Venku je krásně a vy přemýšlíte, kam se vydat v Olomouci na procházku. Přesně tomuto „problému“ jsem čelila i já, a ještě v době nutnosti pohybu v katastrálním území obce jsem se s přáteli vydala po trase z Neředína do Nemilan za sv. Kryštofem od Maria Kotrby. Inspirací nám byl jeden z tipů na výlet v Žurnálu UP. I když se nyní můžeme pohybovat již po celé ČR (zatím), rozhodně výlet po okrajových částech Olomouce doporučujeme, neb oplývá řadou krásných zastavení, a i pokud v Olomouci žijete již xy let, stále vás má čím překvapit
Trasu můžete začít návštěvou Neředínského hřbitova s ústřední neorománskou kaplí, jež sloužila jako obřadní síň. Hřbitov byl zřízen mezi lety 1898-1901 a kromě kaple zde naleznete krematorium a kolumbárium ve funkcionalistickém stylu postavené v letech 1931-1932 dle návrhu Aloise Šajtara.
Mimo řadu nádherných náhrobků s reliéfy a sochami se přímo před krematoriem nachází socha Fénix II. od Rudolfa Chorého z roku 1965.
Po tiché, klidné a reminiscentní návštěvě hřbitova se můžete vydat na cestu mezi neředínskými kolejemi Univerzity Palackého a kolem Aplikačního centra Baluo vystavěného mezi lety 2014-16 dle návrhu olomouckého ateliér-r v čele s Miroslavem Pospíšilem.
Následně se kolem letiště dostanete již do přírody a skrz Neředínský horizont pokračujete až k okraji část města Nová ulice, kde vás čeká trochu rušný, avšak rychlý průchod mezi obchodním centrem Haná a nákupním parkem Haná Olomouc.
Brzy zabočíte do jedné z uliček Slavonína (ulice Machátova) a hned vás uvítá osamělá „drobná památka“, jejíž původní účel nemusí být dle prvního pohledu zřejmý. Dříve zde stávala socha Piety z roku 1865, která byla v květnu 1945 zničena válečnými událostmi a zůstal po ní pouze podstavec nesoucí reliéf s Arma Christi (nástroji Kristova Umučení).
Pokračujíce dále ulicí dojdete k barokní soše sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století. Socha je oděna v bohatě řaseném kněžském oděvu, přičemž drží v levici kříž, v pravici biret a samozřejmě nechybí svatozář s pěti hvězdami.
O kousek dále můžete obdivovat sgrafito na fasádě budovy ZŠ a MŠ znázorňující Jana Amose Komenského a socialistický pracující lid od Františka Flasara z roku 1951.
Poslední zastávkou ve Slavoníně je pak kostel sv. Ondřeje, původně vybudován v gotickém stylu ve 13. století, jenž byl posléze několikrát přestavován v renesančním, barokním a historizujícím stylu 1. polovině 19. století.
Vypravíte se z obydlené oblasti kolem nového hřbitova ve Slavoníně do volné přírody. Cestou potkáte zahrádkářské kolonie a fort XI Slavonín, jenž spadá do permanentního polygonálního systému opevňování 19. století. Je to jeden z mnoha fortů kolem Olomouce vybudovaných inženýrem Juliusem von Wurmbem mezi lety 1850-54. Stavbu prováděla soukromá společnost bratří Kleinů pod dozorem nadporučíka Juliana Krynického a celkové náklady se vyšplhaly na 280 000 zlatých. Jádro pětiúhelného půdorysu tvořil podkovovitý reduit s nádvořím. Dnes je fort v soukromém vlastnictví, takže se podíváte nejdále k plotu a ceduli s povídáním.
U polní cesty v blízkosti fortu XI Na Zlatém vrchu, odkud se vám naskytne nádherný výhled na olomoucké panorama, se nalézá další barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1807 se starým hraničním kamenem.
Cestičkou pokračujete s nádhernými výhledy do nekonečných polí až k božím mukům na rozcestí cest Nedvězí–Nemilany–Slavonín–Blatec. Boží muka z 1. poloviny 18. století poskytují nádhernou „dominantu“ v polích ploché Hané s odpočinkovou lavičkou.
Již odsud může váš pohled sklouznout k nedaleké dálnici. Poté, co přejdete most přes dálnici, vás čeká ještě kilometr podél dálnici. Avšak nebojte se, vede tudy zapadlá cestička, z níž vidíte široko daleko na pole a luka až k Blatci, Bystročicím a Vrbátkám.
Sotva dojdete na konec cesty a vydáte se po vyšlapané cestičce v trávě, již vidíte dominantu místní krajiny – sochu sv. Kryštofa. Plastika sv. Kryštofa s Ježíškem je dílem valašského sochaře Maria Kotrby (1959-2011)[1], jež byla odlita z bronzu v roce 2005 a na místo osazena v roce 2006. Je vysoká necelé čtyři metry a dohlíží na projíždějící řidiče. „Sochu sv. Kryštofa pojal Marius Kotrba svým charakteristickým sumárně stylizovaným sochařským rukopisem, který upřednostňuje blokovité a tubusové hmoty zdůrazňující kompaktnost celého díla. Sošná figura majestátně kráčí, hlava sv. Kryštofa se pohledově natáčí na severovýchod, směrem k dálničními obchvatu. Na pravé rameno autor sv. Kryštofovi posadil menší figuru, v souladu s legendou znázorňuje Ježíše Krista v dětském věku. Gesta dítěte také směřují k rychlostní komunikaci. Z ikonografického hlediska nezbytný motiv malého Ježíše zároveň přispívá k odlehčení masivnosti celého sousoší, k podpoření vertikality, vnáší do jinak spíše statické plastiky větší míru pohybu a napomáhá vytvoření oživujícího kontrastu sochařských objemů. V celku monumentální, sumárně cítěné plastiky věnuje pozornost i řadě drobnějších detailů. V jejich pojednání užívá vysokého stupně stylizace, která vychází ze základních geometrických těles, jako jsou kruh, či trojúhelník, jejichž tvarosloví mu slouží pro vyjádření obličejových charakteristik sousoší.“[2]
Socha má v České republice své dvojče. Druhý odlitek bronzové plastiky byl umístěn 17. dubna 2007 v Rožnově pod Radhoštěm u Kina Panorama, v jehož blízkosti se nachází ateliér Maria Kotrby (pozn. red. o sochách Maria Kotrby v Rožnově p. R. připravuje redakce článek).[3]
Proč Marius Kotrba zvolil pro sochu u dálničního obchvatu zrovna motiv sv. Kryštofa, když dostal původně zadán neurčitý koncept „Moravské brány“? Sv. Kryštof je považován za patrona všech poutníků, motoristů a cestujících a má tak shlížet a ochraňovat všechny projíždějící. Legenda praví, že sv. Kryštof byl mohutné a silné postavy a chtěl svou sílu darovat do služby nejmocnějšímu pánovi. Po zklamání nejen se světskými panovníky, ale i s ďáblem, který utekl v bitvě před znamením kříže, se rozhodl zjistit, komu znamení kříže patří. Starý poustevník jej poučil o Kristovi a jeho učení. Kryštof si vzal starcovo vyprávění a rady k srdci a rozhodl se sloužit bližním tak, že jim bude pomáhat přes dravou a velkou řeku. Jednoho dne jej oslovil malý chlapec a požádal jej o pomoc dostat se na druhou stranu. Sv. Kryštof si dítě posadil na ramena, ale jakmile vstoupil do vody, dítě bylo každým krokem těžší a těžší. Když se na druhém břehu zmožen dítěte otázal, chlapec mu odpověděl, že je Ježíš Kristus, kterého hledal a spolu s ním nesl všechnu tíhu světa.[4]
Po milém seznámení s Kryštofem a Ježíškem jej opustíte a budete pokračovat dále cestou vedoucí pod dálničním mostem a pod železničním přejezdem do Nemilan.
V centru Nemilan nemůžete minout barokní kapli sv. Jana a Pavla z roku 1825. Poté je to jen kousek na autobusovou zastávku. Pro ty, kdo by rádi zpět do centra dorazili pěšky, je možné se vydat ulici Povelskou k rybníku Hamrys a odtud jste na Nových sadech vmžiku. Procházka z Neředína do Nemilan je dlouhá necelých 10 kilometrů a vede téměř celou dobu po rovince, takže je velmi nenáročná a až na krátký rušný úsek u Obchodního centra Haná vede polními cestami či klidnými ulicemi okrajových částí města.
[1] Více o autorovi viz https://www.artmap.cz/marius-kotrba-60/, vyhledáno 11. 4. 2021.
[2] Sabina Soušková, Marius Kotrba a jeho monumentální realizace sochy sv. Kryštofa (2005) pro dálniční obchvat u Olomouce, in: Střední Morava, 2012, roč. 17, č. 33, s. 70-74. Citace dostupná z: http://socharstvi.info/realizace/sv-krystof/, vyhledáno 11. 4. 2021.
[3] https://www.okobeskyd.cz/?p=4845, vyhledáno 11. 4. 2021.
[4] http://catholica.cz/?id=3338, vyhledáno 11. 4. 2021.
Foto: archiv autorky
