Hodiny

Svět se zdál úplně obyčejný, prostý, klidný a zmatený, jak tomu vždycky bývalo.

Než se začaly objevovat hodiny.

Jako první na ně narazil neznámý chlapec z neznámé země. Vypravil se na procházku do olivového háje a vyhledal své oblíbené místečko pod skálou, kde často rád sedával. Místo vypadalo tak, jak vypadalo vždy předtím. Až na hodiny.

Stály tam na tyči jako osamělá pouliční lampa, jejich ciferníky pyšně ukazovaly světu své bíle zářící hrudě a temně modré vteřinové ručičky se nemilosrdně posouvaly vpřed.

Mladíka nazlobilo, že zrovna k jeho milovaným stromům někdo tak troufale postavil sloup s hodinami. Uraženě se posadil pod skálu a zamyslel se. Čím hlouběji se však nořil do úvah a čím větší vztek v něm rašil, tím hlasitější se ručičky hodin zdály. Zanedlouho rozhořčeně svou skálu opustil a už se nikdy nevrátil.

Hodiny se postupně a velmi nenápadně začaly objevovat na různých místech po celém světě. Občas se zničehonic zjevily uprostřed pole, jindy vyrostly pilotovi přímo před očima na špičce letadla.

Dobrodruh v africkém deštném pralese pozoroval ptáky a zrovna se pokoušel o nejkrásnější fotku celé série, když vtom někde cosi bouchlo a barevní papoušci polekaně uletěli. Bouchání se v pravidelných intervalech opakovalo. Pod stromem stály hodiny, troufale, hrdě, neochvějně.

Rybáři pokojně seděli na svých rozkládacích židličkách a čekali, až zaberou návnady. Náhle se z vody uprostřed rybníka cosi vynořilo. Veliké hodiny. Polovina ciferníku zůstala pod vodou. Tikaly tak hlasitě, že dozajista všechny ryby vyplašily.

Hodiny dále vyrušily stovky obchodních jednatelů, milence v posteli, sběrače hroznů vína, děti ve škole, prezidenty při projevech i gangstery plánující kdovíjaké darebnosti.

V prvních měsících se to s přibývajícími hodinami přeci jen dalo vydržet. Později už ne.

Když je někdo zakryl, tikaly dál. Provázek, který držel látku, povolil a pokrývka se svezla k zemi. Když je někdo zazdil, zeď se za pár dní sama sesula. Stříleli po nich, metali granáty a bomby, ale hodiny tikaly o to hlasitěji. Lidé ztratili naději, že se jich ještě někdy zbaví.

Nedaly se ignorovat. Zanedlouho už totiž stály v každé místnosti každého domu. Lidé nemohli spát, nedovedli se plně soustředit, nikdy se jim už nepodařilo nalézt ticho.

Když se snažili hodinám poddat, nalezli si tichou místnost a poslouchali pravidelný tikot, vždycky se ve stroji něco porouchalo a ručičky začaly vrzat, skřípat, cvakat podivně a nepravidelně; a přesto šly stále dál. Nezastavitelně. A lidé se na celou meditaci mohli vykašlat.

Mnoho z nich brzy zešílelo a sebevražd i vražd přibývalo. Svět ovládl chaos. 

Chaos v řádu. Chaos v čase.

V čase, ve kterém si dříve tak libovali. V čase, který si vystavovali na každém náměstí, na každém zápěstí… v čase, kterým proplouvali, ať už s potížemi nebo s radostí. Po rozšíření jim tak známých, a přesto úplně cizích hodin do všech koutů světa, lidé své měřiče času zničili, znehodnotili či vypnuli. Zůstaly jen podivné hodiny s bílým ciferníkem a modrými ručičkami. A byly už úplně všude.

Čas začal všem šlapat na paty. Každého za nějakou dobu dohnal.

Po několika letech oddaného trpění se zvedla vlna zloby. Demonstrace na předměstí. Další násilí a vztek. Lidé chtěli svobodu a ticho. 

Vrhali se proti hodinám a bezmocně do nich naráželi. Celé davy se k nim řítily, aby je svou společnou silou vyvrátily. Nepodařilo se to nikomu.

Svět pomalu tonul ve smutku, někteří si zvykli, ti ostatní se zbláznili. Lidská společnost přestala správně fungovat. Nastal hlad, rozšířily se nemoci a lidé znova a znova umírali.

Ti, kteří věřili, že čas někam spěje, neochvějně čekali… ale nedočkali se.

V hodinovém světě se vystřídal nespočet generací, ač se lidská populace výrazně tenčila. Ani mladí si na neustálé tikání nezvykli. Problémy se opakovaly a jejich četnost se zvyšovala.

Jednoho dne se hodiny ve stejný okamžik zastavily. Další den už po nich nebylo ani památky.

Problémy pokračovaly ještě pár let, než všechny utichly. Lidé celou dobu oslavovali vysvobození z trýzně. Celý koncept času potom začali považovat za nadávku. Velmi se však zajímali o historii svých předků, až téměř dosáhli své úrovně před zjevením hodin.

Místo aby hleděli vpřed, snažili se posbírat střípky své minulosti.

Je tedy jen otázkou času, kdy se hodiny znovu objeví…

Zdroj:https://i.pinimg.com/564x/bc/94/f7/bc94f7e0f164d075a3cf63b482777b66.jpg