Poezie hořkých vztahů

 NEBUDU LHÁT
  
 Nebudu lhát před všemi těmi lidmi.
 Nebudu lhát před všemi těmi oči.
 A hlavně nebudu lhát sama před sebou.
 Nebudu lhát a proto řeknu.
  
 Že mi chybí vedle tebe spát.
 Chybí mi tvoje tvář a tvůj hlas.
 Chybí mi ta jistota, že někoho mám.
 Chybí mi to naše úžasný MY.
  
 Nebudu lhát, takže řeknu,
 Že když vedle tebe ležím necítím už téměř nic.
 Jen to, co mohlo být a to, co si zahodil.
 Naši lásku, která pluje větrem vstříc dálkám osudu.
  
 A ještě víc než v tobě, jsem zmatená v sobě.
 Jelikož nechci lhát,
 Své duši připravenou o tolik potěšení,
 Když nebudu s tebou dál spát.
  
 A svoje srdce, které je zlomené,
 Tvými slovy a více činy,
 Kterými nedáváš najevo,
 Že mě máš rád.
  
 A tak nechci lhát ani tobě,
 Že by z tohohle mohlo něco vzplát.
 Srdcem se odvracím v dál,
 A duší zůstávám s tebou. 
Autorský obrázek, Nela Benhartová
HVĚZDNÝ NEBE
  
 Všichni tak okouzleni noční oblohou, 
 Že nikdo neřeší,
 Že já miluju tebe,
 Ty ji
 A ona jeho
  
 Všichni ozáření padajícími hvězdami.
 A všichni si něco přejí,
 Možná sami sebe,
 Možná světový mír.
  
 A všichni leží na trávě a koukají nahoru,
 Tam kde jsou ty hvězdy.
 Tam kde je to magický.
 Tam, kde se plní sny.