Slyším cinkání sklenic, šálků s podšálky a talířů. Ledové ruce ohřívám o šálek s vařící kávou, právě mi ji přinesli. Slyším hluk davů bloudících lidí po ulici. Někdy uslyším klakson jedoucího auta, co troubí na chodce, kteří z ničeho nic přechází silnici. Ulice tady v Praze bývají plné, a přesto si připadáte jako jediní na světě.
Poslouchám šum kolem sebe a z ničeho nic mi moji “městskou baladu“ naruší dva velice vysoké hlasy. Dvě ženy přisedají k bočnímu stolu malé příjemné kavárny. Od té chvíle jsem neměla prostor pro vnitřní hlas. Neměla jsem čas přemýšlet nad vlastními pocity, jelikož jsem stále slyšela ty dva vysoké hlasy nepřetržitě mluvící o lidech, kteří se nejspíš pohybovali v jejich okolí. Usoudila jsem, že zmiňovaní lidé jsou jejich blízcí známí, protože o nich věděli první i poslední. A tak jsem se tedy ponořila, ač nechtěně, do jejich divotvorného světa pomluv. Nevnímala jsem přímo věci, o kterých se ty dvě dámy bavily, vnímala jsem estetickou stránku vyprávění. Snažila jsem se vizualizovat dotyčné osoby, které jmenovaly. Žijí si svůj život, sedí v práci, platí u poklady nebo se jen prochází po parku. Jejich jména jsou opakována a jejich činy jsou několikanásobně zvětšeny v ústech těch dvou žen. Vzpomněla jsem si na jednu větu, kterou se hodí v této situaci zmínit: “Nenechali na nich nit suchou.“ Věta mluvící za vše. A tak jsem si představila, že lidé ve svých životech jsou ve chvíli, kdy je někdo pomlouvá, politi například kbelíkem vody. Po tomto nevinném dámském dýchánku, polovina jejich blízkých i neznámých chodí smáčených vodou. Opravdu na nich nezůstala nit suchá. Někteří mají rozmazané oči, pokud jde o dámy. Pánové zase ždímají své nové předražené sako a topí se v kožených mokasínech.
Po vyčerpávajícím rozhovoru, kterého jsem se neúčastnila, se mi začal znovu prokrvovat mozek a tok myšlenek byl obnoven. První na co jsem pomyslela, byla výstava. Výstava s prvky aktivního zapojení návštěvníků a obdivovatelů. Každý by mohl na bohatě namalované osoby na zdi, prudkým pohybem, vylít kbelík vody. Taky by vzniklo něco nového a jedinečného.
S touto myšlenkou se dá pracovat různě. Další ukázka z běžného života, která mi zase dává možnost vysvětlit vám, jak jednoduché je myslet kreativně. Opět o krok dál.
