V tichosti si píši seznam. Obsahuje jednoslovné názvy, které jsou však uměle vytvořené podle určité vlastnosti pro ně typické. Tedy je nelze zaměnit s ostatními. Ten seznam není dlouhý, ale přestože neobsahuje tolik slov, skrývá se v něm nejméně dvacet a jeden příběh. Každý jiný, pokračující mezi řádky… já vždy ráda četla mezi řádky.
Na začátku byla čistá nevinná zvědavost a chuť objevovat. Pak už to šlo ruku v ruce s životem. Nové výzvy, nové city a další příběhy. Některé zkušenosti byly cílené, některé se staly čirou náhodou. Přesto nepostrádaly na významu. Hodně z nich mě vytrhlo svojí osobitostí z kontextu mého dosavadního života. Jako bych vzala jednu jedinou vločku z bílé pokrývky sněhu a zkoumala ji v detailu. Neviděla jsem jen bílý ledový materiál, který mi byl od počátku důvěrně známý, ale také všechny ty krásné drobné tvary, které se ve světle lesknou a jsou tím krásnější. Později jsem začala prahnout po oné sladké „třešničce na dortu“. Právě to slastné zakončení je pro všechny důvod, hlavní popud, na základě kterého má seznam smysl. To mi však zatím nebylo přáno.
Nejsem z toho však zklamaná. Naopak je to můj hnací motor. Žár, který nelze uhasit. A já vím, že pokud onu pověstnou třešničku naleznu, plamen bude hořet ještě víc a silněji. Peklo a nebe budou jedna a tatáž věc. Seznam zanechal cosi, na čem mi doposud záleží. Každé jedno poslední dopsané slovo je mojí minulostí a částečně i novým začátkem přítomnosti. Každý nový akt pohání další můj hřích.
