Barokní etudy, I. část: Olimpia Maidalchini a Allesandro Algardi

Zaujala mně busta Olimpie Maidalchini (1591–1657), kterou vytvořil Allesandro Algardi (kol. 1650). Jaká osoba se skrývá za přísnou tváří lemovanou vlajícím vdovským závojem, díky kterému tato žena připomíná kobru připravenou k útoku?

V roce 1644 nastoupil na Petrův stolec nový papež Inocenc X. z rodu Pamphilj (1644–1655). Donna Olimpia Maidalchini byla jeho švagrovou a také „skutečným vládcem“ rodu Pamphilij. Tato ambiciózní a v politice velmi obratná žena, „prima donna di Roma,* měla velký podíl na tom, že se Giovanni Battista Pamphilij stal papežem; což byl fakt známý po celé Evropě.

Charakter této ženy patrně velmi dobře vystihují urážky, jejichž vznik svými činy inspirovala. Získala přezdívku La Pimpaccia** inspirovanou postavou Pimpy – intrikánky, arogantní a hanebné společnice směšné darebačky Pulcinelly – z commedia dell’arte; jednalo se však také o útok na samotného papeže. Další urážka vznikla ze slovní hříčky jejího jména: Olim pia, nunc impia – původně zbožná, nyní prohnaná. I když to patrně nebyla příliš milá a milující bytost, je obdivuhodné, jak obratně se dokázala pohybovat v mužském světě papežské politiky a „vyšplhat až na vrchol“. Jako pěšáci jí k dosažení cílů sloužili její vlastní děti a vnoučata. V Římě však kolovaly také jiné klevety o jejím osobním životě, které se, jak se zdá zakládaly na pravdě. Nepřímo to vyplývá z depeše benátského ambasadora v Římě, která byla přečtena před celým benátským senátem. Depeše informovala osegreto di Pulcinella,*** respektive o intimním vztahu s jejím švagrem, který se odehrál ještě před tím, než se stal papežem (toto zaznamenal i římský kronikář Gigli).

Podíváme-li se na Allgardiho bustu Olimpie, musíme ocenit jeho mistrovství, cit a odvahu naprosto nepřikrášleně zobrazit podobu a charakter této jistě nebezpečné ženy.

 

Poznámky


* první žena Říma
**podlá/chlípná Pimpa
***tajemství Pulcinelly

 

Zdroje

  • Jennifer Montagu, Alessandro Algardi, Yale 1985.
  • Bruce Boucher, Italian Baroque Sculpture, London 1998.