TEĎ

V životě se vám přihodí hodně věcí. Většinu si pamatujete proto, že byly nějakým způsobem intenzivní. Napadá mě… jak si je vybavujete ve vaší hlavě? Jde o pocity z těch chvílí, nebo jde o záblesky obrazů těch chvílí?

Ráno se probudím s jemným brněním celého těla. Jsem rozechvělá a ještě než otevřu oči, donutí mě záblesky momentů pocítit stejné vzrušení a nadšení, které jsem měla minulou noc. Řekla bych, že hranice mezi sněním a bděním byla naprosto mizivá. Sladce jsem „usínala“ a sladce spala. S úsměvem otevírám oči a nevidím pouze bílý strop. Vidím barevné odlesky všude, kam se podívám. Nejduhovější jsou však vedle mě. Dokonce jsou tak blízko, že mě hřejí a krásně voní. Jsem tady v této chvíli a zároveň jsem se zastavila v posledních 6 hodinách. Cítím celý svět, ale při tom jsem teď a tady.

Celé se mi to ještě víc vybaví a zintenzivní při dotyku. Pokládám svoji dlaň na jeho tvář, která mi sice dráždí kůži, ale přitom je tak příjemná. Možná za to může právě on, nebo jen můj pronikavý pohled, který ho donutil otevřít oči. Zorničky se mu zmenšily hned, jak světlo proniklo do jeho tváře. Jeho rty se však otevřely, jen jemně, aby zapadaly do obvodu těch mích. Třeba jsem to světlo já, žhnu jako oheň, protože se cítím jako neúnavná energie. Plamen ve mně ještě zesiluje, a když si mě přivíjí k sobě, obrazy nás dvou mi lítají hlavou jako při nespoutané bouři. Znovu se dostáváme na začátek našeho nekonečného světa – TEĎ.

V životě se vám přihodí hodně věcí… pamatujete si ty, které jako upoutávky pohlazením emocí odkazují na jejich význam. Pamatujete si ty, co pro vás něco znamenaly. Všechny, které z teď udělaly pořád… které z jednoho místa udělaly celý svět.