Jeden krásný prodloužený březnový víkend jsme se s přáteli rozhodli zajet do Bratislavy. Přestože návštěva nepostrádala klasické turistické památky, naše kunsthistorické kroky vedly i za méně známými pamětihodnostmi. Náš zájem totiž směřoval k budovám a plastikám z dob socialismu (1948–1989), které se řadí ke stylu sorely – socialistický realismus – a brutalismu, ale částečně s ozvuky funkcionalismu, konstruktivismu a dalších moderních stylů 2. poloviny 20. století.
V Bratislavě přistálo UFO na mostu SNP
Jednou z dominant Bratislavy, i pro běžného turistu, je UFO. Architektura ve tvaru létajícího talíře se nachází na vrcholu mostu SNP (Slovenského národního povstání), kde je umístěna restaurace a bar, ale především vyhlídková terasa. Most samotný byl budován v letech 1972–3, přičemž projekt architektů Josefa Lacka, Ladislava Kušníra a Ivana Slameňa vznikl v roce 1968 a statikem byl Arpád Tesár.
Most přes řeku Dunaj má charakteristický šikmý pylon vysoký 84,6 m. Ocelová konstrukce byla vyrobena v tehdejším národním podniku VŽKG v Ostravě v Mostárně. V roce 1993 byl přejmenován na Nový most, avšak v roce 2012 byl zpět pojmenován jako Most SNP a 2018 byl prohlášen slovenskou národní kulturní památkou.
V levém pilíři mostu se nachází výtah, kterým se dostanete do restaurace a k recepci vyhlídky. Výtahem jste nahoře za 45 sekund a přístup je zde od 10:00 do 23:00. Jeden vstup na vyhlídku Vás vyjde na 9,90€, avšak doporučuju koupit vstupenku na dva vstupy, které můžete absolvovat jeden ve dne a jeden v noci v rozpětí 48 hodin za 12,90€. Pohled v noci je totiž stejně úchvatný jako ve dne. A večer, pokud budete mít štěstí, si budete moci i sednout v restauraci a dát si nějaký dobrý drink s krásným výhledem a fialovou atmosférou. P. S. Výhled z prosklených toalet je také jedinečným zážitkem.
Dechberoucí rekonstrukce Slovenské národní galerie
Nemohli jsme si nechat ujít ani návštěvu Slovenské národní galerie, která po 21 letech zavřené části Přemostění a po 6 letech zavřené části Vodních kasáren znovu otevřela na začátku března. Původní Vodní kasárna byla postavena jako čtvercová čtyřkřídlá barokní rezidence bývalé městské policie v letech 1759–1763 podle návrhu architektů G. B. Martinelliho a F. S. Hillebrandta. V letech 1940–1 bylo při úpravě nábřeží zbouráno přední křídlo.
Prostory byly adaptovány pro Slovenskou národní galerii v letech 1950–1955 a v letech 1969–1977 vznikla moderní a kontroverzní přístavba v brutalistním stylu dle návrhu Vladimíra Dedečka. Ten mezi stávající budovy navrhnul mostovou konstrukci o délce 74 metrů s absencí oken směrem k nábřeží, kdy jsou výstavní prostory osvětlovány severními světlíky. Dostavba získala název Přemostění. Nejenže tehdy pobouřila celé Slovensko, ale hned po revoluci nastala vlna protestů požadující demolici.
Rozporuplné názory Přemostění ovšem provázely i později, kdy se začalo jednat o rekonstrukci uzavřených prostor (Přemostění bylo uzavřeno v roce 2001). V roce 2005 byla vyhlášena soutěž na rekonstrukci, kterou vyhráli architekti Pavol Paňák a Martin Kusý z ateliéru BKPŠ. Rekonstrukce tak trvala s mnoha přerušeními až do listopadu 2022.
Nově otevřené prostory nabízí dvě úvodní výstavy – Prológ. 12 farieb reality a Prečo (ume)nie?. Když jsme do galerie vstoupili, necelé dva týdny po otevření, dýchala na nás všudypřítomná krásně čistá architektura s běloskvoucími zdmi, hnědými tóny dřeva a s krvavě červenou vyhlídkou v Přemostění. Překvapením bylo zachování cihlové zdi původních vodních kasáren. Výstava Prólog pouze brilantně doplnila nově zrekonstruované prostory a dala jim tak vyniknout, jelikož v každé části se nacházelo jen 1–10 děl.
Pro mě jako edukátorku byla naprosto inspirující edukační zóna Prečo (ume)nie? Nejen děti tak mohly zapřemýšlet, co je umění, a co už není, zároveň zde byla různá stanoviště s výtvarnými aktivitami doplněná moderními technologiemi. Skvělý nápad byly nálepky u zatím prázdných drátů ze zdi, díky nimž jste se ani nepřemýšleli, že je zóna ještě nedokončena, ale brali jste je jako její součást. Čistá krása.
Pyramida Slovenského rozhlasu
Jedním z jasných cílů po socialistických stavbách byla budova Slovenského rozhlasu, jež má tvar obrácené pyramidy. Na základě vítězství v soutěži (projekt vznikl mezi lety 1962–1966) byla v letech 1969–1984 postavena tato unikátní architektura od architektů Štefana Svetka, Štefana Ďurkoviče a Barnabáše Kisslinga.
Stavba byla vybudována ze želozobetonového jádra se zavěšenou ocelovou konstrukcí a její celková výška je 80 metrů. V té době se jednalo o jednu z prvních ocelových staveb na Slovensku, a zároveň byla jednou z nejdiskutovanějších budov Bratislavy. Konstrukci vyráběl podnik Vítkovických železáren v Ostravě a kvůli absenci zkušeností s ocelovými konstrukcemi docházelo k vývoji některých postupů až za běhu na kolenou architektů.
Obsahuje velkorysé vnitřní prostory s koncertní síní a samozřejmě nahrávacími studii. Jsou zde ale umístěny i jedny z největších varhan na Slovensku. Stavba byla v roce 2018 prohlášena slovenskou národní kulturní památkou. Ač se běžně návštěvník nedostane dovnitř, i zvenku je na ni nádherná podívaná.
Kamenné náměstí s hotelem Kyjev a Priorem
Komplex na Kamenném náměstí sestává z hlavních dominant Prioru a hotelu Kyjev, jejichž architektem je Ivan Matušík. Projekt obchodního domu Prior vznikal v letech 1961–1963 a realizován byl 1964–1968. Projekt hotelu Kyjev vznikl v letech 1960–1968 a postaven byl v letech 1968–1973. Komplex sestává z tříboké hmoty Prioru spojeného krčkem se společnou horizontální podnoží s vertikální deskou hotelu.
Ve své době byl prvním svého druhu v Československu a představoval tak nový model prodeje se spoustou technických novinek jakými jsou zasouvací skleněné dveře se vzduchovou tepelnou clonou či záskočkové hliníkové profily na uchycení skleněných tabulí výkladů a velkých okenních otvorů. Objevily se zde první eskalátory na Slovensku a obchodní dům měl největší celkovou prodejní plochu 12 000 m2.
Obvodový plášť ubytovací části hotelu se skleněným obkladem, hliníkovými profily a travertinovou parapetní deskou je také netradičním spojením a řešením, stejně jako konstrukční řešení přechodu ocelobetonového skeletu společenské části do ocelového skeletu ubytovací části. Budova má obklad fasády travertinem systémem fládrovaní. V komplexu se nachází řada hodnotných výtvarných děl včetně zvonkohry na boční fasádě z dílny Jaroslava Kočiša.
Jedná se opravdu o monument a uvnitř Prioru můžete obdivovat například zachovaný přístup na střešní terasu, dnes v obležení květin. Samozřejmě vás naprosto uchvátí množství travertinu na fasádě obou budov, stejně jako mnoho drobných detailů.
Vzhledem k tomu, že v Bratislavě je monumentálních socialistických památek mnoho, o dalších se dočtete v pokračování příště.
Foto: archiv autorky
Zdroje:
https://www.register-architektury.sk/objekt/291-most-snp
https://www.earch.cz/revue/clanek/unikatni-most-snp-v-bratislave-prohlasen-narodni-kulturni-pamatkou
https://www.earch.cz/revue/clanek/slovensky-rozhlas-prohlasen-kulturni-pamatkou
https://www.register-architektury.sk/objekt/451-dostavba-slovenskej-narodnej-galerie
https://www.register-architektury.sk/objekt/165-slovensky-rozhlas
https://www.register-architektury.sk/objekt/142-obchodny-dom-prior-a-hotel-kyjev
