Mark Rothko jako abstraktní expresionista

Dne 25. září uplyne 118 let od narození jednoho z nejvýznamnějších představitelů abstraktního expresionismu – Marka Rothka (25. září 1903 Daugavpils – 25. únor 1970 New York).

Rothkova první díla, která veřejnost zaskočila, byla sérií obrazů pro podzemní dráhu z roku 1938. Inspirací mu byla scéna ze všedního života ve velkoměstě, ve které až s mrazivým klidem zachytil svůj pocit ze společnosti, která až s jakýmsi letargickým klidem směřuje ke svému zániku. Rothkovu pozornost upoutal až dojemně smutný pohled na řady sloupů, které se netečně se zvláštní strnulostí jakoby vznáší v prostoru. Drama se zde odehrává mezi barvami. Rothko mluvil o barvách jako o hercích. Z hlediska kompozice v jeho obrazech dominují vertikály a horizontály, které svým protínáním vytvářejí mřížku. Kompozičně i tematicky předjímají temné období jeho pozdního díla.

Obrazy z jeho zralého období, vzbuzující duchovní představy a nabádající k rozjímání, vytvořil v prostředí rozkvětu konzumní společnosti. Technikou vrstvení vodorovných pásů sytých barev docílil působivého účinku vznášejících se zářivých rámců a prosvětlených oblastí. Podstatným prvkem zmíněného efektu jsou nepravidelné, až vroubené okraje po obvodu obrazu a mezi barevnými zónami. Jeho záměrem bylo, aby obrazy vyvolávaly silné emoce. Typické jsou silně rozostřené okraje, což způsobilo, jako by obrazy dýchaly a vzpínaly se jako plachty.

Pozdní Rothkovy malby jsou od těch dřívějších rozeznatelné díky prosvětlené zóně mléčně šedé barvy. Rothko chtěl vystihnout pocit tíhy a tísně. Malby ze závěru padesátých let jsou charakteristické svými plujícími bílými pravoúhelníky, které barvy odhmotňovaly. V tomto období uplatňoval široké hranice tvořené bílou oblastí, které obklopovaly tmavé nebo barevně výraznější pravoúhelníkové útvary. Konečný dojem působí, jako by bylo světlo projektováno směrem k bílému poli.

Poslední cyklus pláten vytvořil Rothko v závěru svého života pro Rothko Chapel v texaském Houstonu. Vlnící okraje prozářené světlem, které jeho obrazům dodávaly tolik pohybu, nyní zmizely. Ve svém posledním díle představuje až jakousi vesmírnou, nekonečnou temnotu a jde až na samotnou hranu toho, do jaké míry je schopen ztlumit světlo, které vychází z této nekonečné hlubiny časoprostoru. Usiloval o to, vytvořit dílo dotýkající se těch nejvyšších spirituálních výšin.

Mark Rothko žil velice nezdravým způsobem života. Nadměrné kouření, pití a dvě nešťastná manželství pravděpodobně jen zesílily jeho deprese, jimiž dlouhodobě trpěl. Malíř ukončil svůj život sebevraždou a byl nalezen s podřezaným zápěstím a předávkován antidepresivy.

Zdroj: Michaela Vlčková, Abstraktní malířství, Mark Rothko (bakalářská práce), Katedra slavistiky FFUP, Olomouc 2016.