Nejednou přemýšlím o tom, jak my lidé děláme různé věci, které ne/vědomě považujeme za špatné či nebezpečné. Mluvím o způsobu chování, kterým se poškozujeme nejen psychicky, ale i fyzicky. Vystavujeme sami sebe, naše těla a duše, různým zkouškám a doufáme, že zůstaneme nepoznamenaní. Zůstaneme?
Jednoho dne se probouzím s bolestí hlavy, žaludku, a tím více bolestnou myšlenkou na minulou noc. První, co vidím je na zemi poházené oblečení. Přes okno mi svítí slunce, které by mi v normálním rozpoložení šimralo konce prstů na nohou. Ale tohle ráno proklínám vše, co není postel, tma nebo prášek proti bolesti hlavy. S námahou zvedám svůj mobil a procházím fotky z večera. Mezi tím mi na telefon chodí zprávy… nespočet vět od mnoha lidí. Ze všech koutů mé malé společenské skupiny ne/přátel mi přichází různé informace. Některé se týkají včerejší noci, některé dnů před tím. Podle jmen si vybírám, které zprávy si přečtu jako první, a které nechám na později. Je zajímavé, že si pamatuji pouze útržky toho, co se včera dělo, ale s jistotou vím, že mi bylo opravdu dobře. Cítila jsem se vesele a nespoutaně. Za těchto večerů mám vždy tyto stejně krásné pocity, a proto si přeji, ať se nikdy nerozední a večer neskončí. V této fázi si nepřipouštím nějaký druhý den a už vůbec ne stav těla toho rána. Dokonce jsem večer tak roztržitá a nespoutaná, že veškeré křivdy, které cítím, jsou pryč a já tak komunikuji naprosto bez zábran. Nic pro mě není nemožné… jako když Harry Potter vyhrál lektvar štěstí Felix felicis. Vše se ale dá chápat ze dvou stran. Já si mohu připadat nedotknutelná, sebejistá a nezastavitelná, ale ostatním lidem mohu přijít namyšlená a příliš divoká. Možná je moje představa zkreslená a opravdu dělám věci, které ostatním mohou ublížit. A to mě jednoho dne může dostihnout a příjemné to nebude.
Celkem vzato trpí moje tělo a také moje mysl. To ráno cítím fyzickou bolest i psychické vypětí plynoucí z rozporuplných zpráv, které mi přichází. Ale nejde jen o to, jak tento určitý stav v onom momentě vnímám? Nejde jen o to, že si myslím, že bych se měla cítit špatně? Není to jen naučený vzorec chování, který se mi dostal pod kůži? Co když Třetí Newtonův zákon v tomhle ohledu pokulhává? Co když do lesa volám a nic se neozve? Co když prostě s ničím nescházím a karma je jen stará chorvatská skupina?
