Něco blikalo

Něco blikalo

Jak jsem se k tomu blížil, blikání se zrychlovalo

Barvy houstly a noc taky

Když jsem se zastavil, abych se nad tím zamyslel

blikání ustalo.

To už mi bylo divné

ale nedal jsem to na sobě znát 

snad aby se mi to pochybné světýlko 

– byť to bylo krajně nepravděpodobné –

nevysmívalo.

Jakmile jsem ovšem vykročil, znovu se drze rozblikalo.

Rozběhl jsem se.

Když jsem se opět zastavil, náhle se rozednilo

A bylo jaro

Vše se dělo mým přičiněním, ale bez mého vědomí

Neměl jsem nad těmi změnami pražádnou kontrolu.

Posadil jsem se a pořádně jsem svou bezmoc ze sebe vykřičel. 

Toužil jsem být někde jinde a někdy jindy

S prázdnou hlavou, neposkvrněnou

v horách

bydlet v chaloupce, procházet se podzimem, kdy už panuje chlad, a vůbec… 

dělat věci, které dělat chci.

Místo toho sedím

kdesi na jaře

něco už zase bliká a mně je, jako by mě topili.

Jen, jestli už mě opravdu neutopili, třeba ve spánku, nebo i přes den v nějaké nestřežené chvíli!

Vstal jsem a ono to zase přestalo blikat

Padl zimní večer

Rezignovaně jsem své tělo odložil kamsi do sněhu – určitě mě utopili – a usnul jsem.