S. A. M. magazín na počátku tohoto roku vykročil od převážně teoretického pojetí směrem ke komplexnějšímu postihnutí umění a tvůrčího procesu, když začal uveřejňovat také články, ve kterých je umění nahlíženo očima umělců. Dalším autorem, který nám bude pravidelně zprostředkovávat onen pohled z druhé strany, je Kryštof Boček. V následujícím textu Kryštof přibližuje nejen své uvažování nad uměním a tvorbou, ale také prostředí, ve kterém současné umění vzniká.
Jmenuji se Kryštof Boček a žiji v Brně. Vystudoval jsem Základní uměleckou školu v Blansku. Poté jsem nastoupil na Střední školu umění designu, stylu a módy v Brně, kde se má záliba v kreslení dále prohloubila. Připojil se k ní také zájem o dějiny umění, proto jsem se rozhodl tento obor dále studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Ve svých článcích se zaměřím především na umělcovy myšlenky a věci, které ho při tvorbě ovlivňují.
Dnešní společnost je velmi individuální a její systém povoluje umělci být radikální a revoluční podle svého vlastního uvážení. V tvorbě mu skoro vždy nechává naprosto volnou ruku (pokud samozřejmě zrovna netvoří práci na zakázku). Každé umělcovo dílo se postupem času samovolně mění, rozšiřuje a případně mění i svůj význam. Stejně tak má každý tvůrce své osobní důvody, které ho při tvorbě uměleckého díla provázejí. Všeobecně je u autora při nové tvorbě jednou z hlavních priorit zachycení dané myšlenky, kterou chce předat divákovi a světu. Mým uměleckým médiem je kresba. Tvorba tvoří mou součást už od útlého věku. Jedná se o činnost, jež mě především nabije pozitivním přístupem. Dávám u ní průchod pocitům, myšlenkám a rozhodnutím, jež mne provází celým mým životem. Inspiraci nejčastěji čerpám z vlastních zážitků, zkušeností, které jsou také velmi často ovlivněné rodinou a přáteli. Jak mi jednou řekl jeden můj blízký přítel: „Máš velmi vytříbený umělecký vkus.“ Někdy mám prý příliš staromódní názory a nehledím tolik na nejnovější trendy v umění. Pravda, nikdy nehledím na trendy a podle mého názoru, by na ně žádný umělec hledět neměl. Ani na to, jestli se vytvořené dílo bude, či nebude společnosti líbit. Umělce pokaždé stejně nejvíce potěší, když mu nějaký divák během vernisáže řekne vlastní názor a sdílí s ním pocity z jeho nové tvorby. Tehdy je jisté, že umělcovo dílo nabylo smyslu. Každé veřejné prezentování díla jakoby celou etapu tvoření uzavírá a tvůrce může pokračovat v další tvorbě.
V minulosti jsem všechna svá díla ihned po vytvoření fotil a dával na svoji fanouškovskou stránku; tedy obrazy, které si neodbyly své veřejné vystavení. Postupem času jsem od toho upustil. Nevidím v tom už smysl. Proč prezentovat dílo pouhou fotografií, která nikdy nemůže nahradit osobní prožitek a propojit se s divákem tak, jak to umí dílo naživo? Na svoji stránku tedy už přidávám pouze novinky z mého tvůrčího života, či na sebe nenavazující obrazy, které vzešly ze spontánní akce.
Ve své nové tvorbě se chci především soustředit na zachycení momentu, v němž se právě nacházím. Instinktivně jsem vytvořil deset obrazů organických abstrakcí, které jsou mi čím dál bližší. Použil jsem tedy formu, jež se v souladu s mým kreativním růstem samovolně mění a přetváří lehce můj styl. Díla na sebe navazují, nenuceně jimi promlouvá společný koncept. Výstavu jsem pojmenoval Middle zone, tedy Střední zóna či pásmo, protože nejpřesněji vyjadřovala mé současné umělecké rozpoložení. Po vytvoření celé kolekce obrazů jsem portfolio ihned rozeslal různým galeriím. Odpověděly překvapivě brzy a nabídly mi uspořádání výstav. Nemusím podotýkat, že pro mladého umělce je toto jedna z nezapomenutelných chvílí jeho raného uměleckého života. Po několika vernisážích už mé nadšení často doprovází také nastupující pochybnosti a radost střídá zamyšlení nad mnoha otázkami, které postupně vyplouvají na povrch. Účast na minulé vernisáži mi například přislíbila řada přátel a známých, avšak mnoho z nich se ni nakonec nemohlo vůbec dostavit. Výstava k tomu všemu ještě byla časově omezená, což komplikovalo návštěvnost. Popravdě jsem nikdy nebyl velký fanoušek vernisáží. Pro umělce to je ta nejhorší chvíle, protože jde doslova s vlastní kůží na trh a nikdy neví, jakou reakci může očekávat.
Opravdu mám vystavovat svá díla v galeriích, když má umělecká osoba ještě není příliš známá?! Není to v jistém slova smyslu zbytečné?! Kolik správných lidí se o výstavě vůbec dozví a zhlédne ji?! Jak významnou roli přitom hraje propagace, na kterou ale máte jen omezené finanční možnosti?! Neměl bych se tedy spíše zaměřit jen na sociální sítě?! Zde máte v dnešní době největší šanci zaujmout a dostat svoji práci do hlubšího povědomí veřejnosti. Pro prezentování vlastní tvorby je podle mého názoru zásadní velký okruh sledovatelů. Reklama a soustředění se na nové fanoušky je pro začínajícího umělce v dnešním světě důležité, protože se z části stará o jeho o jeho popularitu.
Závěrečná otázka: Kdy je správná doba prezentovat se ve větších galeriích?! Nastane vůbec někdy ta správná doba?! Musím se cítit sám připraven?! Potřebuji k tomu i finanční a investorskou výpomoc? Dostatečné finanční prostředky samozřejmě neznamenají, že dotyčný tvůrce má talent, ani mu nedokáží zajistit úspěch. Stačí tedy pouze talent a touha probít se do povědomí společnosti?! To je jen pár otázek, které mě už několik let provází mým tvůrčím životě a kterým bych se chtěl více věnovat ve svých článcích. Stejně tak bych s vámi chtěl sdílet své zážitky z pomezí kreativního a osobního života.
Na závěr bych ještě dodal, že jsem se ještě úplně nerozhodl, jestli se výstavy mých prací vůbec kdy uskuteční. Rozhodnout se však musím co nejdříve. Kdy umělcova díla spatří světlo světa, vždy nakonec záleží jen na tvůrci samotném. Především se nesmí nechat zviklat myšlenkami na možný neúspěch, musí umět přijmout prohru a pokračovat dál ve svém kreativním růstu. A právě to je podstata a krása umělcova života.
