Město na dlani

Na hromadě dříví dřímá
S ohořelou hlavou
Kráska beze jména a milosti
Nosí si města po kapsách

V její dlani kvetou všechny
Zpocené tulipány
A lidé z Kamene úzkosti
Pociťují nutkání okamžitě zardousit mír

Mnohé oči nesledují
Právě přicházející vonné kováře
Ti si zaplatí cestu k šafránu
A už se nikdy neosvobodí

Rozpoutá se velká cesta k myšlení
Davy se srotí podél břehů gravitace
Ale nikdy nezjistí

Že jsou jen loutkami ve městě na dlani