Je mladá, s jemnými rysy, plavými vlasy do pasu a s éterickou podobou kouzelné víly. Řeč je o talentované a nadané zpěvačce Barboře Mochowe. Její hlas je sametově medový, příjemný, jenž každého posluchače sevře do náruče, nepustí a odnese do onoho tajuplného hudebního světa. Oplývá právě takovým talentem, který dokáže s grácií sobě vlastní přednést a vysypat tóny čisté a jiskrné.
Původem je z Trutnova, malebného města, zaklíněného v severovýchodních Čechách. Studuje VOŠ Jaroslava Ježka. Nyní žije a tvoří v Praze. A my jsme měli čest tuto umělkyni slyšet naživo v naší Olomouci. Konkrétně 12. dubna 2016, a to ve stylové, retro kavárně Dejavu pod záštitou centra ArtUm. Naskytla se mi možnost Barboru trochu vyzpovídat a vám zde přináším výsledek naší spolupráce.
Milá Baruš, z úvodu bych tě poprosila, aby ses nám představila. Kým se cítí být Bára Mochowa?
To je hodně těžká otázka, musím se zamyslet. Řekla bych, že se cítím být člověkem, který má rád a rád poslouchá druhé lidi a zároveň se jich trochu straní. Cítím se být součástí vesmíru jako všechno, co existuje. I neexistuje?
Dovol mi otázku k tvému jménu. Příjmení Mochowa není tradičně české, sahají tedy tvé kořeny až do Ruska?:)
Z Ruska pocházela moje prababička z mamčiny strany, Žofie, byla to opravdová dáma! Ale moje jméno pochází od německých předků z taťkovy strany, ale hodně lidí říká, že zní polsky, tak já vlastně úplně nevím.
Koncertovala jsi v Olomouci poprvé?
Sólově poprvé, ale zpívala jsem tu už dříve, v roce 2009 s Orchestrem Václava Hybše v rámci vánočního turné.
Jaké jsi měla pocity bezprostředně po vystoupení? Jak tebe a tvé písně vnímali posluchači?
Celou dobu jsem hrála zády k posluchačům, protože tak bylo postavené pianino,
z toho důvodu jsem neviděla lidem do tváří a nevěděla, jak to na ně vlastně působí… Nicméně pozorně poslouchali a po skončení koncertu, když na krátkou dobu zavládlo takové zvláštní ticho, poznala jsem, že se jich to nějakým způsobem dotklo, a to je myslím dobré znamení.
Jaké písně si měli možnost posluchači vychutnat?
Moje písně jsou z větší části melancholické, zasněnější, stylově na hranici mezi popem a klasickou hudbou. Občas se tam objeví i něco trochu „divného“. Snažím se do svých písní dávat všechno, co jen v sobě člověk může najít.
Prozradíš nám, jaké byly první kroky, které tě přivedly k hudbě?
Hudba byla se mnou v podstatě už od narození, můj taťka vždycky zpíval a hrál na kytaru. Nepamatuju si dobu, kdy bych nezpívala, začala jsem se „projevovat“ hodně brzy a hodně hlasitě (úsměv). A pak to byla taková dlouhá dobrodružná cesta, než jsem našla sama sebe, ale myslím, že rozhodně ještě nejsem u konce…
Kdo je pro tebe největším vzorem a hudební inspirací?
V současné době nemůžu říct, že bych měla nějaký svůj opravdový vzor. Ale určitě je toho spoustu, co mě ovlivnilo nebo inspirovalo. Jednak to byli určití lidé v mém životě, kteří mě něčemu naučili, něco mi ukázali, a pak samozřejmě různí interpreti, kapely. Zmínila bych třeba Reginu Spektor, Antony and the Johnsons, Goldfrapp, Portishead, Lanu Del Rey, z českých to jsou Bratři Orffové, Marta Töpferová, Lenka Dusilová, Monika Načeva, kapela První hoře, Kaspar Melichar, Buty a další. Ale vzhledem k tomu, že jsem od malička navštěvovala na ZUŠ hru na housle (a pak na konzervatoři jsem při zpěvu hrála i na klavír), měla na mě zpočátku asi největší vliv klasická hudba a pak taky stará středověká a renesanční hudba, ta mě zkrátka fascinuje.
K písni Rise and Shine vznikl neobyčejně působivý videoklip. Povíš nám, jak vznikal a s kým jsi na něm pracovala?
Klip se natáčel v létě, bylo to docela náročné, protože byla zrovna strašná zima! Ale nakonec jsme to zvládli dobře. Za klip nejvíce vděčím kameramanovi Honzovi Škopovi.
Se skupinou Sinuhet jste vydali desku Nocturno. Pověz nám o skupině i desce něco více. Co se skrývá za tajemným názvem Nocturno?
Skupina Sinuhet byla pro mě moc důležitá, mám ji spojenou s určitým životním obdobím, byla ta moje první deska, první taková zkušenost. Frontmanem Sinuheta byl Milan Urza, který je zároveň frontmanem avantgardní kapely První hoře a pop-folkového dua Kaspar Melichar. Obojí moc doporučuju, je to úžasná hudba, spolupracovat s ním i s dalšími členy byla pro mě čest. Mimochodem Milan u Vás v Olomouci vystudoval dějiny umění! A protože hudba Sinuhet byla vždycky zasněná, tajemná a nejvíc rezonovala s nocí, dali jsme naší desce název „Nocturno“.
Tvůj koncert se odehrál v příjemné, útulné kavárně Dejavu, která je laděna do retro stylu. Jak se ti zpívalo v takovém prostředí. A jaký styl je ti blízký?
V kavárně Dejavu jsem byla moc spokojená, mám ráda všechno, co připomíná staré časy. Často chodím do různých starožitnictví a jednou za čas si i nějakou drobnost koupím nebo dostanu od babičky, a tu si pak doma vystavím ve svém „starožitném koutku“.
Máš neskutečně krásný, sametový hlas, k šansonům jako stvořený. Jakou hudbu posloucháš ty osobně?
Děkuji! Obecně poslouchám hudbu, která ve mně něco silného vyvolává, ať už v jakémkoli slova smyslu. Užívám si chvíle, kdy mi z nějaké hudby běhá mráz po zádech, když se při ní rozbrečím, rozesměju, nebo když dokonce musím zakřičet v úžasu, v úžasu z něčeho, co se dá jen těžko popsat. Nejlépe by se to dalo vyjádřit jako takové chvilkové prozření, pochopení „pravdy“ světa nebo tak něco. Hudba je v tomhle ohledu nesmírně mocná, někdy stačí pár akordů v určitém sledu na vyjádření něčeho, co si člověk rozumem téměř neuvědomuje, ale moc dobře to cítí. Zajímavé je, že se na těch konkrétních pocitech shodne větší počet lidí a není to jen smutek nebo radost, ale často mnohem složitější emoce… Zajímalo by mě, jak to funguje.
Je něco, co bys prostřednictvím své tvorby chtěla vzkázat svým fanouškům?
Necítím se nějak moudře, abych přímo něco fanouškům vzkazovala. Jen bych si moc přála, aby v lidech i moje hudba vyvolávala nějaké emoce, aby něco zanechávala.
A poslední otázka. Jak se ti v naší Olomouci líbilo? Stihla sis projít místní památky? Plánuješ zde do budoucna opět vystupovat?
V Olomouci jsem si to moc užila. Památky jsem si prošla, byla jsem se podívat i na výstavě v Arcidiecézním muzeu. Bohužel hlavní expozice měli zrovna uzavřené, tak jsem si prohlédla alespoň obrazárnu. Moc ráda se k Vám zase vrátím!
Velmi ti děkuji za milý rozhovor a přeji mnoho (ne)jen hudebních úspěchů!
I já děkuji tobě!
Nechte se ukolébat na vlnách příjemné hudby a užívejte každého momentu v životě!
Více o tvorbě Báry se dočtete zde: http://barboramochowa.cz/
