Příroda startuje, když si nevšímáš, tak vnímáš, ale ona už cválá a volá, že je vzhůru. Ptáci tě budí svými štěbetavými písněmi, kdy vítají nový den. Hledím do nebe, do trav a mechů a zapomínám na minulost, budoucnost…Co je dneska za den?
Klid je v mé hlavě bez termínů a časových os. Vše se děje plynule, vše je hotovo, žádné uspěchané happyendy.
Jsem srostlá, hrboly stále přetrvávají a občas to bolí, to když dlouho spím. Začala jsem cvičit, nádech, výdech, pozdrav slunci – Pozdrav Slunci! Kdybych tak vyskočila, když vychází. To by bylo! Vše elegantní, plynulé a krásně propojené, avšak z mého pokoje se ozývá jen ouha-ech-uf-kdyby to rozhýbávání nebylo tak namáhavé-uf-běh-uf-dech-uf-bolest nohou-těžkost-uf-pot-sliny-sopel?!? Kde je ta krásná ladnost srnek?
“Dobré ráno,” hlesnu k snídani.
Na spořiči obrazovky bloumá: “Táhni k sobě.”
“Dík,” řeknu si v duchu.
Partnerské jazykolamy – rozuzluj uzly svých uzlin – od poklopu ku poklopu, kyklop koulí kouli (svýho nastřádanýho hnoje). Otevřít, otevřít, nezavřít, ne-vřít. Jedu znovu. Hlavně roztoč ta zrezlá kola, otočka a výskok. Otevřít poklopy, pro kyklopy, nejsme tu pro kyklopy, za sebou stůj a táhni k sobě.
Tančím, tančíš?
Můžeme tím společně protančit s lehkostí večerního vánku. Nehledej u ostatních, co leží v nás. Nezoufej nad minulým potěšením, když můžeš objevit nové.
Tančíš? Tančím.
Tančíme.