Nedávno jsem navštívila knihkupectví s tím, že si koupím zase nějakou motivační nebo duchovní knížku. Ráda čtu knihy, které mají hlubokou myšlenku, která je ve své podstatě úplně přirozená lidskému mozku. Jen jsme ji jako lidé postupně přestali aplikovat, až upadla v úplné zapomnění. S tímto odhodláním jsem vešla do „světa knih“.
V oddělení, kde jsem se už půl hodiny probírala stránkami a hledala slova, která jsem chtěla najít, moje oči zabloudily k onomu nadpisu na dřevěném rámu: „MOTIVACE“. Automaticky pak moje oči přejely všechny ostatní rámy polic ve vedlejších uličkách. Nesly různé nadpisy: Historie, Vztahy, Memoáry, Hudba, Věda atd. U každého z těchto oddělení stálo po jednom či dvou lidech. Všichni se snažili najít něco jim vyhovujícího. Možná cíleně, nebo se jen seznamovali s tím, co by si možná někdy v budoucnu mohli koupit. Každopádně se mi povedlo zachytit něco zajímavého, ale napadlo mě to, až jsem se nějakým způsobem dostala k oddělení partnerských vztahů. Nevím, z jakého důvodu bylo hned vedle Styl a beauty literatury, ale budiž… Někomu zřejmě připadalo příhodné tyto dvě věci uspořádat vedle sebe. V této sekci jsem vytahovala knížku po knížce a chvíli v nich listovala. Zajímalo mě, co se v takových knihách píše. Potom jsem si uvědomila jednu věc… Stojí v této sekci jen zoufalci lačnící po tom, aby je někdo miloval? Okamžitě jsem zavřela jednu ze „vztahutvorných knih“ a rozhlédla se kolem. Sama se jako někdo, kdo marně hledá lásku, nevidím. Může o nás to, v jakém oddělení stojíme vypovídat, kým se cítíme být nebo kým doopravdy jsme? Je to možná hloupá myšlenka, ale v té chvíli mě víceméně zaměstnala. Možná by to byl skvělý ukazatel, využitelný na prvním rande. Vezměte toho druhého alespoň na chvíli do knihkupectví a uvidíte, ke které „dírce se ta kulička zakutálí“.
Kdyby tedy někdo chtěl vykreslit život lidí a jejich zařazení ve společnosti, charakter či osobnost, klidně by mohl jako příměr použít otevírací dobu velkého knihkupectví. Anebo všichni nakupují dárky pro druhé a nikdo nevybírá knihu pro sebe…? 🙂
