Muchův Moravský Krumlov

Jedno z nejslavnější děl Alfonse Muchy Slovanskou epopej v současné době najdeme na zámku v Moravském Krumlově, a právě proto se stala obec cílem našeho výletu. Město ležící přibližně 43 km jihozápadně od Brna však nabízí mnohem více než jen Muchu.

O městě

První doklady osídlení, jako na celé jižní Moravě, pocházejí již z paleolitu, ale první písemná zmínka je až z roku 1289, přičemž je uváděno, že zdejší osada byla povýšena na město Přemyslem Otakarem II. v roce 1260. Název získalo město podle meandru určujícího jeho půdorys (něm. krumm – křivý) a přívlastek Moravský přibyl až v 1. polovině 17. století kvůli odlišení od Českého Krumlova. Mezi držitele Krumlova patřili např. páni z Kunštátu, Lipé, Kravař, Cimburka a páni rodu Lichtenštejnů a Kinských.

Zámek Moravský Krumlov

Naše první kroky vedly do renesančního zámku, jenž byl v 16. století přestavěn z původního hradu pány z Lipé. Architektem byl ital Leonardo Garo de Bisono a díky němu můžeme obdivovat krásné arkádové nádvoří ve třech podlažích. Posledními majiteli byli Kinští. Po druhé světové válce bylo město vybombardováno Rudou armádou, zámek byl naštěstí ušetřen a přesunuly se zde úřady. Později tu sídlila armáda, různé podniky a nakonec učiliště a internát železničního stavitelství z Brna. Po několika soukromých majitelích od sametové revoluce se zámek dostal v roce 2016 do vlastnictví města. Opravené místnosti a zámecká věž je návštěvníkům přístupná teprve od léta 2022. V rámci zámku se můžete podívat do okruhu Šlechtické komnaty, okruhu Zámecká věž a pak samozřejmě do okruhu Slovanská epopej. Výhodou je, že jsou všechny okruhy otevřeny celoročně, takže nemusíte čekat na „zámeckou sezonu“.

Jak vznikla Slovanská epopej

Snad není člověka, zajímajícího se o umění, který by nikdy neslyšel o Slovanské epopeji od Alfonse Muchy. Alfons Maria Mucha se narodil v roce 1860 v nedalekých Ivančicích. Důležitým mezníkem, který jej ze dne na den proslavil, bylo vytvoření plakátu pro novou hru Gismonda pařížské herečky Sarah Bernhardtové v roce 1894. Právě díky pařížské tvorbě se stal jedním z hlavních představitelů secese. 

• 

• 

Příběh Slovanské epopeje začíná už v USA, kde pro svou ideu nadchnul chicagského průmyslníka Charlese Richarda Crana, jenž mu slíbil financování celého projektu. V roce 1910 se tak Mucha vrátil do českých zemí, pronajal si část zámku Zbiroh a dalších 18 let zde cyklus dvaceti monumentálních pláten maloval. V roce 1928 Mucha s Cranem předali dvacet obrazů československému lidu – tzn. hlavnímu městu Praze. 

Technický postup Slovanské epopeje

Vzhledem k velikosti obrazů si nechával Mucha plátna vyrobená z lodních plachet dovážet z Bruselu. Původně měly mít všechny obrazy rozměr 6×8 metrů, ale 1. světová válka zkomplikovala dodávky pláten, a tak je Mucha rozdělil, aby stačila na 20 plánovaných obrazů.

• 

• 

Podklady maloval vaječnou temperou, detaily pak olejem. Co se týče kompozic, nejdříve si je skicoval v malých formátech, pak ve velkých a nakonec je pomocí čtvercové mřížky překreslil uhlem na průsvitný papír v reálné velikosti, ten prodírkoval a v pásech připevnil na plátno. Přes průsvitný papír pak pomocí uhlu skrz dírky prokreslil obrysy na plátno. Mucha obrazy maloval 8–10 hodin denně z šestimetrového lešení.

“Již roku 1900, v Paříži, předsevzal jsem si zasvětiti druhou polovici svého života prací, jež by pomáhala budovati a utužovati u nás cit národního uvědomení. Jsem přesvědčen, že vývoj každého národa může se zdarem pokračovati jen tehdy, vyrůstá-li organicky a nepřetržitě z vlastních kořenů národa, a že k zachování této kontinuity je nezbytná znalost jeho historické minulosti. – […] – Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, klást mosty, neboť nás všecky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li  mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás, v naší rodině slovanské.”

– Alfons Mucha, 1928

• 

• 

• 

Dojmy z Muchova veledíla

Nebudu Vám zde popisovat jednotlivé obrazy, ani jejich náměty, ráda bych se však podělila o pocity, které ve mně epopej zanechala. Poprvé jsem ji viděla ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze, což už bude nějaký ten pátek, a nyní podruhé, dospělejší a již s dokončeným odborným vzděláním. Slovanská epopej Vás bude konsternovat jak jednotlivými vyobrazenými událostmi, velkolepostí, rozměry, tak kompozicí pláten. Co ovšem nejvíce fascinovalo mě, byla hra se světlem v tmavých částech a propojení diváka s dějem pomocí postav, jež se dívají z pláten. Z některých děl čišela naděje, jiná byla plná zármutku a bezmoci. A přesně s těmito smíšenými pocity doprovázenými obdivem a úžasem člověk odcházel.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Každý obraz představuje poučení z historie a hledání porozumění národů, ráda bych však vypíchla pár zajímavostí. V obraze Bratrská škola v Ivančicích je v pozadí namalována věž Ivančického kostela Nanebevzetí Panny Marie, přičemž obrazem nám Mucha představuje nejen své rodiště, ale také tiskárnu a školu jednoty bratrské, s nimiž je spojena například osobnost Jana Blahoslava, jenž přeložil z řečtiny do češtiny Nový zákon Bible kralické. V levém rohu vidíme starce s mladíkem, a právě do mladíka vymaloval Mucha své portrétní rysy.

Druhý Muchův autoportrét můžeme najít v obraze Svatá hora – Mont Athos, kde zase jako mladík v levém předním plánu podpírá starce. 

V obraze Přísaha omladiny pod slovanskou lípou si můžeme všimnout, že muži ve středním plánu nemají vykresleny obličeje. Detaily nejsou dokončeny záměrně, jelikož se Mucha chtěl vyhnout portrétování politiků své současnosti, ale také protože v té době vyvrcholila kritika jeho díla, a tak pravděpodobně z roztrpčení obraz nedokončil.

• 

• 

Jediné mínus celé expozici spatřuji v absenci jakéhokoliv posezení. V expozici průměrný člověk stráví minimálně hodinu až dvě, někteří i více, a celou dobu jen stát, je náročné. Přitom místa k osazení kruhových sedátek, jaká v galeriích vídáme, se tam přímo vybízejí.

• 

• 

mk²

V jedné velké místnosti za poslední částí s epopejí můžete navštívit také prostor mk², což je výstavní projekt Musea Kampy v Prahy. Jedná se o „ochutnávku” děl ze sbírek muzea prezentující obrazy a sochy osobností české neoficiální scény z 60.–80. let, ale i exilových autorů a některých současníků. Připomíná tak činnost Medy Mládkového, sběratelky a mecenášky umění.

• 

• 

• 

• 

Farní kostel Všech svatých

Vydáme-li se do centra města, narazíme na kostel Všech svatých, o němž máme nejstarší zmínku z roku 1248. Původně gotický kostel poničili husité, obnoven byl v roce 1446, kdy měl pět dřevěných oltářů. V roce 1630 došlo k požáru, ale na náklady knížat Lichtenštejnů byl v roce 1660 znovu postaven a zasvěcen Všem svatým. Z původního kostela před požárem zůstala dochována oblouková klenba, sbíhající se trojúhelníkový portál a část čtyřhranné věže. Kostel je veřejnosti přístupný jen v době konání mší. V blízkosti kostela stála fara, kde v roce 1571 zemřel biskup jednoty bratrské Jan Blahoslav. U kostela je městský hřbitov, ale také Lichtenštejnská hrobka.

• 

• 

Lichtenštejnská hrobka

Hrobku v klasicistním stylu na čtvercovém půdorysu nechala postavit kněžna Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu svému manželovi knížeti Karlu z Lichtenštejna v roce 1789. Pohřbeni tam jsou však i další členové rodu (celkem 21) a po bocích portálu jsou umístěny kamenné desky s rodovými znaky Lichtenštejnů i Oettingenů. V kládí nad vchodem je nápis „HERR SEI UNS NICHT RICHTER, SONDERN ERLÖSER“, ve volném překladu „Pane, nebuď soudcem, nýbrž spasitelem”. Přímo nad vchodem je kamenná deska s nápisem v němčině, v překladu „Kněžna Eleonora z Oettingen Knížeti Karlovi z Lichtenštejna, milému lidem i vojsku, postrádanému manželovi, jakož i sobě a svým blízkým, podle řádu, který stvořitel přírody přikázal svým následovníkům. Vybudovala za svého života. Roku 1789.” Jedná se o jednu z prvních klasicistních hrobek v českých zemích vůbec a architektem byl Johann Henrizzi.

• 

• 

• 

Klášterní kostel sv. Bartoloměje

Pokračujeme-li dále po kružnici podél centra města, narazíme na jednolodní kostel sv. Bartoloměje. Klášter zde byl založen již v 2. pol. 14. st., kdy zde působili augustiniáni. Po požáru města v roce 1682 z původní gotické stavby zůstal jen presbytář, interiér kostela byl tak přestavěn v barokním slohu. Na konci 17. a počátku 18. st. byly ke kostelu přistavěny dvě kaple. Jedna z nich (1693) byla věnována Panně Marii Loretánské a má půdorys hvězdy. Kostel je veřejnosti přístupný jen v době konání mší. Klášter dnes využívá městský úřad a nádvoří slouží ke kulturním akcím. Před kostelem je barokní sousoší Kalvárie z konce 17. století, sestávající ze tří částí – kamenného kříže s Kristem a plačící Máří Magdalénou, sv. Janem Evangelistou a Pannou Marií Bolestnou.

• 

• 

• 

Knížecí dům

Od kostela je to jen kousek na hlavní náměstí T. G. Masaryka, kde v jednom nároží stojí Knížecí dům. Městský palác vznikl krátce po roce 1614 přestavbou dvou domů v renesančním slohu s charakteristickým nízkým atikovým štítem. Od roku 1957 zde sídlí městské muzeum s archeologickou expozice Moravskokrumlovska. Podoba náměstí TGM pochází až z éry poválečné, jelikož většina budov byla zničena bombardováním Rudou armádou v roce 1945. Po cestě z náměstí můžete na jednom z domů – hotelu – najít křížový kámen připomínající vraždu v roce 1613.

• 

• 

• 

Židovská historie

Skrz náměstí jsme se vydali zpátky k zámku. Za zámeckým parkem na kopci jsme objevili židovský hřbitov. Nejstarší existující náhrobek pochází z roku 1613, ale hřbitov byl pravděpodobně založen již v průběhu 16. st. Na hřbitově o výměře 8 189 m² se nachází 406 náhrobků, z čehož více než polovina (250) je čitelných. Nejcennější jsou pravděpodobně náhrobní kameny barokního typu ze 17. st. Pohřbívalo se zde až do zániku židovské obce, poslední pohřeb se konal v roce 1937. Náhrobky tu najdeme nejen pískovcové a slepencové, ale i z černé nebo světlé žuly a mramoru.

• 

• 

• 

• 

Florián na Floriánkovi

Jelikož jsme dojeli autem, bylo pro nás přemístění ke kapli sv. Floriána, která se tyčí nad Moravským Krumlovem, rychlé. Dostat se tam dá samozřejmě i pěšky, z centra města to zabere půl hodiny. Kaple stojí na kopci Floriánek, původně nazývaného Spielberg. Stavba byla vybudována v letech 1695–7 a zasvěcena sv. Floriánovi, jenž byl patronem města od roku 1690 po ničivém požáru. Kaple měla původně ještě jednu vysokou věž uprostřed. Několikrát byla poničena a vyrabována a v 60. letech 20. století byl její interiér včetně varhan zdevastován. Rekonstrukce probíhala v letech 1997–8. Kaple není ovšem veřejnosti běžně přístupná, otevřená je jen párkrát do roka v době poutí, významných bohoslužeb a při konání koncertů. Je zde však krásný výhled na celý Moravský Krumlov, a tak je i milým zakončením výletu.

• 

•