Na hromadě dříví dřímá
S ohořelou hlavou
Kráska beze jména a milosti
Nosí si města po kapsách
V její dlani kvetou všechny
Zpocené tulipány
A lidé z Kamene úzkosti
Pociťují nutkání okamžitě zardousit mír
Mnohé oči nesledují
Právě přicházející vonné kováře
Ti si zaplatí cestu k šafránu
A už se nikdy neosvobodí
Rozpoutá se velká cesta k myšlení
Davy se srotí podél břehů gravitace
Ale nikdy nezjistí
Že jsou jen loutkami ve městě na dlani
