Drahý příteli,
dnes v noci se mi zdálo, že jsem ze dřeva. Vypadala jsem jako socha obarvená na bílo a modro. Myslím, že se mi to docela líbilo. Pozoruhodné…
Před třemi dny tomu byl rok – aspoň podle těch místních velmi neuspořádaných měsíců – od doby, kdy jsem se sem přistěhovala. A vidíš, nakonec jsem Ti nestihla napsat dřív, než přišla Tvá odpověď, ale snad to nevadí. Alespoň mám nějakou zpětnou vazbu. Na Sulfurov Tě klidně vezmu, pokud po tom tolik toužíš, ale budeš mě muset na slovo poslouchat, ať nedopadneš jako ty nohy, co se teď promenádují ulicemi.
Nedávno se u nás konal takový festival. Maud totiž VYHRÁLA mistrovství světa!!! Jsem na ni tak pyšná. Festival spočíval v tom, že za peníze, které získala, pozvala celý Azür na oběd, takže to všude vonělo kořením, hlavně anýzem a bílým pepřem. A těch peněz bylo tolik, že by celé město mohla zvát asi dva týdny.
V té zemi chobotnic se ovšem stal jeden omyl. Součástí její výhry byl výběr libovolného předmětu, a ona si řekla o čokoládu ve tvaru dalekohledu. Víš, co místo ní dostala? Dalekohled ve tvaru čokolády. Ti to teda zpackali, viď? Nakonec jsme ale rády, že se můžeme koukat po okolí a připadat si, jako bychom na tom vzdáleném místě stály. Já mám nejradši ten samotný moment, jak každý večer vystoupíme na balkón a vezmeme se kolem pasu. Jedna se dívá dalekohledem a druhá jen tak. Vlahý vánek si pohrává s oranžovými záclonami a my si tiše povídáme.
Jednou jsme takto objevily palác se zmrzlinovými kopulemi. Ne že by je někdo vyrobil ze skutečné smetany a citronové šťávy, ale zkrátka tak vypadají, úplně k nakousnutí. Když jsem se ptala místních, moc se o tom skvostném sídle nechtěli bavit. Ale hádej, kdo o něm něco věděl… samo sebou náš delfínář Efraim Vsevolod. V tom paláci prý bydlí boháč, který vlastní celý soukromý záliv. Víš, proč je tak bohatý? Zaměstnává všechny lovce lanýžů, ti mu přinesou kořist a on ji prodá na světovém trhu s mořskými lanýži. Dokonce se prý angažuje ve fenyklové politice.
Efraim nás zrazoval od plavby přes ten boháčův záliv, ale my se tam stejně na naší malé bárce jely s Maud podívat. Tak krásný záliv spatříš jen málokde! Maud Ti ho nakreslila. A víš, co se nám stalo na zpáteční cestě? Musely jsme zaplatit velmi drahé přeplavné. Efraimovi delfíni to asi věděli.
Nyní Ti už odpovím na další otázky. Ptáš se mě, co bylo tématem mé diplomové práce. Jmenovala se Struktura a funkčnost společnosti v Zemi Fenyklu a Pomeranče a ráda Ti o tom osobně povykládám více, teď bych to však nerozváděla. Ještě si však dovolím poznamenat, že už týden jsem právoplatnou Oranžovnicí! To pro mě mimo jiné znamená, že si budu muset brzy najít nějakou práci.
Teď budu sezónně sklízet okurky z našich okurkovníků. Takové jsi ještě určitě nejedl, jsou výtečné. Někdy Ti je pošlu v balíčku.
Rostou tu dva druhy okurkovníků. Jeden je ten, z něhož sklízíme. Dorůstá výšky až dvacet osm metrů. Podél temně zeleného kmene vede dřevěné schodiště, které na něj zahradníci naroubují hned druhý rok po vysazení, a ono pak roste se stromem samo. Odtamtud se z větví sbírají kulaté plody, takové menší melouny, které chutnají jako okurky. Strom se však kvůli naroubovanému schodišti dožije nanejvýš sedmi let, než začne strádat. To se pak hned pokácí a dřevo ze středu kmene se použije na výrobu lodí, protože je lehké a pružné.
Ten další druh okurkovníků roste ve volné přírodě bez schodišť, stromy nejsou tak vysoké a dožijí se klidně až dvou set let. Rostou na nich oranžové plody podobné ježkům. Z tohoto stromu se však častěji sbírá míza, která má výjimečné léčivé účinky. Do zahraničí se prodává velmi draho, takže Ti taky nějakou pošlu, když budeš chtít.
Tvá poslední otázka zní, jestli tu sbíráme mušle. Ještě jsem to nestihla, dokonce mě to ani nenapadlo, ale je to dobrý podnět k procházce na pláž s mojí milou. Určitě tu budou, v každé restauraci nabízejí nespočet druhů mořských plodů na nespočet způsobů.
Nechávám si to na konec, aby to znělo slavnostně, ale teď už Tě konečně můžu pozvat na návštěvu! Starosti jsou za námi. Sice přijdou další, ale těmi se netrápím. Obě Tě tu rády uvidíme, můžeš zůstat, jak dlouho budeš chtít. A poradím Ti, nejvíc se vyplatí, když poletíš do Ambry, odtamtud pojedeš do Cymnia a pak jen odbočíš k pobřeží. Těšíme se, tak brzy na viděnou!
Celestýna
