ZNOVU
Ještě jeden výdech,
A pár něžných slůvek.
Po kterých slyšíš srdcervoucí vzdech,
Poslední ze společných chvilek.
Sbohem nahým tělům dávám,
Komplimenty lásky skládám.
Při pohledu na úsměv tvůj,
Který není už nadále můj.
Rty sunou se k místům zakázaným,
Tam kam dál už chodit nesmím.
Vášeň však nenechává nikoho klidným,
A dere se ke dveřím zapomenutým.
Znovu a znovu otevírá komnatu,
Zamčenou zámkem zlatým.
A nutí mne k návratu,
Ke vzpomínkám zaprášeným.
Kdy vše bylo jak má být,
A oba šťastní jsme byli.
Jeden druhého milovali,
Jeden o druhého přes všechno bojovali.
SEN
Bylo to zvláštní,
Ten pohled do očí.
Jako bychom oba v nich četli,
Miluji tě víc než cokoli.
A moje srdce chtělo zpět,
Tam kde zná to líp než svět.
Do tvé náruči otevřené snad,
Plné bolesti a štěstí nekonečného.
Proč miluji tě stále?
Ptám se sama sebe.
Odpověď žádnou nenacházím,
Vždy když tvůj úsměv spatřím.
A myšlenky mé vrací se k tobě,
Proč nemohu dostat tě ven?
I po tak dlouhé době,
A po všech těch bolestech jsi můj sen.
