Tento sloupek jsem chtěla původně vydat dříve, ale váhala jsem, o čem bych měla psát. Nechtěla jsem se stále dokola opakovat a zmiňovat to, co v předchozích článcích. Ale jak všichni dobře víme, my lidé dokážeme vzít jedno téma a okomentovat či probrat ho z nespočtu úhlů. Vzorným příkladem toho je například hudba. V té se texty interpretů, ve většině případů, točí kolem lásky, smutku, hněvu a dalších. Ale nejvíce lidé zpívají o vztazích. Proč by také texty nemířili na mezilidské vztahy, když celý náš svět je těmito vztahy protkán? Tak i tedy já se budu opakovat a psát o kreativním myšlení, ale trochu jinak!
Je těžké udržet si stále otevřenou mysl, abyste mohli přijímat podněty z okolí tak nesvázaně, aby vás dovedly k nějakému nápadu. Třebaže vnímáte, když jdete po ulici, ne vždy opravdu víte, co kolem vás právě probíhá. Pokud jste například zaměstnaní v nějaké kanceláři a při tom jste umělecká duše, která mimo práci dělá na svých projektech, potřebujete mít stále široký rozhled – umělecký pohled. Často bojujete sami se sebou, protože byste nejraději utekli ze všech těch zavřených dveří budov, které se jen hemží neustálým koloběhem papírování a čísel. To vás doslova může ušlapat a dovést až ke kreativní smrti. Jsou dny, kdy byste nejraději všechny rozkazy a nařízení hodili do koše, odešli v záři slunce a nikdy se už neohlídli. Jsou dny, kdy musíte spolknout tu hořkou pilulku hierarchie a prostě dělat dál. V životě funguje prosté pravidlo: „něco za něco“. Každé rozhodnutí má svoji cenu, kterou musíte zaplatit. Ti, co svůj myšlenkový „balance sheet“ nemají vyvážený, mohou mít velké problémy se rozhodovat. Cena rozhodnutí pro ně může být moc drahá.
Abych se tedy dostala k jádru věci… kreativita je v každém z nás. Někdy se zachytne o bariéry všedních povinností a strachů. Cítíme se frustrovaní tím, že nás nic nenapadá. Já mohu doporučit jeden účinný lék na překonání kreativní krize. Rozvažte uzel, který vám v hlavě svazuje a drží myšlenky. Pokud si s něčím nevíte rady, prostě začněte dělat něco jiného, něco úplně normálního a jednoduchého. Prostě jděte něco dělat! Já tomu říkám „stimulace činností“. Neprobírejte se svojí hlavou, začněte fyzicky probírat svět kolem. Pak vás úspěch nemine! Odpověď na zmíněnou otázku v nadpise: JE TO ZCELA MOŽNÉ!
