V minulém článku jsme si přiblížili osobnost Olimpie Maidalchini a atmosféru pontifikátu Innocence X. Pamphilj skrze skvělou bustu Allesandra Allgardiho. Dnes se podíváme, jak zasáhla tato žena do života G. L. Berniniho.
Tvorba Gian Lorenza Berniniho (1598–1680) byla silně spojená s rodem Barberini, respektive s kardinálem Maffeem Barberini, pozdějším papežem Urbanem VIII. (1623–1644). Po nástupu Innocence X. z rodu Pamphilj na Petrův stolec se tedy ocitl v poněkud delikátní situaci. Rozhodl se ale zůstat v Římě a pokusit se získat si náklonnost nového papeže. Jako chytrý a dobře informovaný pozorovatel římského dvora věděl, že si ji musí získat přes „skutečného vládce“ rodu Pamphilj, kterým byla švagrová Innocence – Olimpia Maidalchini. I když G. L. Bernini nepatřil k papežovým oblíbencům, nepocítil na počátku pontifikátu nového papeže žádnou negativní změnu. Měl stále dostatek zakázek, ale postupem času nastala doba, kdy potřeboval Olympiinu podporu.
V roce 1637 po smrti Carla Maderny získal zakázku na dostavbu zvonic po stranách průčelí chrámu sv. Petra. První zvonice byla vztyčena roku 1641. Záhy se však na fasádě začaly objevovat trhliny, což vedlo k okamžitému zastavení prací. Jelikož hrozilo zhroucení celé fasády, začali Berniniho konkurenti volat po stržení věží. Aby tomu zabránil, obrátil se na paní Olimpii, které daroval ohromný dar – 1000 dublonů. Jejímu synovi Camillovi, dalšímu potencionálnímu spojenci daroval ještě vzácnější dar, a to diamantový prsten v ceně 6000 scudi, jenž Berninimu daroval anglický král Karel I. jako odměnu za jeho portrétní bystu. Dále Bernini souhlasil, že pro paní Olimpii napíše pro karnevalovou sezónu 1646 jednu ze svých populárních komedií.
Jednalo se o satyru o samozvaných zbožných hypokritech s poměrně ostrými urážkami směřovanými na jeho dřívějšího mecenáše, rod Barberini. Hra obsahovala poměrně skandální dvojznačné sexuální narážky. Mnozí očekávali, že přinese Berninimu víc starostí, než užitku, ale jelikož se vše odehrávalo pod záštitou nedotknutelné Olimpie, nic podobného se nestalo. Přesto všechno však Berniniho snaha vyšla nazmar – věže byly strženy.
Nicméně, jak víme, tato drobná nepříjemnost další uměleckou dráhu G. L. Berniniho nijak zásadně nepoznamenala.
Zdroje
- Franco Mormando, Bernini: His life and his Rome, Chicago 2013, s. 143–153.
