy a konviktu (jezuitské koleje). Jejím dokončením bylo završeno budování rozsáhlého komplexu jezuitských budov v Olomouci. Stavbu kaple zrealizoval olomoucký stavitel Jan Jakub Kniebandl (1670–1730); nejspíše dle vlastních plánů. Půdorys kaple svým oválným tvarem připomíná tvar hostie, jež prostupuje celým programem kaple. Jako inspirační zdroj její architektonické koncepce se uvádí římský kostel jezuitského noviciátu San Andrea al Quirinale (1658–1670) architekta a sochaře Gian Lorenza Berniniho, který s jezuitským řádem spolupracoval. Gian Lorenzo Bernini při realizaci kladl důraz na dokonalou harmonickou souhru uměleckých složek architektury, sochařství i malířství, již lze označit pojmem „un bel composto“.
Sochařskou výzdobu kaple, které dominují postavy tří kardinálních křesťanských ctností – Víra, Naděje a Láska (součást hlavního oltáře), vytvořil olomoucký sochař Filip Sattler (1695–1738). Malířskou výzdobu realizoval jeho tchán Jan Kryštof Handke (1694–1774) se svým spolupracovníkem Janem Drechslerem. Celková idea kaple se dovršuje alegorickou malbou na klenbě, zobrazující Legendu o vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v bitvě u Olomouce v roce 1241.
Jezuitské výzdobné programy jsou známy svou komplikovaností, a tudíž se i obtížněji interpretují. Ač se nám písemný doklad o uměleckém programu kaple nedochoval, rozeznáváme v něm dvě základní roviny. První je důraz kladený na tajemství a význam Eucharistie (proměňování hostie v tělo Krista) – motiv hostie se ve všech složkách výzdoby kaple objevuje nesčetněkrát. Druhým je v duchu potridentské zbožnosti (Tridentský koncil, 1545–1563) zdůraznění triumfu římskokatolické církve a Krista nad pohany – což reprezentuje malba bitvy proti Tatarům a do jisté míry také vztyčení křesťanské kaple na místě židovské synagogy.
Kaple sloužila jezuitským bohoslužbám až do roku 1778, kdy byla univerzita reskriptem císaře Josefa II. přemístěna do Brna. Kaple a přilehlé jezuitské stavby se během následujících let využívaly jako kasárna a vojenské sklady a to až do roku 1994. Rekonstrukce kaple Božího Těla, tak jak ji vidíme dnes, proběhla v roce 2002, kdy spolu s přilehlým bývalým jezuitským konviktem připadla zpět akademické obci.
Co Vás tedy čeká v pátek 9. 6. 2017 v kapli Božího Těla? Studenti Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jenž se sdružují ve studentském spolku Studium Artium (též známý jako StuArt) si pro návštěvníky připravili bohatý program. Od šesté hodiny večerní každou půlhodinu bude probíhat komentovaná prohlídka kaple. Objekt bude otevřen do 23:00, přičemž poslední prohlídka se uskuteční půl hodinu před koncem.
Nudit se rozhodně nebudou ani děti, které si budou moci Noc kostelů užít díky animačnímu programu, který pro ně bude připraven v Atriu Uměleckého centra UP, sousedícího se samotnou kaplí. Prostorem se bude linou barokní hudba a na malé návštěvníky budou čekat omalovánky s barokní tématikou, puzzle a skládačky s fotografiemi kaple a v neposlední řadě také tematický kvíz. Ten jistě zaujme nejen malé, ale i velké, neboť bude alegorickým lovem na andílky a Tatary.
Zdroje
- https://www.nockostelu.cz/
- https://www.nockostelu.cz/f/File/Brno%20Business_CZ.pdf
- https://www.nockostelu.cz/f/File/zurnal.pdf
- http://www.langenachtderkirchen.at/ueber-die-lange-nacht/in-europa/
- Milan Togner, Kaple Božího Těla v Olomouci, Umění XXI, 1973, s. 331–343.
- Jana Mačáková et al., Jezuitský konvikt. Sídlo uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci. Dějiny – stavební a umělecké dějiny – obnova a využití, Olomouc 2002.
- Jana Macháčková, Jezuitská malířská kultura na Moravě. Obraz ve vizuální kultuře olomouckých jezuitů (diplomní práce), FF UP, Olomouc 2013.