Něco blikalo
Jak jsem se k tomu blížil, blikání se zrychlovalo
Barvy houstly a noc taky
Když jsem se zastavil, abych se nad tím zamyslel
blikání ustalo.
To už mi bylo divné
ale nedal jsem to na sobě znát
snad aby se mi to pochybné světýlko
– byť to bylo krajně nepravděpodobné –
nevysmívalo.
Jakmile jsem ovšem vykročil, znovu se drze rozblikalo.
Rozběhl jsem se.
Když jsem se opět zastavil, náhle se rozednilo
A bylo jaro
Vše se dělo mým přičiněním, ale bez mého vědomí
Neměl jsem nad těmi změnami pražádnou kontrolu.
Posadil jsem se a pořádně jsem svou bezmoc ze sebe vykřičel.
Toužil jsem být někde jinde a někdy jindy
S prázdnou hlavou, neposkvrněnou
v horách
bydlet v chaloupce, procházet se podzimem, kdy už panuje chlad, a vůbec…
dělat věci, které dělat chci.
Místo toho sedím
kdesi na jaře
něco už zase bliká a mně je, jako by mě topili.
Jen, jestli už mě opravdu neutopili, třeba ve spánku, nebo i přes den v nějaké nestřežené chvíli!
Vstal jsem a ono to zase přestalo blikat
Padl zimní večer
Rezignovaně jsem své tělo odložil kamsi do sněhu – určitě mě utopili – a usnul jsem.
