Sibiu a luteránská katedrála Panny Marie

0
17

Sibiu leží v Rumunsku a zároveň tvoří součást historické země Sedmihradsko. Město bylo založené německými kolonisty a svůj středoevropský ráz si do určité míry zachovalo dodnes. Díky tomu, že v minulosti představovalo důležité centrum obchodu, může se dnes město pyšnit zajímavou a bohatou architekturou, ve které se propojují německé a rumunské prvky. Jako příklad lze uvést luteránskou katedrálu Panny Marie nedaleko hlavního náměstí.

Historie středověkého Sibiu započala, když uherský král Géza II. pozval do země saské kolonisty, kteří se zde měli věnovat především hutnictví. Osídlili oblast zvanou Sedmihradsko, nebo Transylvánie chcete-li, a založili zde sedm velkých měst. Jedním z nich bylo i Sibiu. První zmínka o městě v písemných pramenech pochází z roku 1191, ve kterém papež Celestýn III. potvrdil Sasům v Sedmihradsku svobodu jejich náboženské obci s centrem v Sibiu. Zmiňovaný dokument v podstatě ponechával Sasům takové církevní uspořádání, jaké si vytvořili po příchodu do země. Vhodné je zmínit i etnické Rumuny, žijící na jihu Sedmihradska, kteří se významně uplatnili například v bojích proti městu Vidin, jež leží na hranicích dnešního Bulharska.

Katedrála Panny Marie, pohled z jihu

Vývoj Sibiu byl přerušen roku 1241 tatarskou invazí. Město však začalo znovu prosperovat v druhé polovině 14. století, kdy se vlády ujal Ludvík Veliký z Anjou.  Město dosáhlo ekonomické svrchovanosti nad svým okolím také díky cechům německých řemeslníků, které se v 16. století ze Sibiu dostali dále do Sedmihradska, Moldavska i Valašska (zbylé historické země Rumunska – pozn. red.).  Město bylo v letech 1432, 1437 a 1438 několikrát obléháno Turky, ale ani jednou nepodlehlo, proto papež Evžen IV. napsal obyvatelům Sibiu dopis, ve kterém o městě hovoří jako o baště křesťanství. O jeho síle dodnes svědčí mohutné zdi vybavené robustními věžemi, které obepínají historické centrum města.

Po fatální bitvě u Moháče v roce 1526 a přetvoření Valašského knížectví v osmanský pašalík se postavení Sibiu a jeho obyvatel velmi zkomplikovalo, neboť muselo neustále lavírovat mezi prohabsburskou a proosmanskou politikou.

Klenba v galerii nad jižní lodí kostela

Město však nebylo jen politickým a obchodním centem. Důležitou část života sibijských měšťanů tvořilo i vzdělání a kultura. Knihovna byla v písemných pramenech poprvé zmíněna v roce 1300. Školu mohli měšťané navštěvovat až od roku 1380. Důležitým milníkem bylo založení Saské univerzity v roce 1486. Jednalo se o speciální instituci, která měla správní pravomoci v saské hierarchii. Vznikla sjednocením předchozích správních celků, které Sasové založili na území Transylvánie. Vznik této instituce potvrdil Matyáš Korvín, který navíc upravil postavení Sasů v království a učinil z nich vedle Uhrů a Székelů další politický národ v Sedmihradsku se zastoupením v zemském sněmu. Univerzita měla sedm křesel a spravovala všechny další saské obce v Sedmihradsku. Jednou za půl roku se všechny saské obce sešli na shromáždění, kde rozhodovali o jejich společných záležitostech. V době kdy se shromáždění nekonalo, rozhodovali představitelé Sibiu. V roce 1543 přijali sibijští obyvatelé luteránskou víru, která se ve městě udržela dodnes. Jednalo se o další důležitý moment v rozvoji saské kultury. Škola ze 14. století se změnila v luteránské gymnázium a Sasové ze všech sedmi transylvánských měst se sjížděli do Sibiu, aby zde mohli studovat. V Sibiu fungovaly i významné tiskárny, které vlastnili například Lucas Trampolder nebo Filip Moldavan.

Luteránská katedrála Panny Marie

Se stavbou kostela, který stojí na základech románské baziliky z 12. století, se započalo v roce 1371. V první stavební fázi byl postaven chór, příčná loď a věž v nižších patrech, která ke kostelu přiléhala od západu. Později došlo k rozšíření chrámu o předsíň, čímž se věž dostala do středu kostela. Posléze byly práce přerušeny a znovu se rozběhly až roku 1424. Hlavní a boční lodě byly zaklenuté křížovou klenbou a dokončená byla i západní předsíň, která v současnosti slouží k vystavení náhrobních kamenů starostů Sibiu a dalších významných osobností města.

Síň Ferule

Roku 1474 se stavitelé rozhodli změnit ráz stavby a přebudovat ji na halový kostel, proto nad jižní boční lodí vznikla zastřešená galerie. Zastřešení tvoří šest sedlových střech kopírujících tvar příčné lodi. V roce 1494 byla dokončená věž, nejvyšší kostelní věž v Sedmihradsku, zakončená střechou z barevných tašek s nárožními věžičkami. Do roku 1520 se datuje dostavba malé věžičky s točitým schodištěm, nepřesahujícím výšku střechy, která je umístěná na jižní straně a lze se po ní dostat do krovů katedrály (v současné době nepřístupných). Katedrála představuje jednu z dominant Sibiu. Nese prvky, které důvěrně známe z našeho středoevropského prostoru, ale zároveň také ty, které v Česku najdeme jen stěží. Jako například ony barevné tašky, jež najdeme na střechách řady kostelů na území bývalého Uherského království. Kontrast k barevnosti střech představuje strohost stěn, jimž naprosto chybí fiály, nebo jiné ozdobné prvky běžné pro katolickou katedrálu. Nabízí se vysvětlení, že k tomu došlo pod vlivem luteránského myšlení, ale to se do města dostalo až o víc jak dvacet let později. Muselo se tedy jednat o původní záměr stavitelů.

Náhrobní kámen, detail

Interiér také skýtá řadu zajímavostí. Například v západní síni, jež se nazývá Ferule (rychtářské právo, rychtářská hůl-žezlo, nebo i odznak cechmistra), se nachází sbírka 67 náhrobních kamenů, jež připomínají významné postavy města Sibiu, jakými byli starostové Nicolaus Proll nebo Georg Hecht (oba + 1499), či vévoda Valašského knížectví Mihnea Radu cel Rau (+1510). V kostele se pohřbívalo skoro 300 let a to se podepsalo i na vizuálním zpracování jednotlivých kamenů. Při jejich provedení se uplatnily gotický, renesanční i barokní styl. Nejčastěji se používal červený, nebo bílý mramor; náhrobní kameny nejvýznamnějších osobností, byly odlité z bronzu.

Sibiu je jedním z Rumunských měst, které určitě stojí za návštěvu, stejně jako celé Sedmihradsko. V jeho ulicích můžete vidět řadu památek, které se hrdě hlásí k historii města, nebo k uherskému vlivu. V kombinaci s místním charakterem, tak vznikají místa, která nejsou jinde k vidění.

 


Zdroje: