Tradiční procházka vernisážemi XY se letos v rámci současné epidemické situace oblékla do nového kabátu a stává se z ní procházka výstavami. Již 6. ročník začíná zítra ve čtvrtek 22. 4. 2021 a potrvá až do 31. 5. 2021. Jak už je zvykem, XY představuje v Olomouci vždy jedno město a letos padla volba na Opavu. Těšit se tak můžete na 25 výstav na 19 místech.
Pokud jste se ještě s událostí XY nikdy nesetkali, čemuž se naší redakci ani nechce věřit, jedná se o společný projekt olomouckých nezávislých galerií. Během akce je široké olomoucké veřejnosti v místních výstavních plochách představena umělecká scéna nějakého města. V minulosti tak byli představeni Olomouci umělci z měst Brna, Ostravy, Ústí nad Labem, Zlína a Bratislavy. Letos padla volba na umění města Opavy a vzhledem k bezpečnostním opatřením kultovní procházku vernisážemi nahradí individuální procházky výstavami, které si budou lidé moci projít sami téměř kdykoliv během celého měsíce.
Jak to bude možné? Jak se podařilo vymyslet uměleckou událost, která bude lidem přístupná, aniž by se porušily epidemiologická opatření? Organizátoři totiž umístili výstavy ve veřejném prostoru na výstavních plochách, jakými jsou vitríny, výlohy obchodů, obrazovky a reklamní CLV plochy.
“Lokální umělecké scény středně velkých měst jsou klíčové pro kulturní život v regionech a mimo kulturní centra. Jejich aktivita se neodehrává pouze na profesionální úrovni v kulturních institucích, ale kvete zcela přirozeně často na uměleckých školách, v nezávislých galeriích i na ojedinělých akcích pořádaných „zevnitř“ těchto scén. Specifikum Olomouce mezi těmito městy vidím v poměrně rozvinuté síti nezávislých a netradičních galerií čerpajících z lokálních specifik, úzké provázanosti jejich pořadatelů a disciplinovanosti jejího publika. Ambici olomoucké sítě společně systematicky představovat umělecké scény v České republice i mimo ni považuji za důležitý krok k přenášení tohoto sdíleného a komunitního principu z lokální úrovně do širšího celostátního kontextu a vidím v něm podstatný krok k diferenciaci české kultury”, uvádí Jakub Frank, jeden z kurátorů akce.
Kurátory a dramaturgy letošního ročníku XY jsou David Bartoš, Monika Beková, Štěpánka Bieleszová, Jakub Frank, Štěpánka Ištvánková, Alexandr Jančík, Nela Klajbanová, Veronika Kočiříková, Martina Krahulová, Adam Lacina, Marie Meixnerová, Vlasta Mudruňková, Pavel Šuráň, Kateřina Švarcová, Kamil Zajíček.
Aktuální informace naleznete na webu xy a fb události. Mapu míst naleznete zde.
A na co se tedy můžeme těšit?
Tř. Svobody, CLV na autobusovém nádraží u tržnice | Nějak bylo, nějak bude: Dušan Chládek
CLV v obchodní pasáži z Horního náměstí na tř. Svobody | Nějak bylo, nějak bude: Matěj Frank
Palackého, CLV u vchodu do parku | Nějak bylo, nějak bude: Dušan Urbaník
Hlavní nádraží, CLV u přechodu k poště | Nějak bylo, nějak bude: Kurt Gebauer
Hlavní nádraží, CLV u přechodu k poště | Nějak bylo, nějak bude: Jiří Šigut
Hlavní nádraží, CLV u přechodu k poště | Nějak bylo, nějak bude: Martin Klimeš
kurátor Jakub Frank
Na řadě CLV ploch po městě bude denně, ve dne v noci přístupný výstavní projekt Nějak bylo, nějak bude od kolektivu Bludný kámen, který byl poprvé představen v Opavě jako alternativa k zavřeným galerijním výstavám. Vybrané autory spojuje originální, často experimentální nebo konceptuální, přístup k tvorbě. Výstava tak napříč generacemi v průběhu čtyř dekád sleduje snahy objevovat nové výtvarné i obsahové postupy a realizovat výtvarné projekty, jejichž přínos sice nemusí být patrný na globální úrovni, ale o to výrazněji se projeví právě v regionálním měřítku. V rámci procházky XY je projekt přenesen na vybrané citylightové plochy Olomouce.
Od Kurta Gebauera kurátoři vybrali netypickou textovou práci s názvem Médl Knédl, která prostřednictvím autorských jazykových hříček mezi němčinou a češtinou zkoumá jazykové podobnosti a odlišnosti v regionu, kde až do konce války převládalo německé obyvatelstvo. Dušana Chládka, umělce zesnulého před třemi lety, představuje jeho nejtypičtější poloha jednoduchých opakovaných motivů kreslených tuší ze série pole. Dušan Urbaník je zastoupen svými červenými válečkovými malbami (Červené město 06–07), ve kterých na sebe vrství jednobarevné rastry. Martin Klimeš pro výstavu znovu-vytvořil svou starší práci Čtverec, a=49,3 cm skládající se ze 4 svinovacích metrů uspořádaných do čtverce. Jiří Šigut představuje svou experimentální fotografii z 80. let, ve které na dlouhý expoziční čas zaznamenává svou cestu na Náměstí Velkého října. Nejmladší z autorů, Matěj Frank, vystavuje jednu ze svých typických „obkreslovacích“ prací, na níž uhlem zaznamenává Stopy pohybu nohou po papíře.
Zlatá velryba | Dolní nám. 165/23, přístupné denně, ve dne v noci | Jindřich Štreit: Vesnice je svět
kurátorka: Štěpánka Bieleszová
Fotograf Jindřich Štreit je světově uznávaným dokumentaristou a pedagogem, který se zapsal do dějin evropské fotografie koncem sedmdesátých let dvacátého století ojedinělým souborem fotografií o zapomenutých moravských vesnicích. Fotografický cyklus pojmenovaný jednoduše Vesnice je svět vznikal nepřetržitě od roku 1978 až do nedávné současnosti. Podobně jako jinému věhlasnému fotografovi Josefu Sudkovi stačil pohled z okna ateliéru, aby vytvořil fotografie, které nadchly diváky po celém světě, i Štreit nás svými fotografiemi přesvědčil o tom, že velké téma není třeba hledat daleko. A že pro autora není rozhodující, čím je a kde žije. A že jeho fotografie nejsou lokální, ale naopak všeobecně a lidsky srozumitelné.
Galerie XY | Dolní nám. 23/42, Otevřeno denně 9:00–19:00.V době nepříznivé pandemické situace uzavřeno. | Adéla Součková: Z darů naší země
Každý den jím chléb, padá do bříška, prorůstá do hlavy, zapije se pivem. Jím pro jistotu víc. Oči jsou dva kruhy, mezi nimi čárka, procentuální hlava. Sním o chlebu, o spoustě chleba, horách chleba, chléb létá všude kolem. Obilí stále ještě roste, rozmnožuje blahobyt, jistotu a klid. Stěžejním vyjadřovacím prostředkem Součkové je kresba a text, prostor mezi nimi. Vyjadřuje se ovšem také prostřednictvím performancí a objektových instalací nebo videa. Ve své tvorbě tematicky čerpá z napětí krajiny a současnosti či ze starých mytologií, ale i z aktuálních diskusí na téma ekologie nebo feminismus.
Galerie XY-1 | Dolní nám. 23/42, Otevřeno denně 9:00–19:00.V době nepříznivé pandemické situace uzavřeno. | Marie Lukáčová: Kecy
Výstava Kecy pojímá skrze sérii kreseb a videí téma společenského statusu a postavení žen v současném světě ovládaném mírou moci a velikostí kapitálu. V pásmu videí se seznamujeme se spekulativním mystickým příběhem budoucnosti, který sleduje kolektivní ženskou ‚čarodějnou‘ sílu (Who is the Agent My Frozen Fog); s patriarchální stereotypizací lásky k moci a penězům skrze rapovou píseň (Bona Sirens); a s mezigeneračními obrazy žen, které odráží hodnoty a stav současného digitálního obrazu (Skuzomeetzah). Divák do obrazů vstupuje skrze sérii kreseb monstrózní vagíny, symbolu stigmatizace, která radikálně vystupuje jako symbol ženské emancipace.
Obě výstavy v Galerii XY budou zpřístupněny až dle pandemické situace.
Café na cucky | Dolní nám. 23/42, přístupné denně, ve dne v noci | Arkadiusz Gola: Druhá strana cihly
kurátorka: Štěpánka Bieleszová
Arek Gola je absolventem Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Věnuje se dokumentární fotografii a dlouhodobě sleduje život v oblasti Horního Slezska. Cyklus Druhá strana cihly z roku 2016 mapuje každodenní život slezských domácností, které jsou velmi skromně až chudě vybaveny. Gola si všímá energie, úsilí a nadšení, jaké obyvatelé investují do zvelebení a funkčnosti svých obydlí. Proto jsou fotografie zaplněny množstvím umělých květin, levných dekorací a často nadbytečnými předměty. Gola však nikoho nedehonestuje, naopak svým objektům dává volnost a my cítíme, jak jsou na svá malá království pyšní.
Praktik | Švermova 5, přístupné denně, ve dne v noci | Vladimír Kiva Novotný: Gradient
kurátor Adam Lacina
Absolvent, a jeden čas také externí pedagog, Institutu tvůrčí fotografie. Jeho fotografie, ať už jsou to portréty, nebo zachycení architektury či krajiny, zároveň vyzařují klid i skrývají neklid. Neklid současné doby, současné společnosti. Téma gradientu je pro autora čistě subjektivním pohledem na globální proces. Všímá si jemné esence minimalismu, často až přízračnosti a jemnosti, která se na povrch musí teprve prodrat, musí ji vytáhnout, upozornit na ni a zaznamenat.
Kino Metropol | Sokolská 25, přístupné denně, ve dne v noci | Marta Režová: Zenový mistr
kurátorka Štěpánka Bieleszová
Tajemství Zenového mistra začíná za rekonstruovaným domem v Praze na Letné. Jedná se o časosběrný dokument z roku 2015, který sleduje pozitivně naladěného mistra dělnické party. Ač každý den vykonává těžkou rutinní práci, zachovává si dobrou náladu. Dvouměsíční každodenní hluk a charakteristický humor, který ke mně při rekonstrukci doléhal ze všech stran, mě přiměl ke sledování zázemí dělnické partičky. Zaměřila jsem se na pupkatého mistra, správného chlapíka, sršícího vtipnými příběhy všedních dnů, kdy pózy a gesta, ve kterých je zachycen, mluví za vše. Fotografie jsou focené z balkónu mého domova, kde jsem několikrát denně číhala na ten správný okamžik, aniž by mne kdokoliv z dělníků spatřil.
Kino Metropol | Zámečnická, přístupné denně, ve dne v noci | Kamila Rokicka: První osoba jednotného čísla
kurátorka Štěpánka Bieleszová
Kamila Rokicka je absolventkou Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě, vystudovala fotografii na Lodžské filmové škole, kulturní studia na Jagellonské univerzitě v Krakově a žurnalistiku ve Varšavě. Zaměřuje se na portrét a subjektivní dokument, často zachycuje osobní příběhy, které kolidují s univerzálními definicemi. Od roku 2010 působí jako viceprezidentka nadace ONE, jejímž cílem je propagace uměleckých knih a fotografie. Cyklus První osoba jednotného čísla vznikl v roce 2013.
Vitrína Deniska | Denisova 5, přístupné denně, ve dne v noci | Jaro Dufek: 24
kurátor Alexandr Jančík
24hodinový živý zvukový přenos cesty po fyzické i mentální mapě. Den spravedlivě rozdělen do 24 dílů/kapitol. Putování po kraji osobních inspiračních zdrojů volně spojených s Olomoucí a Opavou, a orné půdě myšlenek. Klíčem, který otevírá dveře k pochopení práce, je použitá filmařská klíčovací barva, která naznačuje otevřenost k interpretačnímu rámci diváka/posluchače.
Zlatnictví Koneční | Pekařská 11, přístupné denně, ve dne v noci | Jana Grznaríková: Dům u Amálky
kurátorka Štěpánka Bieleszová
Dům u Amálky je lyrickým dokumentem z rumunské vesnice Šumice, který vznikl v roce 2017. Autorka si vybrala skromnou, ale malebnou domácnost starší ženy, kde se jí podařilo v různých zákoutích i detailech obytných místností nalézt a zachytit kontrast mezi nostalgickým, mizejícím starým světem a jásavými barvami, které ovládají interiér domu. Jana Grznaríková je studentkou 5. ročníku Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě.
mimokolektiv | Ztracená 32, přístupné denně, ve dne v noci | Marta Cieślikowska: This Tooth Won’t Grow Back
kurátorka Štěpánka Bieleszová
Marta Ciesłikowska vystudovala Akademii fotografie v Krakově, je absolventkou Institutu tvůrčí fotografie FPF v Opavě. Klíčem k fotografiím z roku 2013 je jejich symbolika, založená na literatuře, mytologii anebo všeobecných představách, úzce souvisejících s lidskou osobností, s tělem a procesy biorytmů. S přechody do dalších fází, se změnami, které se v nás odehrávají. Metaforicky ukrývají příběh o tom, že trpí-li naše mysl a je-li nemocná duše, naše tělo tento stav přebírá také – fyzicky. Padají nám zuby a vlasy, kazí se nám pleť, naše tělo se stává jakoby cizím a nitrem zachvívá silný pocit prázdnoty a osamělosti. Člověka drásá úzkost a agrese, třeští mu hlava, celkově otupuje a má stažené hrdlo. Nemůže spát, opouštějí ho smysly, utrpení přesahuje jeho síly, a tělo začne reagovat na to, co se děje uvnitř. Nemáte sílu – nebojujete. Nebojujete – umíráte.
Flop Shop | Ztracená 25, přístupné denně, ve dne v noci | Hiep Duong Chi: Jsem
kurátorka Štěpánka Bieleszová
Hiep Duong Chi nyní žije v Praze, pochází z Děčína a 10 let žil s rodiči v Bruntále. Aktuálně studuje na Institutu tvůrčí fotografie FPF v Opavě. „Jsem Vietnamec vyrůstající v Česku. Jsem Čech vyrůstající ve vietnamském prostředí. Fotografuji předměty a znaky, které mě ve velké míře ovlivňují. Někdy jim nerozumím, a asi to není potřeba. Vím, že jsou pevnou součástí mě.“ Cyklus Jsem byl vytvořen v roce 2019.
PAF | Ztracená 6, přístupné denně, ve dne v noci | Imrich Veber: Zatím nepojmenováno
kurátor Alexandr Jančík
Dekonstruovaný obraz pixelů a ztráty signálu tvoří pozadí kompilace detailů rukou držících smartphony, které jsou v tomto případě anonymní připomínkou mnoha migrantů pokoušejících se dosáhnout evropské pevniny. Smartphony jsou první věcí potřebnou k realizaci cesty a zároveň první věcí, o kterou migranti přicházejí při kontaktu s hraničním dozorem v případě nelegálního pokusu o překročení nebo dosažení hranic. Detaily jsou vybrány z mnoha autentických fotografií, které byly v posledních měsících zveřejněny na facebookové stránce aegean boat report, a vytváří tak jakési zvláštní napětí mezi intimitou, anonymitou, technologií a vzájemným nepochopením.
Antikvariát Olomouc | Univerzitní 14, aktuálně přístupné po a st 9:00–14:00, ve standardní otevírací době po–čt 9:00–17:30, pá 9:00–16:30 | Roman Franc: Sokolové
kurátorka Štěpánka Bieleszová
Fotograf Roman Franc vystudoval společenské vědy a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, magisterské studium absolvoval na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Od roku 2010 se intenzivně věnoval portrétování nejstarší generace Sokolů. Z jednoho setkání se členy sokolské obce v moravských Křenovicích se vyvinul mezinárodní projekt. V něm Franc zdokumentoval potomky emigrantů, žijících od New Yorku až po Paříž, kteří se dodnes věnují aktivitám Sokola.
Basement Project | Univerzitní 3, Přístupné po–pá 8:00–20:00 | Lenka Klodová: Indiskrétní paprsky
kurátor David Bartoš
Lenka Klodová se k tématu estetiky medicínského vyobrazování těl dostala skrze osobní zkušenost s vážnou nemocí. Pro XY připravila instalaci tří laviček, jejichž opěradla se zahalila do medicínských metod zobrazování lidských těl. Nahá těla se nacházejí i na částech sloužících k usednutí. Návštěvník se tak ocitá před objektem, který připomíná rozevřený atlas, avšak v tomto případě na něj nemusí jen pohlížet, ale i usednout, a stát se tak další dimenzí obrazu člověka, který je v takovém případě zastoupen všedností, intimností i doslovnou niterností, tvořenou paprsky světla, jež diskrétnost neřeší.
Galerie Véčko | Univerzitní 6, přístupné denně, ve dne v noci | Nela Bártová: Cítíš, neublížíš
kurátorky Martina Krahulová a Veronika Kočiříková
Při této site specific instalaci se Galerie Véčko mění v okno, jímž nahlížíme do krajiny. Zdejší krajina však vypadá jinak, než jak ji známe. Nebe tvoří slitina několika odstínů barev a žijí zde nespecifikovatelní tvorové. Je totiž tvořena z různorodě pojatých otisků těla autorky. Krajina je vnitřní duševní stav i bytost, která cítí a má stejná práva jako člověk. Autorka se snaží symbolicky převtělit do krajiny, což má vést k lepšímu pochopení jí i bytostí v ní žijící. V době, která si vyžaduje systematické změny, jenž však přichází pomalu, je to pro Bártovou důležité gesto – vcítění a sžití.
9:16pm | Denisova 47, Přístupné denně 21:16–24:00 | Miroslav Zeman: Být Single / David Macháč: Zahrádkáři
kurátoři Štěpánka Bieleszová a Kamil Zajíček
David Macháč působí jako odborný asistent na Institutu tvůrčí fotografie FPF v Opavě. Fotografický projekt Zahrádkáři, jenž započal v roce 2006 a trvá doposud, je neustále se rozšiřujícím souborem, ve kterém prostřednictvím portrétů sleduji život a proměny této subkultury. Na jednotlivých, zcela jednoduše komponovaných snímcích, sleduji rozdíly mezi portrétovanými a jejich propojení a vztah k zahradnímu domku. Lidé na svých zahradách vytvářejí kromě pěstitelských políček i obydlí, přičemž se řídí především dle svých momentálních možností. V rámci jedné kolonie se tak můžeme setkat s domečky vytvořenými se zdánlivě vzájemně nesouvisejících součástek, které by mnozí z nás vyhodili. Zde však získávají díky představivosti lidových stavitelů zcela nové uplatnění.
Miroslav Zeman vystudoval matematické metody v ekonomii na FPF SU v Opavě (1994), kde v roce 2018, kdy také vznikly tyto snímky, absolvoval Institut Tvůrčí fotografie a nyní zde pracuje jako odborný asistent na Ústavu fyziky. Miroslav Zeman je sice obklopen lidmi, ale zvolil si samotu. Toto rozhodnutí má možná kořeny v předchozí životní etapě, v dětství a dospívání: „V mladém věku jsem si užíval naplno společenského života v Ostravě, každý víkend jsme chodili na koncerty, do klubu nebo jen tak do hospody. S kamarády jsme jezdili na společné výlety a dovolené. Časem jsem ale zjistil, že mi stále více vyhovuje být sám. Byl jsem přesycen společností.“
Letní galerie | Pekární 26, Areál Letní galerie bude otevřen 22. 4. po celý den, poté 15:00–22:00 | Tomáš Skalík: Čekám na tebe
Někdy jen střípky, ostré jak jehly z minulosti, zůstanou v paměti žhnoucími body, ne a ne vyblednout.
Reflexe genia loci: Areál podhradebního prostoru letního kina v Olomouci jsem našel v předjarním rozpoložení, coby prostor vyčkávající. Místo nabité energií mnoha minulých aktivit, které zde zanechaly nesmazatelné stopy, je zároveň prostorem, který brzy opět ožije další sezónou.
Reakce na reflexi: Použiji dřevo z rozebraného zastřešení pódia kina. Naplním jej novým obsahem, přeformuluji jeho sdělení i tvar, ale ponechám mu autentickou energii minulých vzpomínek. Připravím z něj ready made, site specific instalaci, ve které bude ukryt také dárek pro každého, kdo projeví zájem a přistoupí na výzvu.
Grafické papíry | Na Letné 113/1, přístupné denně, ve dne v noci | Makulatura Grafika
Představte si papírová oblaka. Oblaka v odrazu zrcadlení. Oblaka, co se mění, a přesto zůstávají zachycena. Recyklovaná oblaka. Upcyklovaná oblaka. Galerie Centra grafických papírů – grafické, tiskařské a knihařské dílny – poprvé „otevírá svá okna” v rámci letošní procházky XY. Představí Vám autorské dílo vytvořené upcyklací původní makulatury opavské tiskárny Grafico, která jako jedna z mála ovládá prezentovanou technologii foil star, kombinující studenou metalickou fólii a barevný tisk. Odpad z tvorby obalového materiálu se stává novým svébytným dílem, které zachycuje světlo proudící do oken dílny a rozhýbávající život v ní. Samotná upcyklace je filozofií, kterou studio rádo uvádí v praxi při své každodenní produkci. Pohled na nebe je častou oddechovou kratochvílí místního tvůrčího osazenstva, nyní jej budou moci zprostředkovaně sledovat také kolemjdoucí v dvojitém odrazu okenních skel a papíru s jednostranným zrcadlovým povrchem.
