V rumunské Hunedoaře, malém městě v podhůří jižních Karpat, se nachází hrad Korvín. Jak již název napovídá, jeho zakladateli byli členové rodiny českého krále Matyáše Hunyadiho, v našem prostředí dobře známého jako Matyáš Korvín. Nejen díky jeho osobnosti má hrad i město mnoho vazeb na střední Evropu. Byl také významným střediskem politického života v 15. století. V 17. století hrad sice prošel řadou změn, to mu ale neubralo na respektu, který ve svých dobyvatelích vzbuzoval. Postupem času však hrady začaly ustupovat ze scény válečných konfliktů a nejinak tomu bylo i v případě Korvínu. Úpadek hradu ještě umocnil požár v 19. století, ale posléze byl znovu opraven a zpřístupněn veřejnosti.
Na kopci nad Hunedoarou stála pevnost již na počátku 2. tisíciletí. Tehdy se však jednalo o stavbu pouze z hlíny a ze dřeva. Zhruba od stejné doby byla Hunedoara součástí Uherského království, a tak ji mohl roku 1409 Zikmund Lucemburský věnovat Vojku Hunyadimu, pomaďarštěnému Rumunovi a dědovi Matyáše Korvína. V té době se Hunedoara ještě jmenovala Vajnahunyad; od tohoto názvu se také odvozuje rodové jméno Hunyadi. Jméno Korvín začal používat až kronikář Matyáše Korvína, který ho odvodil od černého havrana, jehož má rodina Hunyadi ve znaku (lat. corvus = havran). Ostatním členům rodiny se tak začalo říkat až zpětně. Hrad, který se v době Vojka Hunyadiho tyčil nad městem, měl kamenné 1,5 – 2 metry tlusté zdi, doplněné ochozem s cimbuřím a malými branami pro pěší.
Stavby uvnitř hradeb byly dřevěné a nemáme o nich podrobnější informace. Pevnost měla půdorys ve tvaru čočky. Její zdi stále z části stojí, ale zvenčí jsou již zakryty pozdější zástavbou. Nejvýznamnější proměnou prošel hrad za Jana Hunyadiho, který ho ve dvou fázích přestavěl na pozdně gotický hrad.
Jan byl v mládí kondotiérem, což mu umožnilo získat povědomí o pevnostech ve střední Evropě a v Itálii. Po smrti Albrechta Habsburského roku 1439, byl jedním z uherských magnátů, kteří se vzepřeli habsburskému vlivu v Uhersku a dosadili na trůn polského Vladislava I. Varnenčíka. Důvody pro to měli dva. Jednak jim šlo o udržení vlivu, jež zemský sněm získal, a za druhé potřebovali krále, schopného potlačit turecké nebezpečí. Po Vladislavově smrti u Varny, která přišla jen čtyři roky po jeho korunovaci, byl Jan Hunaydi zvolen uherskými magnáty královským regentem zastupujícím Ladislava Pohrobka. V této funkci měl dohlížet na chod království a de facto mu vládnout. Díky tomu měl dostatečné prostředky na modernizaci hradu, který tak mohl účinně čelit náporu tureckých vojsk. Proti nim Jan Hunyadi úspěšně bojoval několik let jako vrchní velitel uherských vojsk, dokud v Bělehradu roku 1456 nezemřel na mor.
První přestavba hradu Korvín proběhla v letech 1440–1444 a stavitelé se při ní zaměřili na zefektivnění obraných prvků. Přistavili sedm věží a dva kamenné paláce. Brána hradu směřovala na jihovýchod a byla chráněna valem s hradební zdí. Druhá fáze přestavby, probíhající v rozmezí let 1446–1456, se zaměřila především na stavbu užitkových prostor uvnitř hradu. Zahrnovala rozšíření západního paláce, stavbu jižního paláce a hlavně stavbu pozdně gotické kaple. Výjimku z užitkových prostor v tomto ohledu tvořila unikátní stavba věže Neboisa, která byla předsunutá před hradní jádro a spolehlivě chránila pevnost od jihozápadu. Hrad Korvín představuje velice zachovaný a komplexní celek, proto se na jeho části podíváme jednotlivě.
Nová brána, situována v nejvyšší věži na severní straně hradu, má obdélníkový půdorys. Za Jana Hunyadiho byla využívána pouze jako obranná věž. Tvořila ji tři obranná poschodí, vybavená střílnami. V 17. století, za Gabriela Betlena, byla v nejnižším poschodí postavena brána, která se na hradě využívá dodnes. V této době věž ztratila svůj obraný význam, proto se v patrech zřídily pokoje pro něžné pohlaví. V 19. století, poté co hrad vyhořel, bylo přistaveno nové patro s dřevěným balkónem a současnou střechou.
Stará brána se nachází na opačném konci hradu. Jednalo se o velkou bránu, kterou mohl projet i kočár nebo povoz. Nad bránou byla dvě patra určená obráncům. S valem naproti hradu se brána spojovala padacím mostem. Věž nad ní byla omítnuta a ozdobena geometrickými motivy. V 17. století byla před bránou postavena nová Bílá věž, o níž se zmíníme později, a proto došlo k přesunu brány.
Palcátová věž nebo také Malovaná věž je jednou z nejzachovalejších částí hradu. Nachází se na jeho nejsevernějším výběžku a má kruhový půdorys. V době Jana Hunyadiho byla nejvyšší věží na hradě. Tehdy měla semi-sférickou střechu; odtud pravděpodobně název Palcátová věž. Má jedno obranné podlaží, stojící na konzolách, mezi kterými se nachází vražedné díry – těmi se mohl lít vařící olej nebo smůla. Od 1. poloviny 15. století ji zdobí malovaná omítka. V minulosti se na ní nacházely geometrické a přírodní obrazce, ale i vojenské a městské scenérie. Poté, co hrad v 19. století vyhořel, byla na věži postavena kuželovitá střecha, jejíž špičku od roku 1873 zdobí bronzový rytíř v plné zbroji s korouhví v ruce. Malovaná omítka byla obnovena, ale pouze s geometrickými motivy.
V druhé fázi výstavby za Jana Hunyadiho, čili v letech 1446–1456, byla postavena kaple sv. Jana Křtitele. Portál kaple zdobí akantové listy a erb rodiny Korvínů, tedy černý havran držící v zobáku zlatý prsten. Předsíň si zachovala několik původních prvků, např. kamenné sloupy zdobené listy a plody vinné révy, mramorovou podlahu, nebo původní kamenné pódium s erby Korvínů. Hlavní loď kaple je díky své vysoké lomené klenbě opravdu působivá. Pozorovat zde můžeme vlivy francouzské architektury, ale i práci místních transylvánských řemeslníků. Zajímavost představuje arabský nápis na jednom z pilířů, pojednávající o tureckém zajatci, který byl držen v pevnosti vedle kaple. V kapli se také nachází hrobka Jana Hunyadiho
Věž Neboisa a kamenná galerie, o níž jsme se již zmínili v úvodu článku, tvoří unikátní architektonický prvek. Věž Neboisa (ze srbského nje boisia = neboj se) je od hradu vzdálená zhruba 36 metrů, což umožňuje pokrýt široký perimetr a spolehlivě tak chránit hrad od jihozápadu. Má čtyřúhelníkový půdorys s jednou stěnou kratší a na ní protilehlou delší, podobně jako například věž na hradu Kost (to způsobovalo, že na věž vržené projektily se po stěnách smýkaly). Věž má pět pater, přičemž nejvyšší z nich stojí na konzolách a je opět vybaveno vražednými dírami. Nejnižší patro věže představuje galerie, stojící na 9 pilířích vzdálených od sebe 4 metry. Její funkcí nebylo pouze spojit hrad s věží, ale také sloužit k obraně; z toho důvodu byla vybavena po celé své délce střílnami.
Významným krokem bylo i rozšíření západního paláce neboli paláce Slavností. Jednalo se o jednu z nejdůležitějších, ne-li nejdůležitější část hradu vůbec. V přízemí se nacházel Rytířský sál, postavený roku 1452 a dosahující rozměrů 26x10m. Strop zdobený lomenou klenbou podpíraly čtyři osmiboké sloupy z červeného mramoru, které stály uprostřed místnosti. Hlavice sloupů byly provedeny v motivech akantových listů. Rytířský sál sloužil k setkávání a rokování vojenských velitelů hradního pána, k hodování výše postavených obyvatel hradu, ale mohl zde zasedat i soud. Rytířský sál byl jednou z reprezentativních místností, jež se v paláci Slavností nacházely. Další z nich byl Sněmovní sál. V tomto velmi honosném prostoru zasedal uherský zemský sněm, čemuž musela odpovídat i výzdoba sálu. Vysoké stropy s lomenou klenbou, mramorové sloupy, na kterých vysely korouhve zasedajících šlechticů, nebo pás fresek po obvodu sálu se mohly objevit jen na hradě vysoce postaveného pána. Další část sálu představovala řada čtyř arkýřů, podpíraných zdobenými konzolami. Tento jev je v transylvánské architektuře neobvyklý, patrně se jedná o jeden ze západních vlivů, které do země přinesl Zikmund Lucemburský a Jan Hunyadi ho po něm převzal. Sál je přístupný po točitém schodišti, u jehož vchodu najdeme vyobrazen erb rodiny Hunyadi, kteří nesou dva andělé.
Poté, co hrad přešel do rukou Matyáše Korvína, započaly jeho další úpravy. Tentokrát šlo o přestavbu severního paláce, tzv. Matyášova křídla, nesoucího první známky renesance. Jednopatrový palác tvoří směrem do nádvoří lodžii s arkádami, zdobenými freskami. Mohli bychom zde vidět malby přírodních scenérií a nechybí ani znak rodiny Hunyadi. Jelikož byl Matyáš Korvín králem Uherska, musel se tomu přizpůsobit i komfort života na hradě. K tomuto účelu mu měl posloužit tzv. Zlatý pokoj, honosná ložnice, ve které nechyběla postel s nebesy nebo krb.
Po smrti Matyáše Korvína hrad rychle měnil majitele, až skončil v rukou Gabriela Betlena. Tento maďarský šlechtic se velmi aktivně prosazoval v politice 1. poloviny 17. století. Z pozice sedmihradského knížete se snažil vytvořit nezávislé Uhersko, a to jak na habsburském rodu, tak na tureckém sultánovi. Úkol to nebyl snadný a Gabriel musel nesčetněkrát prokázat politickou obratnost. Jeho cíle se mu však dosáhnout nepodařilo. Zanechal za sebou ale několik významných úprav na hradě Korvín.
V 17. století byl hrad již zastaralý a nevyhovoval tehdejšímu válečnictví, proto bylo nutné provést několik úprav. Jednou z nich byla stavba Bílé věže, mohutné bašty s několika obranými patry a střílnami pro mušketýry. Podle velikosti střílen v nejvyšším patře můžeme usuzovat, že se zde nacházela velká děla. Věž s půlkruhovým půdorysem byla postavena před Starou bránou, což vedlo k přesunutí vchodu do severozápadní věže Nové brány.
Další krok k modernizaci hradu tvořila stavba Střelecké terasy, předsazené před severozápadní zeď. Tato jednoduchá hradba s ochozem poskytovala střelcům dostatečný přehled o případných útočnících. Na terase nechybělo cimbuří, za nímž se mohli vojáci schovat, nebo nabíjet zbraně.
V 18. století přešel hrad do vlastnictví Habsburků. Roku 1854 vyhořel, požáru naštěstí podlehly pouze dřevěné části hradu. Mezi lety 1868–1874 byl rozsáhle rekonstruován. Palcátová věž dostala novou střechu, stejně jako ostatní poškozené věže. Ve 20. století přišlo na řadu vypořádání se s následky druhé světové války. Po skončení oprav roku 1968 byl hrad otevřen veřejnosti a od té doby ho obdivují zástupy turistů.
