Jako bychom na Lafayetta zapomenout měli

0
27

Pamětní deska na zdi bývalé jezuitské koleje - dnešním sídle Vojenského ústředního archivu na Náměstí Republiky (foto K. Sáček, 2007)

Namátkou jsem za hodinu napočítal, vlastně nenapočítal, jediný zrak hledící na Lafayetta. Jako by generál vojsk francouzských svým bližním oči izolační páskou zatemnil. Není příliš těch, co by žalářem se chlubili. Rozjela se tramvaj kdesi. Dobrý den, přepravní kontrola. Děkuju, díky, děkuju, občanský průkaz, vystupme si. Náměstí věcí veřejných – Res-publica.

Revizor kontrolním erbem domává, deníček vytahuje. Jackpot je zas o kus výše. Chytaje se za bradu, hledí pohledem pustoprázdným do tváře Lafayettovi. Reliéf pozornost azurových ochránců dětí prověřuje. Pět až šest hodin denně s bojovníkem za neodvislost Ameriky pohledy vyměňovat mohou. Nedělají to. A příčina? Záda natočená k obhájci práv svobody náboženské dělají své. Otočka o sto osmdesát stupňů zjednala by nápravu? – Nehledí si reliéfu.  Raději kolemjdoucí upírající zrak k zemi odchytávají. Herecké nasazení potenciálních dobrodinců je neskonalé. Telefon tasí, mluví do něj, i když je vybitý. Kolohnátkové a tichošlápci nehledíce vlevo vpravo, proletí jako nasupený datel. Novinový pán, po sibiřsku ustrojen, nesčetné hodiny opodál dlící, rovněž není Lafayttem zabaven. Výstraha POZOR, ZE STŘECHY PADÁ SNÍH a opřená prkna procházejícím pohledy k (okapní) římse zdvihá a střemhlavým obratem po osvíceném šlechtici (s nimi) smýká. Hlášení nemělo esteticko-výchovný účinek. Celoroční cedule POZOR, PADÁ OMÍTKA týž efekt má. Rovněž kamerový systém bělostného zjevu není na tom vůbec bledě. Hledí na bronzového generála celý den bez ustání. Není-li výpadkem proudu přerušen. Komu se nelení, tomu se bělení. Onehdy jsem před onu věc, zeď-reliéf, bytost živější, všímavou uměleckohistorickou studentku, postavil. Koulela očima, připadala si jako znovuzrozená.

Ne výhradně díla v muzeích a galeriích mohou magnetizovat  náš zrak. Koukejte kolem sebe a nechte se přitahovat.