Léna Brauner: Cítím se být šťastnou bytostí

Již nějakou dobu s úžasem sleduji práci této mladé autorky. Je mi blízká její tvorba, ale sympatizuji s Lénou především jako s člověkem. Působí na mě jako čistý, jemný kvítek. Jako kouzelná Malenka, vystřižená z pohádky H. Ch. Andersena. Ve své tvorbě využívá rozličný materiál, od barev až po rozpuštěnou čokoládu nebo drobečky z koláčků. Její obrazy jsou prodchnuté čarovným světem snů a fantazie. Od jemných dívenek až po roztodivné příšerky a zvířátka. Krom jiného maluje také na textil a zkrášluje nevyužité zdi starých domů.

Léna Brauner * 7. 7. 1991 je česká kreslířka, malířka a také ilustrátorka

Čtenářům přináším exkluzivní rozhovor s touto nesmírně milou, inspirativní a talentovanou bytostí. Nechte se unášet, alespoň chvíli na vlnách tajemna, kouzel a představ.

Léna Brauner je velmi pěkné a netradiční jméno. Je Tvé vlastní nebo jde o umělecký pseudonym?
Léna je mé vlastní jméno, které jsem si v 18 letech změnila z Lenky. A Brauner mám z prvního manželství. Jsem v rozvodovém řízení, po rozvodu si nechám napsat moje příjmení za svobodna, a to tedy Virgler. V tuto chvíli mám v občance na posledních pár měsíců napsáno Léna Brauner, to se potom změní na Léna Virgler a tudíž Léna Brauner už budu nadále používat jako umělecký pseudonym.

Co bys o sobě pověděla. Kým se cítíš býti?
Inu, cítím se býti šťastnou a svobodnou bytostí, to bych si chtěla navěky udržet.

Tvá tvorba je mi nesmírně blízká a fascinuje mě. Máš formální umělecké vzdělání nebo jsi umělec-samouk?
Děkuji, to jsem ráda. Formální vzdělání nemám. Ani umělecké. Mám dokončenou ZŠ. Pár let na Waldorfském lyceu a jeden individuální plán na soukromé škole. Bez maturity. Praxe a knihy mi byly vzděláním plnohodnotnějším než psychosomatické kouzlení nemocí k obhajobě zameškaných hodin v institucích, kde jsem cítila, že ztrácím jakoukoliv motivaci k vlastní tvorbě.

Jak ses k tvoření jako takovému dostala?
Ono se tvoření dostalo ke mně, když jsem byla malá. Talent mi dodával chuť k tomu vytvářet věci a šlo to tak ruku v ruce, že se asi nedá říct, jak jsem se k tomu dostala. Tvoření k mému životu patří, to že jsem ho prakticky přetvořila i v mojí obživu přišlo naprosto přirozeně a vlastně ta radost z toho něco vytvořit pro mě má teď
v dospělosti i ten materiální základ.

V jednom rozhovoru jsi povídala, že inspiraci nacházíš především sama v sobě. To je moc hezké. Nacházíš ji však i kolem sebe? V přírodě nebo mezi lidmi?
Inspirace může být za vším. V detailech. V krásných rtech někoho v tramvaji, v oblacích, snech, stromech. Všechno k nám promlouvá, pokud tomu necháme volný průběh. Inspiruje nás hudba, tanec, knihy, filmy, lidé. Cokoliv. Jen mám takový pocit, že když dojde na lámání chleba a sedím před plátnem, musím všechny tyto vjemy stejně hledat v sobě. Musím v sobě najít ten pocit, který je mou inspirací v ten moment. Čili, inspiraci nacházím především sama v sobě.

Své portréty kreslíš prakticky na jakýkoliv materiál, podklad. Jsem milovnice čokolády a dezertů, proto mě nejvíce zaujal nápad kreslit čokoládou, šlehačkou. Při jaké příležitosti tě to napadlo?
V jednom rozhovoru jsem uvedla, že to bylo na rodinné návštěvě, vlastně z nudy, ale když jsem si to přečetla, uvědomila jsem si, že to bylo ještě o pár měsíců dřív v Brně. V kavárně SKØG, když jsme s mým přítelem Petrem Puflerem alias Světlonošem pomáhali dělat interiér Brněnského Bajkazylu a odskočili si na kávu a desert. Petr mi řekl, ať do čokolády něco namaluji a bylo to. Byl to medvěd.

Když už jsem zmínila čokoládu. Jaký dezert je tvůj nejmilejší, který si nedokážeš odepřít?
Inu, nejraději mám deserty rostlinného původu (vegan), bez mouky a bez cukru. Takže největší radost je pro mě asi RAW čokoládový dort s arašídovým máslem.

Jaké chvíle v životě ti spolehlivě dokáží vykouzlit úsměv na rtech?
Přítomné chvíle si většinou užívám nejvíc. 🙂

Je někdo ze světa umění, koho obdivuješ? S kým bys ráda začala spolupracovat?
No popravdě, osobnosti, které obdivuji, už v mé přítomnosti jsou. Je to bezesporu a na prvním místě Světlonoš. Teď vznikající spolupráce s DJ nobody listen na EP, kterému propůjčím můj hlas. Ono je to hodně spontánní, ale většinou, když se mi líbí něčí práce, netrvá to dlouho a po nějakém čase sedíme nad společným projektem.

Každá žena se ráda šlechtí a zdobí. Líbí se mi, že si zakládáš na přirozeném půvabu. Jsi opravdu velmi kouzelná. Jaký styl oblékání je ti blízký?
Minimalistický a elegantní. Nosím jen černou barvu. Jednoduchost ve střihu, vytříbenost v materiálu. Pasové úzké kalhoty, tričko s výstřihem na zádech, pohodlné boty a celočerný batoh Playbag. Potrpím si na kousky, které šili dospěláci s platem úměrným jejich práci z látek bez chemikálií a umělotin.

Považuješ se za bohémského umělce, který poletuje na svém obláčku, nebo stojíš pevně nohama na zemi?
Stojím pevně nohama na zemi. Poletovat si umím, ale jen v případě, kdy vím, že si to můžu dovolit. Jsem perfekcionalista a potřebuju mít ve věcech jasno a čisto. Neplýtvám zbytečně časem, ani si to nemůžu moc dovolit. V tuto chvíli si střídáme dceru Jasmínu po týdnu, přičemž týden jsem bezvýhradně máma a další týden tvrdě pracuji.

Máš vysněnou zemi, kam by ses chtěla podívat, případně tam žít i natrvalo?
Mám ráda cestování obecně. A doma jsem tady.

Tvým častým námětem v tvorbě jsou víly. Určitě tedy máš ráda pohádky. Prozradíš, jaká je tvá oblíbená?
No, ty pohádky teď hodně určuje Jasmína, ale moje oblíbené filmové pohádky jsou třeba O Malence Thumbelíně od H. Ch. Andersona, Píseň moře, Mune strážce měsíce, Království lesních strážců, Fantastický pan lišák … Uf je jich hrozně moc. Tyhle pro ilustraci asi postačí.

Čím jsi chtěla být jako malé dítě? Nebo touha stát se malířkou v tobě rostla a zrála již od dětství?
Neměla jsem tuhle otázku ráda, když se mě na ní do zblbnutí všichni dospěláci ptali. Říkala jsem, že chci být řezníkem. Napsala jsem o tom i sloh. Malířkou jsem být nechtěla. Malování jsem brala jako mojí součást, čili by to bylo jako přát si umět mluvit, když už to umíte. Chtěla jsem tomu nechat volný průběh. Bavilo mě tolik věcí, že mi přišlo limitující si vybrat jen jednu.

Co bys chtěla sdělit světu skrze své obrazy?
Jé, to mě stačí, když dělají radost nebo dávají atmosféru prostoru, ve kterém jsou. Sdělit světu? Možná, sdělit světu, že je tady dost místa i pro jiné světy.

Povíš mi, jaké chystáš akce a plány na jaro a léto?
V brzké době odletím pracovně na Bali i s Jasmínou a Petrem. Tam budeme měsíc, možná dva. Průběh budu filtrovat přes sociální sítě a těšit se můžete i na výstavu. Termín a místo Vám zatím neprozradím. Děkuji za rozhovor! Krásné dny.

Děkuji za tvůj čas i chuť odpovídat na otázky. Měj se vílovsky a krásně tvoř!

 

Veškerá díla můžete zkouknout zde: http://www.lenabrauner.cz

Fotky jsou za laskavého svolení použity z oficiálního webu.

SDÍLET
Předchozí článekS. A. M. 1/04 2016
Další článekProč vůbec design? – Tvorba Jiřího Pelcla
Nel Foberová
Absolventka Střední školy sociální péče a služeb v Zábřehu (obor: Humanitárně výchovná činnost). V současnosti studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci speciální pedagogiku pro 2. stupeň ZŠ a střední školy a výtvarnou tvorbu se zaměřením na vzdělávání. "Předmětem mé práce je umění v jeho ryzí, surové podobě, a také skutečnost, že žít na světě je leckdy také velké umění. Zachycovat jedinečné momenty lidského bytí, hledání smyslu, radosti v tvůrčím konání a nacházení nových cest ve spletité síti života."